Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já nepochybuji o dobrém úmyslu předkladatelů pokusit se přijít s instrumentem, který by pomohl s pokrytím nákladů studentů na vzdělání. Nicméně ďábel je ukryt v detailu a obávám se, že tak jak je tento návrh předložen, je mimořádně nesystémový a má mimořádně škodlivé důsledky, o kterých jsem přesvědčen, že je ani předkladatelé nedomýšleli. Já se je pokusím objasnit.
        Za prvé je věcí skutečně k diskusi, zda tím správným nástrojem pro podporu vzdělání má či nemá být stavební spoření. Já si spíše myslím, že nemá, ale umím si nakonec představit, že bychom se dohodli, že systém stavebního spoření by byl rozšířen na několik dalších účelů, tedy i na studium. Nicméně určitě ne v této podobě.
        Pan poslanec Martínek řekl, že státní rozpočet to nebude nic stát. Já si naopak dovolím tvrdit, že výdaje na příspěvek na státní spoření by tímto zákonem významným způsobem akcelerovaly, protože návrh předpokládá, že stavební spoření na jednoho studenta si mohou bez omezení založit osoby jemu blízké - manželka, matka, otec, dědeček, babička. To znamená, že na jednoho studenta může bez omezení několik osob si založit stavební spoření, dokonce u několika spořitelen, a na toho jednoho studenta čerpat několik státních příspěvků. Navíc účelovost vynaložení těchto prostředků se nijak nekontroluje. Návrh obsahuje fikci, že stačí jednou za rok potvrzení o tom, že student studuje a je právo na čerpání státního příspěvku. Myslím si, že známe z vysokoškolské praxe poměrně široké a bolavé příklady, kdy studenti jsou sice zapsáni jako studenti vysokých škol, ale jejich motivem není tu školu vystudovat, ale čerpat sociální výhody studenta. Zde by se samozřejmě na základě potvrzení na jeden rok čerpaly nejenom sociální výhody studenta, ale i sociální výhody státního příspěvku.
        Jaký by to mělo důsledek, takovýto motiv? A jak znám pana poslance Martínka, jsem hluboce přesvědčen, že tohle skutečně neměl v úmyslu. Důsledek je výrazné zvýhodnění bohatých na úkor chudých. Co se stane? Že rodina, která má dostatek likvidity, kterou by uložila na jakýkoli finanční produkt, samozřejmě zajásá a uloží ji na stavební spoření na svého studenta v rodině, babička, dědeček, maminka, tatínek, manželka - proč by nespořili se státním příspěvkem? A ten státní příspěvek jim budou platit ti chudí, co odřeni o poslední troník přímých odvodů často nemají ani na to jedno stavební spoření.
        Důsledky jsou významné asociální. Důsledky významně a nespravedlivě nadržují bohatým proti chudým, což není úmyslem vlády Mirka Topolánka. Nastavením systému přímého zdanění nechce trestat úspěch a pracovitost na straně přímých odvodů, ale nevidí žádný důvod, proč v instrumentu státních příspěvků by měly být výrazným způsobem zvýhodněni bohatí na úkor chudých. A protože to má tyto asociální a nesolidární důsledky a nemůže je nemít, tak jak je tento zákon napsán, nemohu s tím souhlasit a dovoluji si navrhnout jeho zamítnutí v prvním čtení.