Děkuji za slovo, pane předsedo. Já se přiznám, že v této situaci jsem poprvé, kdy hovořím do stěny. Očekával jsem, že tady uvidím pana premiéra, a je pro mě ohromnou záhadou, proč zde není. Z toho lze odvozovat jen v zásadě jednu jedinou věc, a to že arogance této vlády zosobněná panem premiérem pokračuje, naopak ještě bych řekl, že bobtná, protože přehlížení základních práv zákonodárců, a to je položit otázku na palčivý problém, který samozřejmě sužuje tuto zemi, a otočit se k těmto otázkám zády, je arogance nejhlubšího zrna. Takže já bych byl velmi rád, kdyby tyto praktiky nepokračovaly, kdyby základní úroveň slušnosti se vrátila do těchto poslaneckých lavic a pan premiér nám věnoval aspoň tolik pozornosti a ohleduplnosti, aby byl přítomen, když se ho ptáme na problémy a otázky, které sužují naše spoluobčany.
        K samotné otázce. Moje první interpelace zní: předsednictví Evropské unie. Chtěl jsem se zeptat pana premiéra na to, jakým způsobem se chce postavit k tomu, jak se dnes Evropa dívá a s jakými rozpaky a obavami se dívá na 1. ledna, kdy máme předsedat Evropské unii, jestliže už v tuto chvíli jsou polemiky, které samozřejmě nejsou důstojné vůči České republice, ve smyslu: Má na to vůbec tento vládní management řídit Evropskou unii, je schopen se zhostit úkolů, které vyplývají z řízení té lepší Evropy? To je otázka, kterou pokládám panu premiérovi.
        Děkuji za pozornost.