Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, ve svých vystoupeních v průběhu prvního a druhého čtení tohoto zákona jsem zdůvodnil potřebnost těchto nezbytných změn v důchodovém systému, včetně jeho základních charakteristik. V rámci třetího čtení bych přesto chtěl říci několik slov k pozměňovacím návrhům, které padly jak ve výboru pro sociální politiku, tak při projednávání v průběhu druhého čtení.
        V rámci druhého čtení byl panem poslancem a zpravodajem Opálkou podán návrh na zamítnutí. Mé stanovisko jako zástupce předkladatele není samozřejmě překvapivé, to znamená jsem zásadně proti tomuto návrhu. Dodám jen jednu jedinou větu, a sice že demografický vývoj je natolik jednoznačný a nezvratný, jak jsem dokumentoval na konkrétních číslech v průběhu prvního a druhého čtení, že jsem hluboce přesvědčen o tom, že česká politická reprezentace nemůže strčit hlavu do písku před nezbytnými změnami důchodového systému. Teď je ten pravý okamžik, protože bude možné tyto změny dělat pozvolně, postupně, nikoli náhle a rychle. Čím více budeme odkládat tyto nezbytné změny v důchodovém systému, tím tyto změny budou muset být prudší a rychlejší.
        Nyní k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Předně se jedná o pozměňovací návrhy obsažené v usnesení výboru pro sociální politiku. Tyto návrhy představují několik věcných okruhů, přičemž se částečně kryjí zejména s pozměňovacími návrhy paní poslankyně Páralové, které padly v průběhu druhého čtení.
        Pokud jde o návrhy výboru, souhlasím s návrhem na zrušení limitu v hodnocení doby péče o dítě ve věku do čtyř let jako vyloučené doby pro účely výpočtu osobního vyměřovacího základu a s úpravou podmínek pro přiznání předčasného starobního důchodu, která umožní i při zvyšování důchodového věku nad 63 let přiznat tento důchod již od věku 60 let.
        Pozměňovací návrh pod bodem 4 - jde o doplnění nového bodu do článku II, tedy Přechodných ustanovení, který navazuje na článek I body 15 a 34 - je podle mého názoru formálně nesprávný a vlastně snad i nehlasovatelný. Situace, že starobní důchody pojištěnců uvedených v bodě 34 přiznané před rokem 2009 jsou nižší než důchody přiznané podle bodu 34, nemůže nastat, neboť v bodě 34 se upravuje situace, kdy nárok vůbec nevznikl. Odkaz na článek I bod 15 není zase provázán se změnami navrhovanými v části druhé v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to jak věcně, tak časově z hlediska účinnosti. Proto s tímto pozměňovacím návrhem z těchto důvodů nesouhlasím. Navíc je částečně problematika řešena v pozměňovacích návrzích paní poslankyně Páralové.
        U ostatních pozměňovacích návrhů výboru však dávám přednost řešení, které navrhla paní poslankyně Páralová. Jedná se o způsob stanovení výše důchodu osobám, které po delší dobu, to je alespoň 15 let, pečovaly o osoby závislé na pomoci jiné osoby. Zde je v praxi skutečně problém, neboť důchody těchto osob jsou v některých případech velmi nízké. Je však třeba najít rozumnou míru výše důchodu těchto osob, aby se předešlo kritice, která oprávněně hrozí v případě schválení pozměňovacího návrhu výboru, tj. že důchody osob s dlouhou dobou pojištění, avšak s nižšími příjmy jsou nižší než důchody osob pečujících o jiné osoby, přičemž za dobu péče se neplatí pojistné. Myslím, že pozměňovací návrh paní poslankyně Páralové tuto rozumnou míru kompromisu představuje.
        Další pozměňovací návrh paní poslankyně Páralové se týká zasílání posudků o invaliditě, tedy víceméně technické záležitosti.
        ***
        Řešení obsažené v návrhu výboru by přineslo plátcům důchodů velké technické a administrativní problémy, a proto rovněž preferuji řešení navržené paní poslankyní, které zaručuje, že pojištěnec vždy obdrží tento posudek se stanovenými náležitostmi, a to přímo od okresní správy sociálního zabezpečení, tedy orgánu, který invaliditu posuzuje, a nikoli od plátců důchodů, jak navrhuje výbor.
        Pan poslanec a předseda výboru pro sociální politiku Škromach přednesl řadu pozměňovacích návrhů. Návrhy pana předsedy Škromacha lze rozdělit na návrhy, které ruší, nebo alespoň významně oslabují opatření obsažená ve vládním návrhu zákona, a na návrhy, které podstatně zvýhodňují postavení některých skupin pojištěnců proti současnému stavu.
