Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já děkuji panu poslanci Rathovi za umožnění této vystupovací premiéry na půdě Poslanecké sněmovny v tomto milém, krásném a ryze konstruktivním dopoledni i odpoledni. Já se budu snažit držet skutečně tématu a vysvětlit, o co zde běží, protože z mnoha vystoupení - nebo z těch mála vystoupení, která se tématu týkala, se jedná buď o zásadní nepochopení, neznalost, nebo čisté zkreslování skutečnosti.
        Zdravotní ústavy jako takové patří zhruba mezi osmdesát přímo řízených organizací, které spravuje stát prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví. Patří do takzvané struktury orgánů ochrany a podpory veřejného zdraví, která je trojí - ne dvojí, jak zde občas padá. Na jedné straně je to čtrnáct krajských hygienických stanic, jejichž jedinou nebo základní činností je vykonávání státní správy a státního zdravotního dozoru na území celé České republiky. Pak zde máme Státní zdravotní ústav jako celorepublikově působící instituci, jejíž činnost je zaměřena na vědu, výzkum, referenční činnost a prevenci a podporu zdraví opět na území celé České republiky. Mezi tím, bez jakékoliv vazby, souvztažnosti a kooperace, zde máme takzvané zdravotní ústavy, jejichž jedinou činností, nebo základní činností je poskytování standardních laboratorních činností, to znamená chemických laboratoří, hygienických laboratoří, mikrobiologických laboratoří, hlukových laboratoří a podobně. To jsou, dámy a pánové, činnosti, které na základě akreditace zde provádějí zdravotní ústavy stejně jako desítky či stovky privátních firem se stejným zaměřením, se stejným rozsahem, se stejnou prioritou. ***
        Jaká byla situace zdravotních ústavů, když jsme je přebírali po vládě sociální demokracie, která svolala tuto schůzi. Tyto zdravotní ústavy poskytovaly stejnou činnost jako dnes, ve stejném rozsahu, ve stejné struktuře, akorát při této své činnosti dosahovaly roční ztráty téměř ve výši 600 milionů korun. Ano, slyšíte dobře: propad hospodaření, výsledek hospodaření autorů této schůze byl 600 milionů ročně. Když si to sečtete za celé čtyři roky do doby, než jsme zahájili restrukturalizaci, tak je to zhruba 2,5 miliardy korun peněz daňových poplatníků, které vyletěly komínem, protože nebyly podloženy žádnou činností.
        Z diskuse, která zde zazněla, mám pocit, že levá část spektra má pocit, že zdravě hospodařit, neprodělávat a nezadlužovat nesmí veřejný nebo státní subjekt. My nechceme, aby zdravotní ústavy byly zprivatizovány. My jsme zahájili jejich ekonomické ozdravění, protože jsme je zdědili zadlužené a ztrátové. Dámy a pánové, za dva roky transformace zdravotních ústavů se nám podařilo je ozdravit tak, že v roce 2009, tzn. po dvouletém restrukturalizačním procesu, měly hospodářský výsledek plus 8 milionů korun. To znamená zahajovali jsme minus 600, pan dr. Rath nám to předal s minus 600, my jsme z toho udělali plus 8.
        Provozování a zodpovědnost za státní organizace je správa věcí veřejných, je správa peněz daňových poplatníků, a správa peněz daňových poplatníků není jejich rozšustrovávání a uhrazování ztrát. Já zdůrazňuji, že zdravotní ústavy nepřišly o jedinou svou činnost a nadále ji vykonávají. To, co bylo a je cílem, je dokončit transformaci tak, aby byly plošně na území celé České republiky zachovány klinické a laboratorní činnosti a aby se pouze zredukovala administrativa, protože máme zbytečně duplicitně sedm zbytečných ředitelství, účetních, náměstků a zbytečné administrativy. Cílem bylo udělat dvě ekonomicky silné stabilizované státní příspěvkové organizace s celoúzemním působením. Tečka. Jestli toto někdo nazývá privatizací nebo jestli toto někdo nazývá tunelováním, jestli toto někdo nazývá korupcí, tak já se ptám, co je to, když někdo dosahuje při správě věcí veřejných každoroční ztráty 600 milionů a nic s tím nedělá.
