Kolegyně a kolegové, bylo přede mnou těžké rozhodování. Od minulého týdne jsem byla vystavena desítkám otázek, jak budu hlasovat, co mě ovlivní, co by musel udělat pan premiér, abych hlasovala pro vládu, atd. Své důvody pro a proti jsem průběžně sdělovala, ale konečné rozhodnutí jsem maximálně oddálila.
        Někdo rádoby vtipný zase pouštěl mediální bubliny o tom, že zase držím vládu pod krkem. Ne, nedržela jsem vládu pod krkem. Chtěla jsem být zodpovědná vůči voličům. A tak jsem poslední dny strávila ve svém regionu a prostě jsem se těch voličů šla zeptat. Když mi odpověděli hlasujte pro nedůvěru, ptala jsem se proč. Když mi odpověděli hlasujte proti, tak jsem se zeptala stejně. Odpovědi byly nejrůznější. Musím říci, že mě inspirovaly k mému konečnému rozhodnutí.
        Většinou své důvody lidé nějak personifikovali a poukazovali na to, čím jim je ten či onen ministr trhem v oku. Po pravdě řečeno jsem neuměla vysvětlit, jak si může Martin Bursík dovolit opakovaně urážet hlavu státu, jak může o prezidentovi říkat, že se chová jako zmrzlinář z Tirany, jindy mu doporučí nosit tričko firmy Look Oil. Jiní zase kroutili hlavou nad tím, kam směřuje Ministerstvo školství pod vedením Ondřeje Lišky. Jak je možné, že učitelé mají výplaty teď téměř stejné jako nepedagogičtí pracovníci, že se o navyšování peněz na školství jenom mluví a skutek utek. Navíc jsem si vyslechla ironické poznámky o zelených ministrech, kterým už dávno nikdo nevěří, protože jejich odchody a neodchody z vlády jsou trapné. Jejich lavírování, jestli radar ano, nebo ne, jakbysmet. Jednou se chystají kvůli Čunkovi, ale odchod jim překazí audit firmy Kroll objednaný panem ministrem Schwarzenbergem, podruhé se chystají kvůli paní Vesecké, ale pak přijdou s lepším řešením a navrhnou pro změnu vyloučit z vlády ministra Pospíšila.
        A kde máte, zelení, to omezení jízd kamionů? ptali se mne voliči. Copak se stalo s vaším heslem "kamiony na koleje"? To jste asi mysleli ty koleje, které už stačily kamiony vyjezdit v obecních silnicích. Tak to vám pěkně děkujeme. A co kdyby se pan Bursík místo na ledovce přijel podívat do Ostravy, co tam lidé dýchají? A byl pan Bursík někdy na vesnici v zimě? Ví, čím se tam topí? A neslibovali zelení náhodou zákaz topení uhlím?
        Pochopila jsem, že lidé ztratili iluze a této vládě nevěří. V podstatě jsem slyšela stále stejná jména. Bohužel terčem kritiky byla jména zejména zelených ministrů.
        Samozřejmě že lidé zmiňovali v souvislosti s poslední kauzou také nepřípustné ovlivňování médií a zásahu do trestního procesu. Několikrát jsem zaslechla také humorné poselství pro pana ministra financí, že když závidí meteorologům, ať zváží, jestli nechce změnit zaměstnání. Také to, že někdo zpronevěří 11 milionů z peněz Ministerstva životního prostředí a na druhé straně z toho samého ministerstva je problematické sehnat pár tisíc na čističky odpadních vod v malých obcích, lidé spatřovali jako závažný nedostatek. A Ministerstvo životního prostředí nekoná. Nebo koná tak dlouho? Tři roky? A proč pan Topolánek posílá pana Dalíka za novináři? Jak to, že si může dovolit zasahovat do činnosti soudců, státních zástupců? Lidé nechápou, proč po nich v každých dveřích nemocnice požadujeme 30 korun a na druhé straně nám nevadí, že se prošustrují peníze na podivné studie a projekty.
        Hlasů proti této vládě bylo hodně. Je poctivé přiznat, že byly i hlasy pro. Když mi voliči radili nepokládat tuto vládu, odpovídali na otázku proč poměrně vzácně jednotně. Poukazovali na nejistotu v době finanční krize a trochu přejali tu televizní rétoriku a opakovali stále dokola obavu, aby neutrpěla prestiž České republiky v době předsednictví. Když jsem se ale zeptala, jak by vnímali např. pád vlády Maďarska v době, kdy by Maďarsko předsedalo, odpověděli mi, že by jim to bylo jedno. Takže nakonec usoudili, že to té Evropě bude také asi každému jedno.
