Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, důvěra. Důvěra je slovo, které je dneska klíčové nejenom v této Sněmovně, nejenom v této zemi, ale snad i ve světě. Ode mě se jistě očekává, že bych měl jako politik, který je v koalici, pohanět a odsoudit všechno, co zde bylo řečeno, ale já to neudělám. Je určitě mnoho věcí, na kterých se obě strany této Sněmovny shodnou, a to proto, aby krize, která nastala v Americe, krize, která v zásadě postihla jeden bankovní ústav, ačkoli má mnoho derivátů, krize, která za 150 let v Americe již byla 32krát, takže je tam dost známá, nicméně já souhlasím s mnohými předřečníky v tom, že tato krize nás zasáhla, že tato krize vznikla na základě těch, kteří chtěli příliš bohatnout, že tato krize je také krizí státu, protože se ukázalo, že ta neviditelná ruka trhu přece jen nemůže existovat bez toho, že tady bude stát, který ji bude regulovat.
        Jinými slovy, ano, i já chci, aby tady byl malý silný stát. I já chci, aby tady bylo široké pole pro volné působení těch, kteří chtějí podnikat a zaměstnávat jiné. Ale byl bych velmi rád, kdybychom se neutěšovali tím - a to je možná na obou stranách našeho politického spektra nebo na všech stranách, nemyslím jenom v koalici a opozici, ale ve všech stranách - že tady v České republice zní, že my jsme nějakým ostrovem. Já myslím, že to je základní chybná úvaha, stejně tak jak jsem kritizoval kolegy, kteří udělali černou Evropu a žlutou Českou republiku jako jediný ostrov naděje v moři Evropské unie - ano, s tím já také nesouhlasím. Také není pravda to, že my jsme s českou měnou jediným ostrovem.
        ***
        Vedle nás je Slovensko, to snad je také ostrovem, Polsko, takže už je uskupení dost velké, pak jsou tady skandinávské země. Neboli teď jsem řekl jenom ty státy, které jsou blízko nás, státy evropské, které mají dobrou ekonomiku, na které měna - které se tedy nepodílejí na tom, že se ta světová krize ještě prohlubuje.
        My jsme tady u rozpočtu velmi diskutovali o tom, a bylo to jedno z velkých témat, jestli ta predikce odhadu růstu, nebo spíš ne růstu, ale poklesu HDP, jestli je správná. Ale nás přece ohrožuje ještě něco jiného, vlastní rozhodnutí této Sněmovny. Jestliže v sociálních věcech Sněmovna bude hlasovat tak, jak již hlasovala, a neprojde nějaká změna Senátem navrženého zákona, je to 5 miliard. Jestliže pak v daňových zákonech projde navržené řešení, je to dalších 20. To znamená krize, o které mluvíme, a hádáme se o to, jestli je to jeden procentní bod, to znamená zhruba 15 miliard korun, tak my tu krizi si způsobujeme sami.
        Rozpočet, pro který jsem v prvním kole ve vládě nehlasoval, tak ten rozpočet určitě má některé vady, které lze ve druhém čtení případně v jeho prosazování nějakým způsobem upravit. Nicméně ta základní věc, a to, že tady máme 38 miliard, nebo 38,1 miliardy, které tedy jdou do deficitu a které bychom chtěli jakoby navýšit, abychom roztočili tedy kola průmyslu, tím dali nový impuls - ano, já jsem proti tomu, abychom projídali jakoukoli korunu z rozpočtu navíc. Nicméně my jsme ztratili těch sedm nebo osm let, která tady byla. Osm let neuvěřitelného růstu, která jsme proměnili nikdy ne pro to, abychom snížili deficit, ale abychom ho navýšili. A těch necelých 50 miliard korun, které dneska z našeho rozpočtu platíme jenom na úrocích, tak to je náš vzkaz k těm, které strašíme, že bude hůř. Ano, bude hůř, když ten deficit nezabrzdíme!
        Takže já jsem pro to, abychom posilovali ekonomiku této země. Určitě jsem pro to, abychom dávali finanční prostředky na ty projekty, které jsou prorůstové a neprojídali je, ale v žádném případě se nemůžeme chovat tak, jak se chovaly vlády, těch sedm vlád předchozích, protože tam docházelo k projídání. Tam docházelo k narůstání deficitu, o tom nikdo z nás nepochybuje.
        Jak z této krize důvěry vyjít? Já jsem přesvědčen, že vláda musí s pokorou přijmout ten soud, který vynesli občané v těch volbách, které byly. Já nezvedám bradu ani hlavu vysoko a zpříma se nedívám - nebo spíš nedívám se nad hlavy těch, kteří hlasovali.
