Dámy a pánové, těžko hovořit po projevu mého předřečníka pan Ratha. Já jsem konečně pochopil, že samozřejmě musí mít určité stigma a zdůvodnit si, jak bylo možné, že z pravého spektra se dostal až úplně doleva. Z toho bych měl také stigma a určitě bych z toho špatně spal. Budu se ale snažit být věcný, protože jinak nelze.
        Dovolím si začít tím, že se budu držet toho příměru, který tady použil pan kolega Kováčik, který říkal k první vlně restitucí, že se tak rozhodla celá rodina. Já otázku otočím zpátky do historie. Rozhodla se celá rodina v době roku 48, rozhodla se svobodně celá rodina, že přijde o majetek? To přece bylo jinak! To bylo tak, že rodina se rozhodovala, co se svým majetkem, kam půjde na výlet, a místo toho přiběhl soused s baseballovou pálkou, všechny je zmlátil, zavřel je, děti dal do ústavu, nábytek prodal, a když rodiče vyšli z vězení, tak jim říkal: O nic se nehlaste, buďte rádi, že jste přežili. To přece nebylo rozhodnutí svobodné - celé rodiny.
        Nyní se vrátím k tomu, čím tady bylo argumentováno a s čím přišla i sociální demokracie ve své takzvané analýze, že údajně církev nemá nárok na část odškodnění. V této analýze totiž zaznívá argument, že církve a náboženské společnosti nikdy majetek nevlastnily a že k žádným křivdám vlastně nedošlo, tedy proto není co napravovat. A je až překvapující, že takováto tvrzení mohou být v demokratické společnosti vydávána za objektivní a neextremistické závěry. To je opravdu s podivem.
        V historii totiž tento názor zastával už zmiňovaný prof. Hobza, na kterého se právě odvolává i tato analýza sociální demokracie. Co na tom, že prof. Hobza byl jedním z aktivních účastníků monstrprocesů v padesátých letech, kde jako soudní znalec výraznou měrou přispěl k odsouzení věřících k mnohaletým žalářům? V jeho znaleckých posudcích jsou perly a věty, kde například uváděl: Je obecně známo, že papež stojí v táboře imperialistických amerických sil štvoucích lidstvo do třetí světové války. Vatikánská špionáž předstihuje svými výsledky všechny špionážní systémy státní. - To je pan prof. Hobza, na kterého se odvolává sociální demokracie! A právě podobnými slovy přispěl k odsouzení opata Anastáze Opaska na doživotí.
        Dále tady zazněl odkaz pana místopředsedy Filipa na právně historickou expertizu Karlovy univerzity. Takže se podívejme na tuto slavnou takzvanou historickou expertizu Karlovy univerzity. Její autoři v době komunismu publikovali oslavné články o tom, jak komunistický režim zatočil s církvemi, které jsou - a nyní cituji zase jednoho z autorů expertizy - negativním dědictvím vykořisťovatelské společnosti a nositelem odporu poražených tříd.
        Ano, jistě, svoji expertizu v té době přizpůsobili té nové době, a tak se neodvážili tvrdit, že majetek církvím nikdy nepatřil. Oni pouze v té expertize uvedli, že dispozice s majetkem podléhala v minulosti určitým omezením.
        Chce-li někdo argumentovat touto expertizou vytvořenou právě na objednávku vlády sociální demokracie, musí chtě nechtě přiznat, že ani ona, ani tato expertiza nezpochybňuje vlastnické právo církví a náboženských společenství k jejich majetku. Dokonce i komunistická totalita respektovala majetek církví jako majetek soukromý. Pokud by bylo pravdivé tvrzení prof. Hobzy, že "nelze mluviti o konfiskaci takzvaného církevního majetku, nýbrž o jeho eventuelním určení pro jiný státní účel", tak by nemusel komunistický režim přistupovat ke znárodňování a zestátňování tohoto majetku. Státní majetek přece není zestátňovat potřeba. Komunisté v padesátých letech to věděli a je zarážející, že to dnešní demokratická levice neví a zastává pozice ještě extrémnější než v té době.
        Nyní si dovolím říci ještě něco k tomu, co muselo být určitou urážkou lidí, kteří se starají o sociálně potřebné. V nedělním diskusním pořadu pan poslanec Urban řekl, že vrátit peníze nebo majetek, který byl zabaven, znárodněn, zestátněn, je vyhození komínem. A já se ptám: Je například vrácení majetku organizacím a církvím, které se zasluhují o pomoc matkám s dětmi v tísni, lidem bez přístřeší - jsou to peníze vyhozené komínem? Jestliže pomáhají tyto organizace osobám se zdravotním a mentálním postižením, jsou to peníze vyhozené komínem? Jestliže tyto organizace pomáhají sociálně slabým rodinám, drogově závislým, opuštěným starým lidem, je to podle vás vyhození peněz komínem? Jestliže pomáhají imigrantům, uprchlíkům, vězňům a osobám vracejícím se z výkonu trestu, je to vyhození peněz komínem? Když tyto povinnosti nebo tyto možnosti pomáhat těmto lidem vlastně stát delegoval na tyto organizace a stát na ně sám nestačí? Je to skutečně neúčelně vynaložený objem prostředků? Já se domnívám že ne, že to nejsou peníze vyhozené komínem.
        Proto tvrdím, že ty, kteří se snaží o to, aby ve společnosti působily organizace, které pomáhají občanům najít přechodná ubytování, provozují stacionáře, hospice, pomáhají v takových případech, jako byly povodně v letech 1997, 1998, v roce 2002, tak že to jsou smysluplné organizace, smysluplné činnosti a nelze je urážet tím, že se řekne, že peníze pro ně jsou peníze vyhozené komínem. Proti tomu se ohrazuji a tvrdím, že bychom měli nějakým způsobem přistoupit k velmi spravedlivému pohledu na záležitost částečného vyrovnání s církvemi, protože tu možnost, jaká tady je dneska, kdy se shodly církve se státem na určité formě, je potřeba ocenit, a nikoliv kritizovat. Děkuji.