        Co se týká změn, které ruší či modifikují změny obsažené ve vládním návrhu zákona, to je především vypuštění postupného zvyšování důchodového věku, jde v zásadě o zachování současného stavu s výjimkou změny v oblasti invalidních důchodů, která je ovšem z dlouhodobého pohledu a finanční udržitelnosti důchodového systému nepříliš významná. Akceptace těchto pozměňovacích návrhů by znamenala růst výdajů důchodového systému do roku 2050 na téměř 12 %hrubého domácího produktu, to znamená o polovinu více, než je tomu v současné době ve vazbě k HDP, s tím, že by již okolo roku 2017 a pravděpodobně ještě dříve došlo k převýšení výdajů nad příjmy z pojistného na důchodové pojištění a systém by se dostal do permanentních deficitů, které by v roce 2050 dosáhly úrovně zhruba 4 % hrubého domácího produktu ročně, s tím, že v roce 2050 by v tomto případě byl kumulovaný deficit jenom z důchodového systému ve výši 50 % hrubého domácího produktu. Kompenzační opatření na příjmové straně, to je zrušení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné a zvýšení minimálního vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných, by měla z tohoto pohledu pouze zanedbatelný efekt, kdy lze odhadovat, že příjmy z pojistného by se zvýšily o méně než 0,2 % hrubého domácího produktu, tedy naprosto zanedbatelně.
        Ke zrušení tohoto maximálního vyměřovacího základu, to je vypuštění § 15a ze zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, ještě malá poznámka. Nestačí vypustit jen jedno ustanovení. Je třeba pamatovat i na řadu dalších ustanovení, kam je institut maximálního vyměřovacího základu promítnut z legislativního hlediska. Z legislativního hlediska jde tedy o nedůslednou a nepřesnou úpravu, koneckonců tak jak je zvykem u většiny legislativních návrhů napsaných panem doktorem Samkem z centrály ČMKOS. U zvýšení minimálního vyměřovacího základu se navíc jedná o zpětnou účinnost, neboť se tento základ zvyšuje již od roku 2008. Zpětná účinnost je samozřejmě ústavně nepřípustná.
        Zvýhodňující opatření navržená panem předsedou Škromachem se týkají některých skupin pojištěnců. Nárok na starobní důchod v 55 letech se navrhuje zavést pro některé horníky. Jde v podstatě o návrat k dřívějším pracovním kategoriím, které byly v roce 1992 zrušeny. To chci velmi zdůraznit - že tento návrh neruší důchodové kategorie, ty v této zemi neexistují již 15 let a byly zrušeny na návrh tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Petra Millera od 1. ledna 1993 a žádná česká vláda v jakémkoli politickém složení včetně dvou vlád sociální demokracie nikdy ani na okamžik neuvažovala o znovuzavedení důchodových kategorií. Na toto téma neexistuje ani jeden legislativní návrh, který by například někde na Ministerstvu práce a sociálních věcí ležel v šuplíku a byl využitelný.
        V obecném systému, kterým současné důchodové pojištění v České republice je, není místo pro odchylky a zvýhodnění pro některé zvláštní skupiny pojištěnců.
        Návrh je nepřijatelný také z řady právních i věcných důvodů. Odkazy na právní předpisy účinné do 31. prosince 1992 které se tak po 17 letech oživí, je zcela nesprávný. Postupovat podle právních předpisů zrušených v roce 1992 nadále od roku 2010 do budoucna prostě nelze. Navíc tyto předpisy již nejsou aplikovatelné, neboť byly přijaty ještě v 80. letech 20. století za jiné politicko-ekonomické situace. Tzv. resortní seznamy zaměstnání zařazených do první a druhé pracovní kategorie a další předpisy upravující tyto kategorie byly nerozlučně spojeny se socialistickou direktivní ekonomikou a není tajemstvím, že již od roku 1990 s postupující privatizací vznikaly problémy s jejich aplikací. Tyto předpisy byly totiž spjaty s podřízeností zaměstnavatelů, tedy socialistických organizací, příslušnému ústřednímu orgánu, neboť v každém resortu platil jiný resortní seznam. Dále se jednotlivé resortní seznamy odvolávaly na centrální mzdové předpisy, neboť každé zaměstnání bylo přesně popsáno a zaškatulkováno v těchto předpisech. Dnes žádné centrální mzdové předpisy upravující mzdy u jednotlivých zaměstnavatelů nejsou, a proto ani resortní seznamy by dnes již vůbec nemohly být aplikovány. Dnes si totiž mzdový předpis sestavuje každý zaměstnavatel sám, aniž by byl vázán nějakým mzdovým výnosem nějakého ministerstva.
