Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já děkuji za ta slova, která tady řekla paní ministryně, že zastavuje reorganizaci zdravotních ústavů. Chtěl bych k tomu říct taky několik vět.
        Já si velice dobře vzpomínám na ten proces, kterým jsme tady prošli od roku 2007, kdy se objevily záměry na vytvoření akciové společnosti - jedné akciové společnosti - ze zdravotních ústavů, a také si vzpomínám na to, jak vlastně se připravovala novela zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Moc dobře si vzpomínám, co všechno bylo obsahem této novely a jak těžko vlastně procházela nejdříve Legislativní radou vlády a jak se potom objevila v Poslanecké sněmovně a právě v těch klíčových ustanoveních, která se týkala zdravotních ústavů a také očkování, k tomu byla celá řada výhrad. Pravděpodobně i z těchto důvodů paní ministryně naznačila, když se dostal na projednání tento zákon v závěru roku 2009, že pravděpodobně navrhne vládě stáhnutí tohoto zákona. A Poslanecká sněmovna potom tento zákon zamítla.
        Chci říct, že jsem upozorňoval dlouhodobě na porušování některých platných ustanovení tohoto zákona jak v případě § 47, kdy ministerstvo vlastně rozhodlo od poloviny minulého roku, že očkovací látky nebudou již nadále skladovány a distribuovány krajskými hygienickými stanicemi, ale že tato činnost bude předána konsorciu soukromých firem Phoenix-Avenier, k tomu byla celá řada interpelací, stejně tak jsem upozorňoval i na rušení zdravotních ústavů a na věci, které jsou v rozporu se zákonem. Problém těch interpelací ovšem je ten, že máte vyhrazený čas. Řeknete výhrady, paní ministryně odpoví. Tu odpověď pravděpodobně napíší na ministerstvu. Stejně tak interpelace na premiéra. To je tak všechno. Možná si toho všimne někdo z tisku, ale v zásadě se nic neděje. Proto jsem uvítal možnost projednání tohoto bodu jednak na půdě zdravotního výboru a jednak na půdě Poslanecké sněmovny.
        Mě velice zaujala slova, která přednesl pan inženýr Parma, bývalý ředitel Zdravotního ústavu Liberec, na zdravotním výboru. On byl poměrně otevřený. A já si myslím, že je dobré, aby Poslanecká sněmovna se mohla seznámit s tím, co se dělo na zdravotních ústavech.
        Všichni víte, že zřízeny zdravotní ústavy byly ve všech krajích zákonem 258. Do konce roku 2007 zajišťovaly veškeré činnosti stanovené zákonem a za tímto účelem měly provozní příspěvek poskytovaný zřizovatelem. Ten příspěvek byl určený jednak na činnost v oblasti podpory zdraví a současně prováděly veškeré analýzy a měření pro orgány ochrany veřejného zdraví bezplatně v jakémkoliv objemu. Tam nebylo řečeno, že pouze do výše provozního příspěvku. Tento systém fungoval bez problémů pět let, nicméně k 1. 1. 2008 bylo nařízeno prvním náměstkem ministryně panem bakalářem Šnajdrem převést pracovníky podpory zdraví na Státní zdravotní ústav v Praze s tím, že vzniknou regionální pracoviště Státního zdravotního ústavu a činnost bude koordinována centrálně. Současně však bylo zakázáno o této skutečnosti veřejně hovořit, neboť tento stav je v rozporu se zákonem 258. A podotýkám, že to jsou slova pana bakaláře Šnajdra na poradě ředitelů na podzim roku 2007. Zdravotní ústavy tímto přestaly plnit jednu z hlavních funkcí, k níž byly zřízeny.