        Často se ptali, co by bylo, kdyby vláda padla, co by bylo dál. A jak bude vládnout vláda v případné demisi, byla další otázka. Neumím si představit, že hůř než nyní. Vždyť vláda, která odměňuje potleskem sama sebe nad schváleným programem, musí podstupovat takové procedury, jako je štafeta několikahodinových přestávek, aby neprošel, nebo naopak prošel ten či onen zákon. Vláda slibovala reformy, ale jejich schválení je v nedohlednu. Vždyť jsme polovinu volebního období prohádali kvůli poplatkům ve zdravotnictví, zatímco hlavní reforma zdravotnictví zůstává v nejspodnějším šuplíku ministerstva. Dnes jsme se dozvěděli, že na plénum už asi nepřijdou vůbec.
        Myslím si, že není tak prioritní prestiž vlády v Evropě jako prestiž vlády v naší republice. Teprve když máme jasno doma, můžeme se chlubit Evropě. Přece nechceme s růžovými brýlemi sledovat jen předávání suvenýrů a potřásání rukou ministrů v Bruselu. Musíme být nejdřív vyspělou demokratickou zemí, a pak můžeme házet kostky cukru Evropě.
        Může být ve vyspělé zemi politická scéna hřištěm, kde si to rozdávají soupeři naoko férově a přitom se perou na střídačce, ukazují na sebe prostředníčkem, vyzývají se vzájemně k opuštění hrací plochy, jednoho rozhodčího zfackujou, druhého negativně motivují, vynadají divákům, pak se postaví do pozoru při státní hymně?
        V demokratické zemi nesmí právo sloužit mocenským zájmům. Moc soudní i ve vyspělé zemi oddělena od výkonu - to je pravidlo číslo jedna. A toto základní pravidlo bylo u nás porušeno.
        Já jsem kandidovala do parlamentu za zelené. Vešli jsme do Sněmovny hlavním vchodem se zpěvem, hudbou a slunečnicemi, slíbili jsme novou politickou kulturu, transparentnost, boj s korupcí, zaklínadlem bylo striktní ne porcování medvěda, slíbili jsme voličům přijatelnou alternativu. Co z toho zbylo, ať posoudí voliči sami. Respektive už posoudili na podzim ve volbách.
        Dnes tu stojím jako členka jiné zelené strany - Demokratické strany zelených. Ne proto, že bych si tak z rozmaru měnila stranický průkaz, ale proto, že mě Bursíkovi zelení vyloučili. Vyloučili mě za to, že jsem nebyla ochotná prodat program Strany zelených za jejich ministerská křesla. Ne já, ale dva ministři této vlády a další dva poslanci Strany zelených svým hlasováním o mém vyloučení podkopali stabilitu této koalice. Na nich je ta odpovědnost, ne na mně.
        Já jsem tu dnes za stranu, která se vrací ke kořenům zelené politiky. Bez hudby, bez slunečnic, zato s otázkou: Může taková strana, která chce dělat slušnou, sociálně citlivou politiku, podpořit tuto vládu? Může zavřít oči a nevidět, co se tu děje? Demokratická strana zelených je nový politický subjekt nedotčený žádnými závazky vůči této koalici. Demokratická strana zelených nemá důvod zneužívat krizi a předsednictví jako alibi k tomu, aby dovolila zpochybnění demokratického vývoje státu. Demokratická strana zelených chce vrátit politiku tam, kam patří, tedy do služeb lidem a správě veřejných věcí, ne ji zneužívat k mocenským soubojům.
        Přátelé mě varovali, abych ani u tohoto pultíku neříkala do poslední chvíle, jak budu hlasovat. Ale nechce se mi věřit, že jsou tu poslanci, kteří by změnili svůj názor podle mého vyjádření. Myslím si, že i když teď neřeknu své ano či ne, že jsem svým projevem své hlasování naznačila a že to na vaše rozhodnutí nebude mít vliv. Každému přeji svobodné rozhodnutí, které sám před sebou dovede obhájit. Děkuji za pozornost.