Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vzhledem k tomu, že se neřadím mezi ateisty a bibli považuji za knihu knih, která člověku rozšiřuje obzor, dovolím si v úvodu svého vystoupení citovat z Lukášova evangelia. Je to stručné, nebudu vás zatěžovat. "Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůže sloužit Bohu i penězům." Tento biblický verš mj. vystihuje… To je ekumenický překlad, to není kralický. Tento biblický verš vystihuje základ sporu mezi Mistrem Janem Husem a katolickou církví, a jak je vidět, tak podstata tohoto sporu, která je dlouhodobá a dlouholetá, stále přetrvává.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, a nyní se vyjádřím k projednávanému návrhu zákona o církevních restitucích.
        Není to poprvé, kdy se parlament touto citlivou záležitostí zabývá a stojí před klíčovým rozhodnutím. Na jedné straně zde máme majetkové požadavky a mocenské zájmy Vatikánu, na straně druhé spravedlnost a české národní zájmy. Když byla v roce 1990 poprvé otevřena problematika navracení církevního majetku, ubezpečovali katoličtí politici veřejnost, že církev a církevní řády žádají pouze o budovy, které nutně potřebují pro svou církevní, duchovní, misijní a charitativní činnost. Zároveň deklarovali, že nežádají o navrácení majetku výrobního charakteru, jako jsou pole, lesy, louky, rybníky a jiné statky.
        ***
        Neuplynuly však ani dva roky, a požadavky katolické církve měl parlament opět na stole. V této souvislosti tehdejší poslanec Federálního shromáždění, jestli si ho pamatujete, Miloš Zeman, budoucí premiér posléze, nyní bývalý premiér, citoval v rozpravě citaci ze staré české pohádky. Budu citovat: Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku. Jen dva prstíky strčíme, jen se ohřejeme, hned zase půjdeme. K tomuto citátu Miloš Zeman dodal, že na rozdíl od oné pohádky zde nemáme žádného jelena se zlatými parohy. Musím přiznat, že se tato prognóza Miloši Zemanovi vydařila a je velmi přesná.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, po šestnácti letech má český parlament na stole zákon řešící další majetkové vyrovnání s římskokatolickou církví, o kterou zde jde především. Po prostudování vládního návrhu a všech dostupných právních a historických expertiz, byla zde mimo jiné i zmíněna expertiza Karlovy univerzity, pokládám otázku, zda místo spravedlivé nápravy majetkových křivd způsobených církvi komunistickým režimem nejde i o vyrovnání se s údajnými křivdami způsobenými církvi za první demokratické Masarykovy republiky. Zároveň se tážu, zda takto pojatou reformou nezpůsobí vládní koalice křivdy nové, jiné a daleko rozsáhlejší.
        V pojetí navrženého zákona se jedná téměř o stoprocentní vyrovnání odebraného majetku církví, řádů a náboženských společenství. To je v rozporu s filozofií původních restitučních zákonů a procesu jako celku. Církve jsou jediný právní subjekt, kterým by bylo možno restituovat. Téměř plné narovnání majetku církví by mohlo znamenat nespravedlnost vůči fyzickým osobám-restituentům, u kterých byla téměř vždy zachována zásada nápravy a zmírnění - podotýkám zmírnění - některých nespravedlností způsobených minulým režimem. Tento princip je ostatně obsažen i v návětí předkládaného návrhu zákona, leč v obsahu tohoto návětí respektováno není. Tato skutečnost se podle ústavního principu rovnosti stran před zákona mohla stát a může stát precedentem pro domáhání se rovného postavení ze strany restituentů-fyzických osob.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, další otázkou je, zda u římskokatolické církve jde o restituce v pravém slova smyslu. Ono to zde bylo zmíněno již předřečníky. Jak katolická církev vůbec k tomuto majetku přišla? Jak s ním nakládala? Katolická církev si dělá nárok na majetek, který dle dostupných právních expertiz plně nevlastnila, ale spravovala. Církevní majetek tedy nemá soukromý statut. Měla ho pouze k užívání, přičemž použití výnosů bylo účelově vázáno. Toto omezení katolické církve provedl rakouský císař Josef II., což zde zmiňoval i Jiří Paroubek ve svém vystoupení. Takže majetek, který měla v užívání církev katolická k 25. 2. 1948, podléhal různým omezením veřejnoprávního charakteru. Zároveň se těšil i nadstandardní ochraně ze strany státu, který vždy dohlížel, jak za Rakousko-Uherska, tak za první republiky, zda je s ním nakládáno řádně a výnosy z majetku užity správným způsobem a v souladu se zákonem.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, restitucí se rozumí snaha po dosažení, resp. obnovení majetkové situace k příslušnému datu v těch případech, kdy tomu nebrání práva jiných osob, které je nabyly v dobrém přesvědčení, a nikoli protizákonně. V tomto případě, co se týká církevních restitucí, však nejde o navrácení v původní stav, ale o vytvoření nového právního stavu, protože podle stávající legislativy by církev byla oprávněna disponovat s tímto majetkem zcela volně. Církev by tak mohla vytvořit nové podnikatelské subjekty, které by ve svém nakládání s církevním, tedy účelově vázaným majetkem nebyly nijak omezeny. Jinými slovy, římskokatolická církev může podle navrženého zákona získat víc, než kdy v historii měla. A to by byl zásadní průlom.