        Převod pracovníků probíhal tak, že buď jednotliví pracovníci podali výpověď a dostali novou pracovní smlouvu na Státním zdravotním ústavu v Praze, anebo dostali výpověď z takzvaných organizačních důvodů. Pro ilustraci, v Liberci se jednalo mimo jiné o tři psychology zabývající se programy proti drogám, alkoholu, šikaně, kouření v populaci školních dětí a středoškoláků. Tito pracovníci byli v současnosti všichni propuštěni, protože z více než 200 pracovníků v oblasti podpory zdraví v republice v současné době zůstává asi 12 až 15 lidí. Nemluvím o kmenových zaměstnancích Státního zdravotního ústavu, kteří jsou v Praze, ale hovoří se o těch regionálních pracovištích. Naprosto stejný mechanismus začínal probíhat v ostatních činnostech zdravotních ústavů.
        Od února 2008 hospodaří zdravotní ústavy bez provozního příspěvku, a tedy nikterak ekonomicky nezatěžují státní rozpočet, jak už zde bylo řečeno s ohledem na Zdravotní ústav v Ústí nad Labem. Platí to bezezbytku pro Zdravotní ústav v Liberci, který je sice mnohem menší, nicméně poradí si stejným způsobem. V listopadu 2007 bylo odvoláno 8 ze 14 ředitelů zdravotních ústavů s tím, že v rámci zefektivnění činnosti bude vždy jeden společný ředitel pro dva až tři zdravotní ústavy. V Liberci byl pověřen řízením pan doktor Bořek, po něm pan inženýr Kraják, poté co pan doktor Bořek se stal ředitelem v Praze.
        Jednotlivé zdravotní ústavy byly nuceny některými pracovníky zřizovatele k uzavírání nevýhodných smluv a k nákupu služeb od vybraných firem za ceny vyšší než běžné. To je velice smutná skutečnost, protože například byla uzavřena smlouva, podle níž zdravotní ústavy společně zakoupí pro Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě software za více než 15 milionů korun s udržovacím měsíčním poplatkem přes 40 tisíc korun. Stejně tak výhradním poskytovatelem připojení k internetu se stala firma za cenu desítek tisíc korun měsíčně pro každý zdravotní ústav. Zdravotní ústavy jsou následně nuceny připojit veškeré své počítače do jedné počítačové domény s doménovým řadičem v Ostravě, čímž dochází k situaci, kdy správce této domény může mít přístup k datům v těchto počítačích. A nejenom k ekonomickým a obchodním, ale zejména i k výsledkům zkoušek prováděných pro obchodní partnery jednotlivých zdravotních ústavů. Uvědomme si, že zatím zdravotní ústavy pořád jsou jednotlivé právní a ekonomické subjekty. A v momentě, kdy tato data budou sdělována nebo budou zpřístupněna třetí osobě, mimo jiné je to v rozporu s kritérii akreditace a s dalšími předpisy. ***
        Nutno dodat, že k provedení žádného z těchto kroků neexistuje písemný příkaz pracovníků zřizovatele. Všechny tyto změny jsou prováděny pouze na základě ústních příkazů a žádné písemné materiály neexistují. A na všechny tyto věci bylo vlastně uvaleno přísné informační embargo.
        V listopadu 2009 byl pověřen řízením Zdravotního ústavu Liberec pan Ing. Pavel Buchta, do té doby vedoucí laboratoře zdravotních ústavů se sídlem v Jihlavě, a na konci roku 2009 začali být pracovníci některých zdravotních ústavů, mj. právě Liberec, Karlovy Vary, Pardubice, Jihlava, přemlouváni k rozvázání pracovního poměru a k podpisu nové pracovní smlouvy v jiném zdravotním ústavu. V případě Liberce jsme měli možnost přejít všichni pod Hradec Králové. Tam, kde pracovníci nesouhlasili a nechtěli podat žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou, byli zastrašováni výhrůžkami typu pokud to nepodepíšete, budete všichni propuštěni pro nadbytečnost. Podotýkám, že toto řekl před shromážděním zaměstnanců, a tudíž je to zdokumentováno, je to v zápisu.
        Pracovníci Zdravotního ústavu Liberec trvají na postupu ministerstva podle platné legislativy a následovaly kroky zřizovatele. Byl změněn statut Zdravotního ústavu Liberec, kde mu byly odebrány činnosti, k nimž byl zdravotní ústav zřízen zákonem. Je samozřejmě otázkou, jestli takto zřízený statut je, nebo není v souladu se zákonem, protože zákon 258 hovoří o tom, že statutem může zřizovatel pověřit zdravotní ústav dalšími úkoly. Tam není řečeno, že statut může zúžit úkoly, které jsou v odstavci 1.
