Hezké dopoledne. Děkuji za přivítání i za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, dovolte, abych vás seznámil se senátním návrhem. Musím říci, že v našem dvoukomorovém systému je možná dobře, že jedna komora je odlehčena od té denní agendy a má možnost se věnovat tomu, proč byla vytvořena, tedy ústavnosti a procedurám, kterými se v našim komorách Parlamentu řídíme.
        Ačkoli se jedná o senátní návrh, tak úplně na začátek bych chtěl uvést zcela obecnou poznámku o tom, že tento návrh vznikal ve velmi těsné součinnosti s dolní komorou, speciálně s vaší komisí pro ústavu a parlamentní procedury. Několikrát jsme měli možnost se setkat a řadu těch věcí společně diskutovat.
        Dovolte mi tedy, abych vám stručně představil návrh zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek, tedy návrh takzvaného stykového zákona, který Senát na své zářijové schůzi jednomyslně schválil jako svou zákonodárnou iniciativu. Přiblížila se tím doba splnění jednoho z posledních dluhů vůči ústavě, který jako zákonodárci máme. Poněkud smutné ovšem je, že mezi podáním zákona a jeho prvním čtením uběhla již řádka měsíců.
        Stykový zákon měl být jedním z nejdůležitějších prováděcích zákonů v ústavě, neboť teprve ze zásad v něm stanovených dohodou obou komor měly vyjít jednotlivé jednací řády. Vzhledem k oddálení ustavení Senátu a přijetí zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a později i zákona o jednacím řádu Senátu se však prostor pro úpravu stykovým zákonem pozměnil, respektive přesněji řečeno zúžil. Přesto zůstávají důležitá témata, jichž se můžeme zhostit pouze tímto zákonem, navíc témata podstatná jak pro praxi parlamentní, tak i v širším smyslu praxi ústavní. Řada z nich se objevuje od samého počátku diskusí o stykovém zákoně v roce 1997 a zpracována byla již v původním poslaneckém návrhu stykového zákona z roku 2000 nebo v alternativní verzi senátní již počátkem roku 2001. Od té doby se jejich soubor rozšiřoval či zužoval, jádro však zůstávalo konstantní.
        Od konce předloňského roku se z iniciativy předsedů obou komor podařilo navázat poněkud čilejší dialog s partnerskou ústavní komisí Poslanecké sněmovny, na jehož základě jsme mohli tento návrh zákona dokončit. Rád bych zdůraznil, že formálně jde sice o senátní návrh zákona, byl však důkladně projednáván právě v této ústavní komisi, ve vaší ústavní komisi, a na základě vašich připomínek byl také formulačně přepracován, respektive seškrtán. Na přání poslanců byla dokonce do zvláštního tisku vydělena novela jednacího řádu Poslanecké sněmovny, čehož si ve svém stanovisku všímá vláda. Chci tím doložit maximální vstřícnost zpracovatelů, takže po našem soudu zde neexistuje mezikomorově sporný institut, tudíž je možné se věnovat věcnému posuzování jednotlivých ustanovení.
        Rozhodně však popírám občas se objevující výtky stran toho, že stykový zákon slouží k posilování Senátu. Má se tak údajně dít úpravou části poměrů při společné schůzi komor při volbě prezidenta republiky a zavedením možnosti opakovaného projednávání návrhů zákonů vyžadujících souhlas obou komor, takzvaného člunku. Pravidla řešení sporů mezi komorami na společné schůzi už dnes podléhají shodě komor a my se pouze pokoušíme stanovit je pevně, to je bez nutnosti domlouvat se vždy znovu a znovu. S takovými ad hoc dohodami je totiž spojena nejistota, co se bude komu zrovna hodit, aby při té konkrétní volbě platilo. Nevytěsňujeme přitom zcela úpravu jednacího řádu Sněmovny.
        Pokud jde o takzvaný člunek, odstraňujeme situaci, kdy Sněmovna hlasuje pouze o verzi pozměněné Senátem, kterou buď přijme, nebo legislativní proces skončí. Umožňujeme totiž Sněmovně návrh dále pozměnit, to je udržet ve hře, a to je možná rozšíření manévrovacího prostoru Sněmovny, nikoli však posílení Senátu. Nám senátorům se pouze zdálo, že je možná někdy předčasné a možná zbytečně omezující nedojít k lepšímu kompromisu právě po vašich připomínkách a po vašem jednání.
        Stykový zákon je systematicky jakousi skládankou, která umožňuje některé hlavy vyjmout, aniž by se celá skládanka zhroutila. Museli bychom však vždy zvažovat důvody pro takový zásah, respektive důvody pro zachování stykového zákona v nějak neadekvátní, okleštěné podobě.
        Prvním tématem předkládaného návrhu jsou vybrané aspekty společné schůze komor k volbě prezidenta republiky, kdy se soustřeďujeme zejména na metodu řešení sporů mezi komorami a na rozvedení ústavních ustanovení o volbě prezidenta republiky. Pokud se komory neshodnou na jiné, zakotvujeme vždy nějakou subsidiární úpravu. Preferuje se tajná volba, pokud se komory neshodnou na volbě veřejné. Upravujeme veřejnou volbu podle jmen a pomocí podepsaných hlasovacích lístků, přičemž se lze usnést i na technice odlišné apod.