        Tady jenom bych podotkl, když ze strany komunistického poslance, nebo poslance za tuto stranu, bylo řečeno, že strany vládní koalice prohrály - tady byl jediný vítěz voleb. Jediným vítězem byla sociální demokracie, všichni ostatní prohráli, tedy i komunistická strana. A to snad nad tím nikdo nepochybuje. Všem klesly mandáty, všem klesla procenta - kromě sociálních demokratů, pane poslanče, já jsem to řekl (v reakci na poznámku z poslaneckého klubu ČSSD).
        Takže nás se to týká všech. A já jsem přesvědčen, že jedinou cestou, kterou máme teď pro vládu, je, aby vláda více diskutovala o tom, co chce dále dělat, aby diskutovala o prioritách, aby diskutovala o tom, jak o těchto nových prioritách bude diskutovat s občany.
        A v tuto chvíli - co by znamenala v tuto chvíli nedůvěra vlády. Byl by tady kabinet bez důvěry, kabinet, který by zcela jistě v této politické atmosféře přešel bez důvěry do předsednictví. Já z předsednictví nechci dělat nějakou modlu a zaštiťovat se předsednictvím, že nikdo jiný by předsednictví nezvládl. Zvládly je různým způsobem různé země před námi. Ale v každém případě jde o to, že bychom dávali strašně špatný signál svým partnerům ve světě. A to je jeden důvod.
        Ten druhý důvod. Já věřím, že tato vláda je schopna, na základě toho, co jsem řekl, je schopna opravdu pevně jít dál za pokračováním některých reforem, je pevně schopna jít dál, být předsednickou zemí. To je jedna věc.
        A ta druhá věc: Já věřím, že důvěra, ať už ta ekonomická, ta z těch krizí, protože krize nevznikla v těch státech až tolik, vznikla jenom v bankovních ústavech. Pokud se nás týká, to tady bylo také řečeno, české bankovní ústavy - a dnes ráno jsem měl se zástupci těchto ústavů schůzku - české bankovní ústavy na základě našeho práva, na základě naší legislativy nemohou být vytunelovány svými matkami. Tyto matky mohou získat peníze z českých bankovních ústavů jedině přes jednoroční dividendy, což není tak jednoduchá věc, nemohou vyčerpat tyto bankovní ústavy, jinak by se stal kriminální čin, a proti tomuto kriminálnímu činu snad v naší republice ještě existuje možnost se bránit.
        A pak tady bylo řečeno ještě jedno téma, které mě možná také zvedlo ze židle, a to je téma bydlení. Vy všichni víte, že bydlení není normálně tržním produktem, protože ztratí-li člověk nějakou jinou tržní hodnotu, není to stejné, jako by ztratil bydlení. A proto vláda sociální demokracie přistoupila k tomu, aby stabilizovala tento trh, a zároveň, aby se vyhnula problému ve Štrasburku, tedy problémům s žalobami, které jistě nejsou pro český stát příjemné, tak udělala - vznikl zákon, kterým rozplánovala nárůst cen bydlení, tedy ceny nájemného zhruba o 20 procent. Na základě - řekněme - chybné predikce a taky chybného výpočtu, který predikovali, tento růst je dramaticky vyšší.
        Já jsem navrhl ne populisticky, ale jenom proto, že komunistická strana přišla s tím, že bude stabilizovat nájem ne na 32 korun, plošně, jako vrchol, 32 korun za metr čtvereční pro všechny, já jsem navrhl rozšíření u některých měst, tedy krajských měst, mimo dvou, a kromě Středočeského kraje, v tomto návrhu je, že jiná města půjdou podle toho návrhu zákona, který byl přijat sociální demokracií u těchto vybraných, kde ten nárůst je enormní více než 40 procent, tam chceme rozložit tuto částku ještě po dva roky. Očekávám, že vláda tento návrh přijme, a očekávám i vaši podporu. Tím chci říci - není nám jedno, a protože za tuto oblast odpovídám, není nám jedno, jaké bydlení a jaké jistoty občané mají.
        Na závěr tedy: Důvěra se dá získat a budovat jedině na tom nejnižším stupni, a to je rodina. A já jsem přesvědčen o tom, že tato vláda se svou prorodinnou politikou, kterou ještě bude předkládat, zajistí důvěru a zajistí jistotu rodinám, zajistí tedy důvěru, která se tam může budovat, a doufám, že se přenese na celý český stát.
        Děkuji vám za pozornost.