        Vzhledem k tomu, že ani tento nátlak nebyl účinný, tak stávající ředitel Ing. Buchta se vzdal své funkce a v poslední den ve své funkci, tj. 15. 2., požádal český institut o zrušení akreditace jako zástupce akreditovaného subjektu. Akreditace je jednou z podmínek fungování ústavu a je dost neobvyklý krok, aby statutární zástupce v poslední den ve své funkci podnikl kroky poškozující organizaci. To je další z mnoha nátlaků a nátlakových kroků, protože v podstatě my jsme zastrašováni tím, že pokud nepodepíšeme a nebudeme akceptovat tyto kroky a budeme trvat na svých zákonných právech, tak budeme prostě nějakým způsobem zlikvidováni profesně.
        Zřizovatel byl osloven námi, byla napsána petice, byl napsán dopis paní ministryni. Všechny dopisy, všechny petice, které jsme psali paní ministryni, skončily v rukou paní dr. Šedivé a ta nám vždy posléze napsala jakousi odpověď, kterou podepsal pan Vít, hlavní hygienik.
        Co je dále zajímavé. K 1. 3. 2010 byl řízením zdravotního ústavu pověřen nový ředitel, a to nikoliv pracovník stávajícího zdravotního ústavu ani jiného zdravotního ústavu ani pracovník ve zdravotnictví. Je jím pan Ing. Stanislav Gottwald, jehož kvalifikace je stavební inženýr v důchodu bez zkušenosti s chodem a řízením zdravotnického zařízení. Tento krok samozřejmě způsobil další ekonomickou zátěž zdravotního ústavu, protože musíme živit dalšího pracovníka, a vzhledem k tomu, že náš zdravotní ústav má 40 zaměstnanců s obratem 25 milionů ročně, tak pro nás plat ředitele navíc není úplně zanedbatelná záležitost. Opravdu si na svou činnost musíme vydělávat sami.
        Od 1. 4., jak jste slyšeli a jak mělo být podle vize pracovníků zřizovatele, mělo dojít ke sloučení všech zdravotních ústavů do dvou celků, v Praze a v Ostravě, ale vzhledem k předchozím snahám a předchozím tezím a v podstatě i k předchozí prvotní verzi novely zákona 258, kterou jsme ani my jako poslanci nedostali, nebyla nám předložena, kdy ze zdravotních ústavů měla být vlastně vytvořena jedna státní akciová společnost, jedna se sídlem v Ostravě, tak lze předpokládat, že opět to sloučení do dvou celků Praha a Ostrava mělo být pouze mezikrokem. Ale tady připouštím, že se dostáváme na pole pouze jakýchsi úvah.
        Současná situace byla vždy pracovníky Ministerstva zdravotnictví bagatelizována s tím, že problém dělá pouze 40 lidí v Liberci a v celé republice je vše bez problémů a o nic se nejedná. Slyšeli jste - pan předseda vám před chvilkou četl dopis ze Zdravotního ústavu Ústí, kde se jedná o 250 lidí - pod peticí je 250 podpisů. Tito lidé získali na svou stranu i hejtmanku Ústeckého kraje, která psala dopis premiérovi a psala dopis ministryni zdravotnictví. Získali na svou stranu i svého senátora, který přislíbil také učinit potřebné kroky. A v ostatních ústavech opravdu je situace, jak jsem v kontaktu s některými kolegy, ať už v Hradci Králové nebo v Plzni, naprosto obdobná. Ale tito lidé se opravdu bojí. Bojí se o práci, bojí se o zaměstnání a mnoho z nich jsou pracovníci lehce předdůchodového věku, kteří vědí, že tu práci už neseženou.
