Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, v návaznosti na to, co tady uvedla už paní ministryně Jurásková, dovolte mi, abych z pozice Ministerstva práce a sociálních věcí z hlediska jeho kompetencí se k tomuto návrhu ještě také vyjádřil.
        Ve shodě se stanoviskem vlády potvrzuji záporné stanovisko vlády, a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že návrh v předložené podobě je v praxi neaplikovatelný, protože neřeší mechanismus určení náhrady mzdy nebo platu poskytované za kalendářní dny. To je hlavní důvod, ale dále bych chtěl uvést několik věcných důvodů, které mě vedou ke stejnému stanovisku. Chtěl bych ale zdůraznit, že je uvedu poměrně podrobně, a to z jednoho jediného důvodu. Chtěl bych vás přesvědčit o tom, že důvody negativního stanoviska vlády v tomto případě jsou zcela jednoznačně a pouze důvody charakteru věcného.
        Základní koncepční nedostatek původního návrhu, který lze spatřovat ve snaze převést v rámci pracovněprávní úpravy poskytování náhrady mzdy nebo platu při pracovní neschopnosti nebo při karanténě z pracovních na kalendářní dny, odstraňuje sice komplexní pozměňovací návrh schválený výborem pro sociální politiku, který byl přijat usnesením z 1. prosince loňského roku, zároveň však tento návrh se zrušením karenční doby, a zdůrazňuji, pouze u zaměstnanců zaměstnaných v pracovněprávních vztazích, nikoliv u ostatních skupin pojištěnců, zavádí náhradu mzdy i v prvních třech dnech pracovní neschopnosti, a to nikoliv ve snížené, nýbrž ve stejné, to je šedesátiprocentní výši průměrného výdělku, jako je tomu v ostatních dnech trvání pracovní neschopnosti, respektive karantény. Přitom v souvislosti s novým zákonem o nemocenském pojištění se vycházelo ze snížené náhrady za první tři dny, a to na úrovni 30 % průměrného výdělku zaměstnance.
        Z tohoto předpokladu vycházely také odhady na snížení pojistné sazby na nemocenské pojištění hrazené zaměstnavatelem. To pojistné na nemocenské pojištění ale zůstává i pro rok 2010 v nesnížené výši, to jest 2,3 % vyměřovacího základu oproti původně schválené výši 1,4 %. K tomu lze očekávat také, že zavedení náhrady mzdy i za první tři dny dočasné pracovní neschopnosti obecně povede ke zvýšení počtu případů zejména krátkodobých neschopností a v navrhované výši 60 % významně zvýší výdaje zaměstnavatelů na tyto náhrady, přičemž u zaměstnavatelů, nebo u zaměstnanců ve veřejném sektoru bude mít toto opatření dopad samozřejmě na státní a samozřejmě na veřejné rozpočty vůbec. To navrhované opatření by tak bylo v kontradikci s úspornými opatřeními vlády na letošní rok.
        Pokud jde o komplexní pozměňovací návrh, ten rovněž neřeší analogické zrušení karenční doby u ostatních skupin pojištěnců, to jest u vojáků, ústavních činitelů, příslušníků, soudců a dalších. To podle jiných právních předpisů. Nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o porušení principu rovného zacházení, protože z judikatury Evropského soudního dvora lze vysledovat, že srovnatelnost při posuzování rovného zacházení se nemusí vztahovat pouze k jednomu zaměstnavateli, je-li možné určit jeden zdroj financování, a tím v tomto případě je samozřejmě státní rozpočet.
        Přestože při řešení otázky, zda ponechat, nebo zrušit karenční dobu při pracovní neschopnosti, jde zejména o politické rozhodnutí, považuji za nezbytné vzít v úvahu věcné argumenty, z nichž podstatné jsem tady zmínil.
        Pokud jde o druhou část návrhu zákona, tak jak bylo její doplnění navrženo až v rámci komplexního pozměňovacího návrhu výboru. Tato část se týká nemocenského pojištění, konkrétně úpravy peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku k těhotenství a mateřství. V této části se navrhuje, aby u těchto dávek byla právní úprava vrácena na stav, který platil v roce 2009 a který byl změněn v souvislosti s úspornými opatřeními.
        Předně bych chtěl podtrhnout, že tato část nebyla součástí tisku 788 a byla dodatečně připojena až v rámci usnesení výboru a mám pocit, že je to možné považovat i za klasický přílepek. Původní návrh se týkal pouze problematiky náhrady mzdy za období prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti podle zákoníku práce. Nyní se jedná ještě o dávky v mateřství podle zákona o nemocenském pojištění, to znamená o problematiku, která s tím v zásadě nesouvisí. Rozšířením návrhu zákona o uvedenou část by se k tomu tedy vláda v podstatě nemohla dosud vyjádřit. Vzhledem k tomu, že vláda podala nesouhlasné stanovisko k věcně ale obdobnému návrhu, který byl obsažen v tisku 939, lze předpokládat, že stejné nesouhlasné stanovisko by k tomuto návrhu bylo rovněž.
        Vedle finančních dopadů spojených s touto novou druhou částí návrhu zákona, tedy dopadu do státního rozpočtu, bych chtěl ještě upozornit na problémy u plátců dávek nemocenského pojištění, protože by bylo třeba přijmout nová, zejména programová vybavení nebo opatření k realizaci navrhované úpravy, která by samozřejmě ovlivnila i včasnost výplaty dávek. Tedy i k této druhé části návrhu je stanovisko negativní.
        Děkuji vám za pozornost. ***