Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnes projednáváme relativně závažnou novelu Ústavy České republiky, která má opravit doplnění institutu rozpuštění Poslanecké sněmovny v článku 35 Ústavy. Dovolte mi několik poznámek, které jsou podle mého názoru nutné právě v souvislosti s včerejším nálezem Ústavního soudu, který, jak víme, zrušil zákon 195/2009 Sb., který zkracoval volební období.
        Je dobré v diskusi se zamyslet nad tím, zda to, co dnes máme projednávat, co dnes máme odsouhlasit, je v souladu s názory a s pohledem Ústavního soudu, který se včera ke zkracování volebního období vyjádřil.
        Chci konstatovat nejprve do úvodu, že klíčem toho, o čem dnes máme hlasovat, je v zásadě doplnění článku 35, kdy do Ústavy má být dána možnost, aby dvě třetiny poslanců přijaly usnesení, že navrhují prezidentu republiky, aby rozpustil Poslaneckou sněmovnu, a prezident pak Sněmovnu rozpustí.
        Vraťme se však k Ústavnímu soudu. Ústavní soud, když posuzoval zákon o zkrácení volebního období, se vyjádřil velmi obsáhle a rozsáhle, a když dovolíte, já vytáhnu to, co považuji za důležité, a budu to samozřejmě říkat svými slovy; proto dochází z mé strany k určité generalizaci. ***
        Ústavní soud ve svých úvahách šel směrem takovým, že zákon, který má konkrétní obsah, tzn. zkracuje např. konkrétní volební období, je v rozporu s principem dělby moci, protože moci zákonodárné přísluší přijímat zákony, které mají mít obecný charakter. Individuální akty pak přísluší moci výkonné a případně moci soudní. Tedy porušení principu dělby moci je podle názoru Ústavního soudu jedním z důvodů, kterým mohly být porušeny podstatné náležitosti demokratického právního státu. Alespoň tak já tedy vnímám to jádro argumentace, tu hlavní výtku, a ta tkví v tom, že zákon byl konkrétní, nikoliv obecný, a obcházel obecná pravidla Ústavního soudu.
        Domnívám se, že to, co dnes projednáváme, tzn. doplnění článku 35, před argumentací Ústavního soudu bez problémů obstojí. My zde projednáváme možnost doplnit článek 35 o obecné pravidlo, jak rozpouštět Poslaneckou sněmovnu, vedle čtyř důvodů, které jsou v Ústavě již obsažené, o důvod další, tzn. pokud se usnesou dvě třetiny poslanců. Mám tedy za to, že je možno tímto směrem postupovat, a to i v závislosti na tom, že Ústavní soud řekl, že samotné instituty rozpouštění Poslanecké sněmovny jako něco, čím se řeší politická krize, je běžná věc pro ústavní pořádky demokratických právních států. Tedy přijmeme-li dnes úpravu, která se bude týkat rozpuštění Sněmovny, a tato úprava bude obecná, pak jsem přesvědčen, ale samozřejmě je to můj subjektivní názor, že takováto úprava argumentaci Ústavního soudu, která včera byla řečena, obstojí.
        Na druhou stranu chci zde varovat před tím, abychom vedle případné novely článku 35, tzn. doplnění dalšího důvodu do již existujícího principu rozpuštění, přijímali další pozměňovací návrhy, které zde byly načteny, např. návrh, který umožní prodloužit mandáty poslanců i po rozpuštění Sněmovny. Domnívám se, že tato specifická pravidla by právě mohla být v rozporu s filozofií Ústavního soudu a mohla by být jistou výjimkou s tím, s čím Ústava počítá. Ústava totiž dnes počítá s tím, že když je rozpuštěna Poslanecká sněmovna, pak končí mandáty a do pozice Sněmovny nastupuje Senát, který zákonnými opatřeními řeší zákonodárnou činnost země. To, co přijme Senát, pak následně schvaluje Poslanecká sněmovna vzešlá z voleb. Dovolím si vás tedy, dámy a pánové, poprosit, pokud chceme doplnit Ústavu o další možnost rozpouštění Poslanecké sněmovny - a já sám to považuji za velmi důležité právě tváří v tvář této politické krizi - tak abychom opravdu přistoupili na to, co je nejvíce střídmé, pouze na doplnění článku 35, o kterém v zásadě asi nejsou pochyby, a varuji před ústavněprávním kutilstvím doplňovat Ústavu ještě v jiných místech, zvláště pak rušit proces, který má nastat poté, co je Sněmovna rozpuštěna, protože pro tento proces jsou obecná pravidla v Ústavě již obsažena a já jsem je před chvilinkou zmiňoval.
        Dámy a pánové, tváří v tvář nálezu Ústavního soudu vás žádám jako jeden z vás, pojďme doplnit Ústavu, doplňme ji však o obecné pravidlo, které již v Ústavě existuje, doplňme jej o jeden další obecný důvod, kdy může být institut rozpuštění obsažený v článku 35 použit.
        Zajímavou otázkou, a k tomu bych se chtěl ještě malinko vrátit, je pak to, zda pokud Sněmovna a Senát přijme toto pravidlo, tzn. doplní článek 35 o odstavec 2 tak, jak to načrtl pan kolega Benda, zda takovéto pravidlo je možné použít ještě v tomto volebním období. Já sám jsem osobně přesvědčen že ano. Česká Ústava totiž nezná pravidlo jako jiné ústavní pořádky, že změny Ústavy, příp. zákonů, které se dotýkají poslanců, všeobecně zákonodárců, se mohou vázat až k dalšímu volebnímu období. Nezná ani pravidlo, které mají některé rigidní systémy, že takovéto změny ještě musí být schváleny další Poslaneckou sněmovnou vzešlou z voleb. Je to věc, která není u nás upravena, a podle mého názoru není důvod, proč by přijatý a účinný zákon nemohl být v okamžiku účinnosti aplikován. Mimo jiné pro to nahrává i ta skutečnost, že institut rozpuštění Poslanecké sněmovny je v Ústavě znám, tzn. jak voliči, tak zákonodárci od počátku musí předvídat, že může nastat situace, že Sněmovna bude rozpuštěna. Není to tedy něco nového, s čím by poslanci a hlavně voliči od počátku nemohli počítat. My totiž do Ústavy nový institut rozpuštění nedáváme. Tedy pravidlo rozpuštění je v Ústavě již předvídatelné, pouze je upravujeme a doplňujeme. (V sále je značný hluk.)
        Ostatně dalším důvodem - a tím fakticky chci skončit - proč si myslím, že je možné toto pravidlo použít, je i princip, že se nejedná o retroaktivitu jako takovou. Není to pravá retroaktivita. V případě kritického pohledu se může jednat maximálně o nepravou retroaktivitu, ta je však v právním řádu běžná. To znamená přijmeme-li nový zákoník práce, pak všechny pracovněprávní vztahy vzniklé před účinností nového zákoníku práce se logicky budou řídit novým zákoníkem práce. Ne právní vztahy, které vzniknou teprve následně po přijetí nového zákoníku práce. Přijmeme-li nové rodinné právo, pak všechna manželství, která vznikla před přijetím tohoto zákona, budou rozváděna podle nového zákona, ne podle starého zákona, který byl třeba přijat ještě za jiného režimu. Ostatně podíváte-li se na zákon o střetu zájmů a podíváte-li se na to, odkdy byl účinný a které zákonodárce zavazoval, pak vidíte, že toto je příklad, že zavazoval zákonodárce, kteří byli autory této úpravy. Stejně tak obdobně -