Vážený pane předsedo, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, jak je patrno z úvodního představení zákona, nejde o příliš složitou předlohu, v podstatě o jeden odstavec. Nicméně z předchozích vystoupení vyplývá, že má velmi silný politický aspekt. Na jedné straně stojí rozhodnutí vlády o prodeji stoprocentního podílu státu v letišti Praha - Ruzyně, na straně druhé návrh zákona, který tento prodej zakazuje. Důvod je prostý. Mezinárodní veřejné letiště Praha - Ruzyně je největší civilní letiště v České republice a má nesmírný dopravní, jakož i strategický význam. To už tady zaznělo. Podle navrhovatelů je prodej v rozporu s veřejným zájmem, neboť letiště Praha - Ruzyně je majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, což ve smyslu článku 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod znamená, že vymezený majetek, to znamená letiště Praha - Ruzyně, může být pouze ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob se sídlem na našem území, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast.
        Zde opět na jedné straně stojí názor odpůrců zákona, kteří vytýkají návrhu jeho političnost, zasahování moci zákonodárné do moci výkonné, jednoúčelovost, absenci prvku obecnosti, konkrétní vymezení majetku, či zda je majetek vymezen dostatečně určitě apod., na druhé straně stojí argumenty, že z hlediska ústavního práva má parlament právo přijímat i politická rozhodnutí. Existuje většina evropských letišť, která zůstala z výše uvedených důvodů v majetku nebo většinovém majetku státu. Říkám většinově; jsou to většinově letiště na západ od Prahy - Ruzyně, kromě Londýna, který tady byl jmenován, jsou to letiště v Paříži, v Berlíně, v Madridu, v Antverpách a další. Takže není pravdou, že jsou to převážně východní letiště. To by musel opravit.
        V právním řádu lze nalézt případy, kdy vlastníkem určitého majetku smí být výhradně stát nebo tuzemské právnické osoby. Existuje i zákon omezující majetkové dispozice s krajskými letišti, a to je potřeba vzít v úvahu pro další budoucnost letecké dopravy u nás.
        Co se týká jednoúčelovosti zákona, i takové situace náš právní řád zná, ať už to byl obchvat Plzně, nebo také původní předloha týkající se rychlostní komunikace R35, vlastně i druhá vzletová dráha, bez ohledu na to, zda byly použity.
        Neexistuje dopravní politika státu, nebo alespoň její aktuální verze s novými prioritami, která by jasně definovala roli letecké dopravy v kontextu s dopravou železniční a silniční. Nejde také v ekonomické současné krizi o nejvhodnější obchodní klima pro původně vládou zamýšlenou privatizaci. Svědčí o tom rozhodnutí vlády o odstoupení od prodeje samotných Českých aerolinií pro jeho nevýhodnost. Jinak řečeno parafrází, nejsme tak bohatí, abychom levně prodali.
        V případě vymezení majetku definice letiště existuje a je obsažena v zákoně o civilním letectví.
        Pokud se podíváme na bližší ústavní posouzení, zda s ohledem na mnohostrannou výjimečnost tohoto předmětu vlastnictví je možno tolerovat jedinečnost, tedy neobecnost předloženého návrhu zákona. Na možnou otázku, zda daný předmět právní regulace není vybrán libovolně, můžeme vzhledem k předchozímu odpovědět ne, zda je dostatečně odůvodněn svou zvláštností - ano, a zda nedochází k diskriminaci vůči případům stejného druhu - ne.
        Nic nakonec nebrání tomu, aby vláda, která vzejde z příštích sněmovních voleb se k tomuto zákonu vrátila, aby se k privatizaci letiště vrátila.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, plénum Senátu se nicméně na svém 13. zasedání dne 5. 11. 2009 po diskusi, ve které vystoupilo 9 senátorek a senátorů, rozhodlo těsnou většinou přijmout usnesení zamítnout návrh zákona o vlastnictví letiště Praha - Ruzyně.
        Děkuji za pozornost s vírou ve vaše správné rozhodnutí.