Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Požádal jsem o vystoupení na dnešní schůzi Sněmovny především proto, abych se s vámi jménem vlády a jménem svým rozloučil a poděkoval za více než roční spolupráci.
        Bylo to nelehkých třináct měsíců v nelehké době. Když jsem se před více než rokem ujal role předsedy vlády, věděl jsem, že úkol, který jsem tehdy přijal, nebude jednoduchý. Přiznám se, že realita byla ale nakonec ještě o něco složitější, než jsem původně předpokládal, a to především z důvodu zrušení termínu předčasných voleb a následného prodloužení mandátu vlády. Původní půdorys vlády byl totiž připraven jenom na pět měsíců a vláda měla být pouze vládou překlenovací a udržovací. Tento koncept se po zrušení předčasných voleb ukázal jako částečně neudržitelný a vláda musela činit či navrhovat rozhodnutí politická či opírající se o příslušné změny v legislativě.***
        Neříkám, že vláda, kterou jsem vedl, byla bezchybná. Udělali jsme určitě i řadu chyb a ne všechno, co jsme si předsevzali, se podařilo vyřešit a dokončit. Sám bych uměl sestavit seznam toho, co bych rád býval udělal jinak a lépe. Nechám tento úkol médiím, komentátorům. Zde se pokusím být především pozitivní.
        Povedlo se důstojně a profesionálně dokončit předsednictví Evropské unii včetně dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy. Podařilo se připravit a schválit rozpočet se schodkem, s deficitem 5,3 na HDP a udržet veřejné finance alespoň pod elementární kontrolou. Daří se, byť pozvolna, oživení ekonomiky zasažené globální ekonomickou recesí. Zlepšuje se čerpání evropských peněz, jehož tempo jsem sám dlouhodobě kritizoval. Povedlo se přijmout několik protikorupčních opatření - podotýkám - jako drobné kroky na dlouhé cestě, které, jak doufám, přispějí k poklesu této snad největší nemoci této společnosti. Konečně se povedlo efektivně zasáhnout proti narůstajícímu extremismu. A co je možná nejdůležitější, podařilo se celkem věcně a v klidu řídit všechna resortní ministerstva, zkrátka zajistit klidný chod státu bez afér a velkých politických turbulencí.
        Vláda splnila rovněž předsevzetí, že nové plně politické vládě připraví některé strategické dokumenty, jejichž přijetí musí být ale věcí politické reprezentace vzešlé z voleb. Na prvním místě je to rozpočet pro příští rok. Vláda na expertní úrovni připravuje různé varianty, jak naplnit v souladu s konvergenčním programem plán snížení deficitu v příštím roce na 4,8 % hrubého domácího produktu. Chceme, aby nová vláda bez ohledu na to, zda bude levicová, nebo pravicová, měla dostatek odborných podkladů a mohla nové Sněmovně včas předložit návrh rozpočtu odpovídající jejím politickým preferencím.
        Druhým důležitým dokumentem, který zanechává vláda takříkajíc odpracovaný, respektive připravený k finálnímu rozhodnutí, je aktualizace energetické koncepce státu. Nové vládě zanecháme i závěry obnovené takzvané Bezděkovy komise ve věci penzijní reformy, dále strategii financování dopravní infrastruktury a řadu dalších resortních materiálů či zákonů. Je toho tedy dost, co vláda zanechává, byť v podobě analytických či expertních materiálů, příští vládě, které vzejde z nadcházejících voleb.
        Jednu věc mimo tyto standardně úřednicky připravené dokumenty bych však zde chtěl zmínit, a to jestli dovolíte, i tak trochu za sebe. Můžete to brát třeba jako zkušenost z roční role předsedy vlády a možná zkušenost člověka, který se dvacet let pohybuje v útrobách české státní správy.
        Chci hovořit právě o kvalitě naší veřejné správy, či chcete-li, kvalitě naší státní byrokracie. Jsem totiž po roční zkušenosti šéfa exekutivy přesvědčen, že pokud příští politická reprezentace nebude věnovat problematice kvality české státní služby velkou pozornost a neprovede některé reformní kroky, nepohne se v naší zemi mnoho k lepšímu. Abych byl zcela konkrétní: Potřebujeme nutně nový, ale opravdu moderní služební zákon, potřebujeme nový systém motivace státních úředníků a potřebujeme nový systém jejich odměňování podle výkonu. Bez těchto změn, popřípadě ještě dalších, nebudeme mít kvalitní a výkonnou státní správu a bez té zase nebudou naplněny sebelepší reformní plány. Nebude totiž je mít kdo odpracovat. Pokud tedy v tomto svém posledním vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny mohu na vás jako úřednický premiér v něčem apelovat, je to tato záležitost, toto téma. Příští vláda kromě problémů veřejných financí se určitě bude věnovat kvalitě státní administrativy a provede v tomto směru, předpokládám, skutečnou reformu, jakkoliv je to věc možná velice neatraktivní, ale pro budoucnost země stejně důležitá jako otázka rozpočtu či výkonu české ekonomiky.
        Paní poslankyně, páni poslanci, z doby první republiky má naše země poměrně dobrou a dlouhou zkušenost s úřednickými vládami. Věřím a doufám, že vláda, kterou jsem vedl, byť byla vláda spíše polopolitickou a odbornickou než čistě úřednickou, na tuto tradici navázala a historie tudíž, doufám, na nás nebude vzpomínat ve zlém. Svému nástupci ve Strakově akademii určitě nepředám řízení administrativy státu v horším stavu, než jsem je sám přijal.
        Na závěr bych rád poděkoval členům své vlády za práci, kterou odvedli. Vám, poslankyním a poslancům českého Parlamentu, bych rád poděkoval za někdy samozřejmě složitou, ale tak už to v životě a v politice bývá, ale nakonec určitě racionální spolupráci, a já si jí vážím.
        Chci také poděkovat prezidentovi republiky a zejména chci poděkovat občanům této země, české veřejnosti za trpělivost a podporu, kterou vůči vládě po celou dobu jejího působení projevovali.
        Dámy a pánové, paní poslankyně, páni poslanci, děkuji vám za pozornost. (Intenzivní potlesk.)