        Jako oporu pro tento názor využiji citaci ze stanoviska kanceláře prezidenta Edvarda Beneše ke sporu, zda se prezidentské dekrety vztahují na církevní majetek. Je to citace z 21. května 1946, kde zde bylo řečeno, že v podstatě tento přístup je přístupem lidí z minulého režimu. Já vám přečtu citaci z tohoto roku. "Z těchto teoretických úvah můžeme shrnouti jako výsledek, že tzv. církevní majetek v našem právním řádu není majetkem ve smyslu soukromoprávním, že jeho subjektem jsou sice jednotlivé instituce církevní, že však nejsou jeho soukromými vlastními. Tzv. církevní majetek je majetkem povahy veřejné, je jměním účelovým." Konec citace z tohoto vyjádření tehdejší kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. Tato fakta jsou římskokatolickou církví ignorována a nejsou brána v úvahu.
        Dalším problémem, který může nastat, je stav kanonického práva majetkového k právnímu řádu České republiky poté, co se stanou vlastníky vydaného majetku. Kanonické právo např. stanoví, že obecné i zvláštní normy světského práva nejsou pro církevní stranu závazné, pokud jsou v rozporu s božským právem přirozeným i pozitivním nebo v případě, že církevní právo upravuje danou otázku odlišně.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, proto se ptám: Brala vláda při tvorbě předloženého návrhu zákona tyto skutečnosti v úvahu? Na základě čeho dospěla vláda k závěru, že stát má fyzicky vydat majetek za 51 miliard korun a daňoví poplatníci mají zaplatit církvi částku 83 miliard korun, s úroky 270 miliard korun? Já nejsem spokojen s vyjádřeními ministrů v této věci, protože nemáme nic v ruce. Z čeho konkrétně vláda vycházela? Dáte nám tedy ty podklady, které jste slíbili? My je očekáváme. Není náhodou součástí tohoto majetkového vyrovnání majetek zabavený řádu německých rytířů na základě dekretu prezidenta Beneše, není náhodou do seznamu tohoto majetku zahrnut i majetek, na nějž se vztahovala ustanovení první pozemkové reformy a její revize z roku 1947? Rád bych znal odpovědi na tyto otázky.
        Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dále se ptám: Není předložený návrh restitučního zákona výsledkem špinavého obchodu mezi ODS a KDU-ČSL? Nebyl Václav Klaus zvolen prezidentem České republiky díky tomuto obchodu? Není tento obchod zradou českých národních zájmů? Nepohrdá vláda občany v situaci, kdy na jednu stranu zavádí poplatky ve zdravotnictví a zdražuje potraviny, a na straně druhé daruje katolické církve miliardové prostředky a majetky? Očekávám od členů vlády, ale i od premiéra jasné odpovědi na tyto jasné otázky.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si vědom, že církve a náboženské společnosti mají nezastupitelnou roli v naší společnosti. Jde však o nalezení vyváženého modelu, který nebude privilegovat žádnou konkrétní církev. A tak je koncipována i naše ústava, která občanům garantuje svobodu svědomí a náboženského vyznání. V tomto ohledu si však nejsem jist, zda předložený návrh zákona ve spojení s vatikánskou smlouvou nebude zárodkem k monopolizaci jedné církve, která získá velkou ekonomickou, a tím i politickou moc.
        ***
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, v minulosti si tento vatikánský model český národ zažil na vlastní kůži se všemi katastrofálními následky. V době pobělohorské rekatolizace šlo o naše další bytí a nebytí, o další bytí a nebytí českého národa. Historická zkušenost českého národa s touto autoritativní institucí není dobrá a to bychom si měli všichni uvědomit. Jde mi mráz po zádech z pomyšlení na to, že by římskokatolická církev měla v Čechách znovu získat dominantní postavení. Stačí se podívat do vedlejšího Polska, k jakému tmářství může v 21. století vést extrémní vliv Vatikánu. To nemá s biblickým učením nic společného. Proto je v našem zájmu vytvořit všem církvím pokud možno rovnocenné podmínky. Takto pojaté restituce jsou však pro řešení problémů státu a církve nevhodným řešením. Jak řekl v souvislosti s církevním majetkem Václav Žák: "Spravedlnost je v moderní společnosti založena na rovnosti příležitostí, ne na obnovování minulých výsad." A to si myslím, že je pravda, kterou bychom se měli řídit.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si vědom, že k narovnání některých majetkových křivd musí dojít, a upřímně si přeji, aby k tomu došlo, a došlo spravedlivě. Musíme však vycházet z principů celonárodní dohody, a nikoli pouze z dohody církví a současné vládní koalice. Měli bychom respektovat obecnou rovinu restitučních zákonů v této zemi a nesmíme stavět církev nad tyto zákony s tím, že k ní budeme přistupovat jinak než k ostatním restituentům.
        Jsem si vědom, že pro budoucnost je třeba hledat systémové řešení, směřující k odluce státu a církve. To byl i cíl zakladatele demokratické republiky Československé Tomáše Garrigue Masaryka. Spravedlivým řešením z tohoto hlediska je dle mého soudu z hlediska financování církví otázka zavedení daňových asignací a samozřejmě otázka příspěvků jednotlivých členů církví. Jen tak se může prokázat, jaké je skutečné postavení církví v naší společnosti.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem si ještě jednou dovolím citovat z parlamentního vystoupení bývalého poslance Federálního shromáždění Miloše Zemana z roku 1992: "Bylo by dobré uvažovat i o tom, do jaké míry církev vstupující do politiky, ale i podnikání vytváří kontrolní mechanismy, vrcholící někdy až svatou inkvizicí. Věřím však v dobrosrdečnost tohoto zákonodárného sboru, a věřím tedy i tomu, že po skončení tohoto příspěvku nebudu postupně odveden na hranici a odsouzen k upálení pomalým ohněm."
        Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé a střední části sálu.)