Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych teď mohl s určitou nadsázkou říci, že závěrečné slovo za předkladatele pronesla paní předsedkyně Kavalírová, protože Konfederace politických vězňů stála při začátku i při projednávání návrhu tohoto zákona.
        Osobně se necítím být příliš oprávněn k tomu, abych hodnotil vaši rozpravu, přesto mi dovolte několik drobných poznámek.
        Musím znovu opakovat, že obsahem zákona je ocenění těch, kteří byli stateční a dokázali se postavit komunistickému režimu. Velká diskuse zde byla ohledně násilí. Já si myslím, a z některých příspěvků jasně vyplynulo, že násilí jako by bylo povoleno pouze komunistům. Návrh zákona rozhodně nevzývá násilí, hájí však přesvědčení, že proti zlu je nutné někdy se postavit i se zbraní v ruce. Škoda, že těm, kterým tak vadí použití násilí proti komunistickému režimu, vůbec nevadí, že původci masového komunistického násilí nebyli nikdy po zásluze potrestání.
        A poslední poznámka, co se týče válečného stavu. Chtěl bych říct, že za druhé světové války také nebyl protektorát Čechy a Morava ve válečném stavu, a přesto dnes nemluvíme o partyzánech, o Kubišovi, Opálkovi, Gabčíkovi jako o teroristech.
        Vážené paní poslankyně, páni poslanci, byl bych moc rád, kdybyste postoupili návrh zákona do druhého čtení. Děkuji vám.