Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji pěkně za slovo. Já vím, že v tom případu existuje a byla podána řada petic. Vím o té možná ani ne tak nespokojenosti, ale obavách občanů, co může přijít. Nebudu tady teď opakovat, jak to vypadá právně, že je tam těch pětadvacet let jakási ochranná lhůta ze zákona, která ukládá zachovat rozsah té péče. Mám tady podrobné údaje o tom, jaká oddělení tam zůstanou a že se na nich nic krátit nebude.
        Podotýkám, že rozhodnutí o privatizaci přijala vláda předchozí. To ale neberte jako nějaký alibismus, to je prostě spíš via facti a nedá se k tomu říci než tolik, že pevně věřím, že se obavy občanů, signatářů těch petic, nenaplní. Nicméně požádám Ministerstvo financí, případně Ministerstvo zdravotnictví a případně se i spojím s městskou částí Praha 3 - já se shodou okolností s paní Kozumplíkovou, starostkou, potkám příští týden na správní radě Vysoké škole ekonomické - jak to vidí. Já bych byl pro to, abychom tam dopřáli nějaký čas monitoringu, jak se ta věc rozjíždí, a požádám příslušné orgány i místní instituce, aby zkrátka a dobře bděly nad tím, jestli skutečně nedochází k tomu, z čeho ti občané mají obavy. V případě, že tomu tak bude, tak aby tam jednaly a konaly bezodkladně.
        On někdy problém je asi v tom, že - já nechci apriorizovat, že když něco je v soukromých rukách, tak že to automaticky musí být špatné nebo nedokonalé nebo se to začne konvertovat v něco úplně jiného a je to jenom prostě nějaká studna, z které se tahají posléze zlaté mince. Ale trošku jsem se s tím zabýval, jak vypadá ten mechanismus, když začnou být věci v nepořádku. To se obávám, že potom je to docela vleklé. Proto požádám ty instituce, aby tam v případě, že se obavy začnou naplňovat, konaly energicky a v souladu s kompetencemi, které mají, a v rozumném čase.
        To je asi vše. Mohl bych k tomu vykládat spoustu detailů, ale nepovažuji to za nutné.