Vážený pane předsedo, vážená vládo, zbytku vlády, dámy a pánové, vypadá to, skoro jako kdyby byl pátek třináctého. Mně to tak připadá skutečně, už si myslím, že jsme všichni unavení, a hrozně moc mě mrzí, ani si ty brýle radši brát nebudu, abych něco četla, protože to řeknu tak, jak si to myslím, od plic.
        Konečně se podařilo zařadit na projednávání tento bod a já vystupuji proto, že jsem chtěla poprosit z tohoto místa všechny Středočechy napříč politickým spektrem, aby si laskavě přečetli, jak to vždycky říká kolega Pleva, já si beru jeho slova k srdci, aby si přečetli zákon o vysokých školách a tím pádem pochopili, jakou cestou se musí ubírat ti, kteří chtějí zřídit vysokou školu. Dneska tady pravděpodobně padne pozměňovací návrh, který vlastně už školský výbor svým výjezdem na místa, kde by se měla výuka, vzdělávání a výchova uskutečňovat, a moc mě mrzí, že tady došlo k takové ne moc pěkné emocionální záležitosti, která může a nemusí být pravda. Nicméně co je pravda, je to, že paní zpravodajka Šojdrová, kterou mimochodem považuji za velmi velmi kompetentní ženu v oblasti školství, ani nebyla na celém výjezdu, který vlastně byl ve čtvrtek programem školského výboru, takže vlastně nemohla vidět a slyšet všechno, co bylo v této věci řečeno.
        Chtěla bych požádat pana kolegu Lišku jako bývalého ministra školství, aby byl skutečně tak slušný a korektní, a když se tato věc projednává, byl účasten na jednání školského výboru. Jestliže si tam dovede najít cestu jindy k bodům, které se týkají post jeho funkce, tak by tam mohl přijít, když je o této věci projednáváno.
        Dámy a pánové, mně to je líto ne z toho důvodu, že se tady melou lidské emoce, ale z toho důvodu, že když se projednává cokoliv, co se týká školství, tak tomu buď nevěnujete pozornost, anebo se tady vedou řeči, které tu pozornost od toho odvedou, a zase ukazujeme našim mladým lidem, že nechceme pro ně udělat nic v této oblasti, nic pořádného. ***