        Dovolil jsem si tyto samozřejmosti připomenout jen jako názornou ukázku toho, že ke starým zrušeným předpisům se prostě nelze vracet, a zvláště se nelze vracet k nim po 15 letech. Navíc zavedení nižšího důchodového věku pro některé horníky představuje onen pověstný kamínek, který spustí celou lavinu, lavinu obdobných požadavků ze strany dalších profesí, dříve rovněž zařazených do první pracovní kategorie s nárokem na důchod v 55 letech. Těžko se pak bude zdůvodňovat, že někomu ano a jinému ne.
        Pokud jde o horníky, je třeba si uvědomit, že se nejedná o celoživotní zaměstnání a nikdy se již o ně nebude jednat, zvláště ve 21. století. Hornické povolání může být vykonáváno jen do naplnění nejvyšší přípustné expozice jako hygienické normy, která brání nepříznivým dopadům na zdraví a pracovní schopnost horníků. V důsledku této nejvyšší přípustné expozice by po skončení práce v hornictví neměl být již zdravotní stav horníků nepříznivý. Také všechna data, která jsou shromážděna na okresních správách sociálního zabezpečení, ukazují, že z hlediska invalidit, nemocí z povolání a celkové nemocnosti nevybočují horníci z koridoru ostatních manuálně pracujících profesí v České republice. Je-li problém v nastavení této expozice, je třeba otevřít debatu a upravit tuto expozici v případě, že bychom došli k názoru, že tyto expoziční doby dostatečně nechrání horníky. Naším cílem musí být, aby horník byl chráněn z hlediska jeho zdraví, aby to byla prvořadá priorita, aby opouštěl důl ještě v relativně mladém věku nebo mladším středním věku, tak aby byl zdravý a aby byl schopen se rekvalifikovat pro jiná povolání na povrchu.
        Další možnost řešení situace starších horníků spočívá ve větším využívání penzijního připojištění, zejména výsluhové penze, a ve vyšším zapojení hornických zaměstnavatelů, kteří jsou, jak známo, vysoce ziskoví - a tady chci podotknout, že zisky jsou v řádech miliard korun ročně. Návrhy na zavedení preferencí jednotlivých skupin pojištěnců, ať se týkají důchodového věku nebo i výše důchodu, tedy z uvedených důvodů zásadně odmítám.
        Ještě bych poznamenal, že celkové náklady na všechny pozměňovací návrhy pana poslance Škromacha by ve rovnání s vládní předlohou znamenaly zvýšení výdajů systému základního důchodového pojištění v dlouhodobém horizontu, to je do roku 2050, o 1 až 1,5 % hrubého domácího produktu. Abychom si to promítli na konkrétních číslech z letošního roku, znamená to každoroční zvyšování výdajů o 35 až 55 miliard ročně. Akceptací těchto pozměňovacích návrhů tak problémy nevyřešíme, naopak, problémy a deficitnost důchodového systému jenom prohloubíme. Stanovisko tedy k návrhům pana předsedy Škromacha je negativní.
        Další pozměňovací návrh uplatněný v rámci druhého čtení je návrh paní poslankyně Čurdové. Jedná se o pozměňovací návrh na vypuštění jednoho bodu z novely zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, kde se posiluje řídicí úloha Ministerstva práce a sociálních věcí ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení, pokud jde o vydávání jejího statutu.
        ***
        Tento pozměňovací návrh nemá žádný finanční dopad, přesto nedoporučuji jeho akceptaci, neboť vycházím z toho, že ústřední orgán státní správy, to je ministerstvo, má odpovědnost za řádný chod celého resortu včetně České správy sociálního zabezpečení, a že proto má mít také odpovídající řídicí nástroje k tomu, aby této odpovědnosti mohlo dostát.
