Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane poslanče, úplně úvodem chci upozornit na to, že se jedná o omyl. Nejedná se o návrh adopce homosexuálními partnery, ale o zrušení zákazu individuální adopce pro osoby žijící v registrovaném partnerství. Čili jedná se o individuální adopce. Nicméně tato záležitost je komplikovaná. Pokusím se ji krátce vylíčit.
        Možnost osvojení pro fyzické osoby, individuální adopce, je upravena v zákoně o rodině už z roku 1963. Zákon o registrovaném partnerství z ledna 2006 tuto možnost omezil, jak jste připomenul, když stanovil, že trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Dnes tedy může o adopci zažádat jakákoliv fyzická osoba bez ohledu na sexuální orientaci s výjimkou homosexuálů žijících v registrovaném partnerství.
        Rada vlády pro lidská práva, jejímž nejsem předsedou, předsedou je pan zmocněnec Litomiský, shledala takové ustanovení za diskriminační a vyzvala mě, abych předložil vládě návrh na nápravu tohoto stavu. Rada vlády pro lidská práva je toho názoru, že zákaz individuální adopce pro osoby žijící v registrovaném partnerství je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, protože představuje zakázanou diskriminaci na základě sexuální orientace. Zákon o registrovaném partnerství zakládá nerovné zacházení mezi osobami, které vstoupily do registrovaného partnerství, a osobami ostatními. Tento právní názor vychází z analýzy zpracované právním teoretikem působícím na Právnické fakultě Univerzity Karlovy JUDr. Janem Wintrem.
        Dle mého soudu je ovšem třeba nejprve posoudit, zda je naše společnost na takový průlom do oblasti tradiční rodiny připravena a zda je vhodný z pohledu kvality výchovy dítěte. Já sám se odmítám stát arbitrem takového zásadního kroku, na kterém se nemohou dohodnout ani renomovaní odborníci, a proto jsem se rozhodl jít cestou odborné a veřejné diskuse. Jako ministr pro tuto oblast nemohu podnět rady vlády podcenit. Podnět jsem tedy vložil do vnějšího připomínkového řízení, abych zjistil názor jednotlivých resortů. Připomínky resortu byly vypořádány a podnět by tedy mohl být na jednání vlády předložen bez zásadních připomínek, tedy bez rozporu.
        Nemohu ale také nepřihlédnout k vlně odporu, který tento návrh ve společnosti vzbudil. Například katolická církev by byla tímto krokem velmi pobouřena. Dopisem se na mě obrátil předseda České biskupské konference monsignore Jan Graubner a vyzval mě, abych o změnu zákona neusiloval. Argumentace je obsažena v připomínkách právní sekce České biskupské konference a Národního centra pro rodinu. Sám pocházím z církevních kruhů a vliv křesťanství na civilizační vývoj považuji za zcela zásadní, a proto je pro mě tento podnět také velmi silným argumentem. Dnes jsem zachytil i petici místopředsedkyně KDU-ČSL paní Šojdrové, která proti návrhu rovněž protestuje. Rozhodl jsem se proto svolat shodou okolností na dnešní odpoledne v 16.30 do Hrzánského paláce odborné kolokvium, kde by měli být jak zástupci navrhovatele, tak odborníci z řad psychologů, psychiatrů, teologů a lidskoprávních aktivistů, a doufám, že diskuse na tomto kolokviu přinese určitý nebo další posun v pohledu na tuto věc.
        Jestli tedy nakonec vládě návrh předložím, nebo nepředložím, záleží na mnoha okolnostech, které nemohu nyní odhadnout. Já osobně mám za to, že čas pro takový krok ještě nenazrál. Děkuji.