        Obecně vycházíme z toho, že neshoda komor znamená nepřijetí toho či onoho procedurálního návrhu.
        Dovolte mi tu poznamenat, že jsme si vědomi diskusí probíhajících k tématu přímé volby prezidenta republiky. Byli bychom však velmi neradi, pokud by se stykový zákon stal jejich obětí. Bude-li změněna ústava, stane se prováděcí úprava k volbě nepřímé obsolentní, potažmo může být posléze zrušena. Dokud však ústava změněna není, jsme přesvědčeni o důvodnosti propracovat pravidla určená pro společnou schůzi obou komor tak, aby stykový zákon spolu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny vytvořil funkční a efektivní celek.
        Velmi citlivým se v našich debatách s poslanci ukázalo téma meziparlamentních delegací. Výhrady byly proti důvodně připravené obsažné úpravě, která se tak zredukovala v zásadě jen na určení mezikomorového poměru 2 : 1 jak u členů delegací, tak u jejich vedoucích. Každopádně bude tato úprava prvně použita až po příštích volbách do Poslanecké sněmovny.
        ***
        Podobnou společnou platformou mají být pracovní skupiny komor zřizované na základě shodných usnesení komor k řešení nějakého konkrétního a také dočasného problému. Komory současně stanoví počet jejich členů, pravidla jednání apod. Podnětem k rozpracování tohoto problému byla již existující temelínská komise.
        Důležitou otázkou je pozměnění způsobu jednání o návrzích zákonů vyžadujících shodu obou komor, především ústavní a volební zákony, kde se zavádí takzvaný člunek, to znamená možnost opakovaného projednání návrhu zákona v obou komorách, a to až do dosažení shody výslovného nepřijetí nebo uplynutí volebního období Sněmovny. Tento institut umožní pokračování jednání dosud mnohdy ukončeného kvůli odlišným představám komor o podobě návrhu, aniž by byl dostatek času najít mezi představami těchto komor kompromis.
        Kodifikuje se institut zpravodajů vysílaných do partnerských komor k objasnění stanovisek komor, typicky k objasnění změn provedených v návrzích zákonů. Dosud chodí do Sněmovny pouze senátoři, nově by mohli do Senátu chodit rovněž poslanci, pokud je tím Sněmovna pověří.
        Z jednacího řádu Sněmovny se přenáší úprava vyhlašování zákonů, podle níž se výjimečně umožňuje, aby přijatý zákon postoupil prezidentu republiky také předseda Senátu, či se stvrzuje povinnost prezidenta republiky podepisovat každý zákon. Upřesňují se lhůty pro přijímání zákonných opatření Senátu, stanovuje se vzájemné informování komor o usnesení v případech, kdy je shoda komor podmínkou přijetí rozhodnutí.
        Jelikož je čas od času podrobována kritice podoba vyjádření komor v řízeních o ústavnosti zákonů, návrh zákona definuje jeho obsah jako seznámení s okolnostmi přijetí zákona v té či oné komoře. To ale znamená nejen splnění kvor, ale také zachycení rozpravy včetně podstatných argumentů ústavní povahy. Alternativou obsahové redukce vyjádření bylo navržení mechanismu, jenž by čelil případné jednostrannosti předsedy komory. Většina obou komisí se však vyslovila právě pro vyjádření, jež zákon ani vehementně nehájí a ani nehaní.
        Posledním významným institutem, resp. institutem jedním ze dvou či tří v zákoně nejvýznamnějších, je povinný souhlas obou komor k rozhodnutím vlády či premiéra v Evropské radě a Radě Evropské unie při uplatňování klauzulí flexibility a přechodové klauzule. Na jejich základě se totiž mění rozsah působností Evropské unie, příp. způsob výkonu přenesených působností, aniž by se výslovně měnily zakládající smlouvy, tzn. aniž by bylo třeba souhlasu kvalifikovaných většin v obou komorách Parlamentu podle článku 10a ústavy. To se pokoušíme tímto opatřením, tedy zavedením tzv. vázaného mandátu, částečně kompenzovat. Právě zde však je nejzřetelněji patrný časový odstup od podání a projednání návrhu zákona, neboť rozsahem obdobná, legislativně však odlišná konstrukce je předmětem společné novelizace jednacích řádů obou komor, o nichž bude Sněmovna jednat, doufám, také v nejbližší době.
        Pokud jde o související novelu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, omezím se pouze na konstatování, že jde pouze o derogační, tedy rušící ustanovení, která se přesouvají do stykového zákona.
        Vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, v tuto chvíli nemá valného smyslu jednotlivá ustanovení ještě podrobněji odůvodňovat, protože to dělá důvodová zpráva, ani polemizovat s některými body ve stanovisku vlády, protože na to bude dosti času ve výborech. Tam také budeme moci zvážit, zda některý další institut nepřidat. Prosím vás proto o propuštění návrhu do druhého čtení a děkuji vám za vaši pozornost.