        K pozměňovacímu návrhu pana poslance Dimitrova, který spočívá ve vypuštění těch ustanovení, která ukončovala zápočet studia jako náhradní doby pojištění rokem 2009, bych chtěl uvést, že v České republice je, jak známo, nebývale široký okruh nepříspěvkových dob důchodového pojištění. Jedná se zhruba o jednu čtvrtinu všech započítávaných dob, což je nepřiměřené a ve srovnání s jinými státy neobvyklé. V České republice je dokonce počet náhradních dob rekordní v rámci Evropské unie. Obecným trendem je snižovat zápočet bezpříspěvkových dob. Je třeba si uvědomit, že v praxi jde převážně o vysokoškolské studium. Jak jsem již řekl, osoby s vysokoškolským vzděláním dosahují v průměru více než dvojnásobku výše platu, které dosahují například osoby, které mají výuční list. Navíc je tady možnost dobrovolné účasti na důchodovém pojištění s tím, že pojistné lze doplatit kdykoliv v budoucnosti a bez jakéhokoliv omezení. Znamená to tedy, že s tímto pozměňovacím návrhem také nemohu souhlasit.
        Z obdobných důvodů nemohu souhlasit s prvním pozměňovacím návrhem pana poslance Petra, který navrhuje studium nadále jako náhradní dobu pojištění započítávat, avšak pouze nepatrně snížit rozsah zápočtu z dnešních 80 % na 60 %.
        Z důvodů, které jsem uváděl u pozměňovacích návrhů uplatněných panem poslancem Škromachem, nemohu souhlasit ani s dalším pozměňovacím návrhem pana poslance Petra, který se týká zvýhodnění důchodu některých horníků, a to jak pokud jde o důchodový věk, tak pokud jde o vyšší sazbu při stanovení procentní výměry starobního důchodu. Ostatně pan poslanec Petr stejně jako pan poslanec Škromach opomněli tuto vyšší sazbu, to je místo sazby 1,5 %, navrhovanou sazbu 2 %, za dobu práce v hornictví promítnout do sazeb u invalidního důchodu, čímž by byly narušeny relace mezi starobními a invalidními důchody, což je neodůvodněné. Ale nelze se mračit na oba dva pány poslance, protože pouze recitovali návrh vypracovaný panem doktorem Samkem v ČMKOS, tedy opět legislativně nekvalitní jako vždy.
        Třetí pozměňovací návrh pana poslance Petra se týká zákona o zvláštním příspěvku horníkům, kde se zejména navrhuje podstatné zvýšení této dávky. Zvláštní příspěvek horníkům jako specifická sociální dávka hrazená z prostředků zaměstnavatelů patří mezi reziduální dávky a je spojen s dřívějším náhledem na výjimečné postavení hornictví v socialistickém národním hospodářství. V současných podmínkách jsou jiné nástroje k řešení důsledků spojených se změnou nebo skončením hornického zaměstnání, například již zmiňované penzijní připojištění. Ani s tímto třetím návrhem pana poslance Petra tedy nemohu souhlasit.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tolik stanovisko předkladatele k jednotlivým pozměňovacím návrhům a k důvodům tohoto stanoviska.
        Na závěr svého úvodního slova bych chtěl ještě zdůraznit, že účelem předloženého návrhu zákona je zlepšení dlouhodobé finanční stability a udržitelnosti důchodového systému, což je zvláště významné pro ty pojištěnce, který důchodový věk ještě nedovršili a nedovrší jej ani v dohledné budoucnosti. Navrhovaná stabilizační opatření jsou nutná, jsou nezbytná, jsou důsledkem nevyhnutelného demografického vývoje, na který by musela zareagovat jakákoliv vláda v jakémkoliv politickém složení.
        Chtěl bych také, dámy a pánové, upozornit na to, že v případě schválení pozměňovacích návrhů, které jsem tady označil jako nejenom přijatelné, ale jako velmi vhodné, přijetím této vládní podoby novely zákona o důchodovém pojištění dojde velmi výrazně ke zlepšení situace některých skupin obyvatelstva. Například budou mít výhodnější penze matky dětí pečujících o děti do čtyř let. Budou mít výhodnější výpočet penzí osoby, které pečují o závislou osobu alespoň 15 let v domácí péči. Na základě tohoto návrhu bude velmi výhodné po dosažení penzijního věku nadále pokračovat, byť třeba jenom cestou částečného úvazku, v pracovní dráze, protože na rozdíl od stávajícího stavu se bude penze tímto navyšovat. Je tady zavedena možnost souběhu poloviční penze s další pracovní aktivitou a s ještě výraznějším navyšováním penze.
        Znamená to tedy, že tento návrh přinese samozřejmě vedle některých nepopulárních věcí, jako je postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, také celou řadu pozitivních změn pro velké množství konkrétních občanů České republiky. To je, dámy a pánové, proč bych vás chtěl požádat o podporu tohoto vládního návrhu.
        Děkuji.