        Nejsou to jen zdravotní ústavy. My jsme ve stejné situaci měli i ostatní organizační složky státu. Fakultní nemocnice - miliardové dluhy. Ztráty v roce 2006 z fakultních nemocnic dosahovaly téměř jedné miliardy korun. Dluhy po lhůtě splatnosti, která dosahovala až jeden rok po termínu, byly ve výši více než 2 miliardy korun. Podívejte se, jak fakultní nemocnice vypadají dnes. Platí včas, hospodaří se ziskem, nemají dluhy.
        A možná se mě ptáte na to, kam jsme použili těch ušetřených 600 milionů korun z té nehospodárnosti, kterou jsme zdědili. Tak já vám to řeknu. Za doby vlády sociální demokracie, za čtyři roky, se do státních fakultních nemocnic investovaly 4 miliardy korun, tj. necelá miliarda ročně. Za období roku 2007 až 2010 jsme do státních nemocnic a na jejich modernizaci investovali 12 miliard korun. To znamená odstranili jsme vaše dluhy, odstranili jsme vaše ztráty, udělali jsme pořádek a ušetřené prostředky jsme využili na modernizaci opět státních fakultních nemocnic, tzn. tyto prostředky šly za českým občanem a za českým pacientem.
        Možná se mě budete ptát, jaký byl ten finální plán. Ano, finální plán byly skutečně dvě silné, ekonomicky samostatné, soběstačné státní příspěvkové organizace s celorepublikovým teritoriálním pokrytím na území celé České republiky. Protože skutečně mezi těmi řekněme sedmi dvojcelky jsou takové, které mají dlouhodobě výrazně úspěšné hospodaření, a jsou takové, které se samostatně prostě neuživí. Dnešní politizace tohoto problému, dnešní rozhodnutí znamená, že tyto malé, ekonomicky nesamostatné instituce odepisujeme, resp. ohrožujeme jejich stabilitu, zaměstnanost, mzdy. Protože, dámy a pánové, my ty ztráty prostě hradit nebudeme. Veřejné prostředky jsou od něčeho jiného než od úhrady ztrát.
        Pokud jde o ostatní orgány ochrany veřejného zdraví - co se v nich stalo? Jak je možné, že každá hygienická stanice, přestože dělá stejnou činnost, měla rozdílnou organizační strukturu? Jak jste mohli dopustit, že jedna měla poměr THP pracovníků 15 %, druhá 30? Jak je možné, že tyto organizace hospodařily s majetkem, který nebyl jejich? Ano, my jsme i do krajských hygienických stanic vnesli transparentnost, jednotnou organizační strukturu, snížili jsme THP pracovníky a zvýšili jsme jejich kontrolní činnost.
        Státní zdravotní ústav, ne zdravotní ústavy, jak si někteří pletou, je skutečně ten, který na území celé České republiky provádí preventivní programy. Nejsou to zdravotní ústavy, je to Státní zdravotní ústav a tento Státní zdravotní ústav stát prostřednictvím kapitoly Ministerstva zdravotnictví financuje.
        Já mám pocit, že jakákoliv argumentace je v této chvíli zbytečná. Nicméně myslím si, že o ničem jiném víc nesvědčí než fakt, že měsíc jsme byli dohodnuti na tom, že na způsob, jakým stát transformoval a ozdravil orgány ochrany a podpory veřejného zdraví a co chce dělat dál, uspořádáme objektivní, odborný a veřejný seminář nejen pro poslance, ale seminář za účasti odborné veřejnosti. Dámy a pánové, pozvánku na tento seminář měla Poslanecká sněmovna měsíc. Za tento měsíc projevili zájem účastnit se tohoto semináře 3 poslanci. Slovy tři. Tento seminář byl zahájen v půl druhé, z poslanců se nedostavil nikdo. Myslím si, že je to všeříkající o skutečném zájmu bavit se o skutečně seriózních tématech v orgánech ochrany podpory veřejného zdraví.
        Děkuji za vystoupení. (Potlesk z řad ODS.)