        Co lze očekávat. Po sloučení měla být celá řada činností centralizována. Padlo to už, pracovníci zřizovatele neustále tvrdí, že cílem je zefektivnění úspory. Jaké úspory, pokud nezatěžujeme státní rozpočet ani korunou ročně? Zefektivnění ano, ale uvědomme si, že zdravotní ústavy nebyly zřízeny za účelem podnikání, nebyly zřízeny za účelem zisku, mají za úkol hospodařit s vyrovnaným hospodářským výsledkem, což se děje. Dojde tedy k likvidaci řady laboratoří s výjimkou laboratoří ze Zdravotního ústavu Praha a Ostrava, a tím také k propuštění řady odborných pracovníků a současně, což je nejdůležitější, poklesu rozsahu a kvality poskytovaných služeb. Vzorky se budou svážet, budou se vozit po celé republice. A u řady zkoušek je to nežádoucí. Takže asi tak.
        A na závěr pan inženýr citoval pana Edmunda Burkeho: Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic. A proto já jsem si řekl, že ať už to všechno dopadne jakkoliv, prostě svou kůži na trh ponesu. A já vám ještě jednou děkuji.
        Tak to jsou slova jednoho z bývalých ředitelů zdravotního ústavu, která svědčí o tom, co všechno probíhalo na zdravotních ústavech.
        A chtěl bych dodat na základě odpovědí, které jsem dostával od paní ministryně nebo od pana premiéra, že vlastně všechno je v pořádku, že nedochází k porušování zákona: Je to vždycky tvrzení o tom, že hygiena dělá pouze státní správu, že státní zdravotní ústavy jsou pouze laboratoře a ochrana veřejného zdraví že je záležitostí nás všech a že je záležitostí neziskových organizací. Já se domnívám, že to pravda není, že stát se nemůže zříci své úlohy v ochrany veřejného zdraví a v podpoře zdraví. A myslím si, že jsou také čísla, která hovoří jasně o výskytu nádorových onemocnění, která jsou u nás více než dvojnásobná, než je průměr v zemích Evropské unie. Že jsou i jasné statistiky, které ukazují, že se zdravotním stavem našich obyvatel to není příliš dobré ve srovnání se západem od našich hranic. Ale i k tomu určitě byly zdravotní ústavy zřízeny, aby tuto situaci vyhodnocovaly a aby vlastně se snažily předcházet tomu, že zdravotnictví, pokud nebude vyhodnocovat vztahy zdraví a prostředí v jednotlivých regionech, tak bohužel do budoucna nám porostou náklady na léčbu nemocí. To jsou obecné věci, obecné záležitosti, obecná fakta, která se týkají primární prevence. Vždycky jsme tady slyšeli jen o úsporách, o efektivitě, o úspoře 600 milionů korun. Já jsem několikrát při projednávání státního rozpočtu upozorňoval na neustále se snižující náklady na hygienickou službu a zdravotní ústavy a vždy jsem dostával stejnou odpověď. ***
        Poslanecká sněmovna žádá ministryni zdravotnictví
        1. aby zastavila restrukturalizaci sítě zdravotních ústavů v České republice, Státního zdravotního ústavu v Praze a krajských hygienických stanic a nečinila tak kroky, které jsou v rozporu s platným zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů;
        2. aby Ministerstvo zdravotnictví obnovilo systém skladování a distribuce očkovacích látek na krajských hygienických stanicích a zajistilo plnou funkceschopnost očkovacích center při zdravotních ústavech v souladu se zákonem 258/2000 Sb.;
        3. aby ministerstvo přehodnotilo dosud provedené změny a obnovilo dlouhodobě budovaný systém ochrany a podpory veřejného zdraví a primární prevence;
        4. aby paní ministryně přehodnotila dosavadní špatnou personální politiku a obsazovala vedoucí funkce ve zdravotních ústavech, Státním zdravotním ústavu a na krajských hygienických stanicích především na základě odborných kritérií;
        5. aby vyvodila osobní odpovědnost svých podřízených za nátlak na zaměstnance zdravotních ústavů, Státního zdravotního ústavu v souvislosti jak s dosud provedenými, tak připravovanými změnami.
        Děkuji za pozornost.