Vážená paní předsedkyně, já bych se rád vyjádřil k oběma pozměňovacím návrhům zákona č. 258/2000 Sb., které tady zazněly.
        Nejprve k tomu, co říkal pan poslanec Krákora k pozměňovacímu návrhu, kterým se dokončuje transformace krajských hygienických stanic a zdravotních ústavů.
        Dokončení transformace obou těchto institucí je založeno na Ministerstvu zdravotnictví programovým prohlášením vlády. Ekonomické ukazatele hospodaření hygienických stanic i zdravotních ústavů vyžadují, aby byla transformace provedena co nejdříve. Ty věci byly projednávány na Ministerstvu zdravotnictví dlouhou dobu a nebyly předloženy ministerstvem jenom proto, aby nebyla narušena euronovela zákona, která se týká zdravotních věcí okolo vod ke koupání, ale ministerstvo v podstatě to, co tady je předloženo jako pozměňovací návrh, mělo připravené a souhlasí s tím.
        Jedná se o následující kroky. Snížení počtu stávajících 14 zdravotních ústavů a jejich redukce na dva zdravotní ústavy se sídlem v Praze a v Ostravě. Tato věc byla projednávána opakovaně s řediteli zdravotních ústavů, kteří s ní souhlasili. De facto zdravotní ústavy jsou již od roku 2010 takovýmto způsobem transformovány a vedle těch dvou klíčových zdravotních ústavů v Praze a Ostravě zůstávají jen rezidua, která jsou čistě formální záležitostí, z těch ostatních 14 ústavů.
        Proč k celé té věci došlo? V době, kdy v každém kraji byl zdravotní ústav založen, byla představa, že budou tyto ústavy vykonávat činnosti, které se týkají veškerých laboratorních vyšetření pro hygienickou službu a zdravotních vyšetření laboratorního typu pro soukromé subjekty, které jsou povinovány tyto záležitosti mít k dispozici. Nejrozsáhlejší jsou vyšetřování mikrobiologická, biochemická, v menším rozsahu existují speciální služby, které jsou vázány na ty ústavy, jako je například měření hluku. Já to zdůrazňuji, protože běžné laboratorní věci, mikrobiologické a biochemické, jsou dnes substituovány celou řadou soukromých subjektů, protože se jedná o lukrativní služby a je o ně boj na trhu. Jestliže se mají ucházet tyto zdravotní ústavy o některé služby ve výběrových řízeních, snadno podléhají své konkurenci. Přitom pro hygienickou službu je klíčové, aby byly zajištěny jejich ostatní služby, které příliš lukrativní nejsou. V případě, že by se těm ústavům nedařilo dále finančně přežívat, musely by být buď masivně dotovány ze státního rozpočtu, nebo by hrozilo rozpuštění speciálních hygienických služeb, které neumí v podstatě dělat nikdo jiný než tyto ústavy, a znamenalo by to jejich ohrožení.
        Ukazuje se, že speciální služby jsou dostatečné ve dvou centrech, jedno v Čechách a jedno na Moravě. Ostatní mikrobiologické a laboratorní služby u nich zůstanou jako doplňky, kterými jsou schopny si přivydělávat, ale rozhodně nejsou schopny shánět zakázky, které by uživily všech původních 14 ústavů. Z tohoto důvodu a také z toho důvodu, že de facto tento stav v reálu již existuje, je vysoce žádoucí posílit dva klíčové zdravotní ústavy v Praze a v Ostravě a ty ostatní definitivně zrušit, protože už prakticky nemají žádné pracovníky a vše je soustředěno v dalších dvou ústavech. ***
        Pokud jde o krajské hygienické stanice, tam se navrhuje zrušit přílohu číslo 3 zákona č. 258, která jmenovitě vymezuje územní pracoviště krajských hygienických služeb. Tato pracoviště jsou vnitřní součástí každé krajské hygieny a zákon č. 258 jim nestanoví žádné konkrétní úkoly, ty jsou uvaleny právě na ty krajské stanice. A aby mohly krajské hygienické stanice svou strukturu optimalizovat, to znamená nikoliv všechny zrušit, ale pouze některé utlumit, tak jak potřebují samy, a vědí to nejlépe ředitelé krajských hygienických služeb, se navrhuje, aby v zákoně bylo vyjmenování těchto územních pracovišť zrušeno a nemusela být nuceně udržována a zůstala pouze tam, kde jsou opravdu podle potřeb té krajské hygieny zapotřebí.
        To je jedna polovina, jeden pozměňovací návrh, a ten ministerstvo plně podporuje.
        Druhý návrh poslance Borise Šťastného, který se týká, nebo pardon, pana poslance Šnajdra, vznesený na zdravotním výboru věci tuberkulózy, k němu konstatuji, že ve většině evropských států bylo zrušeno povinné očkování na tuberkulózu u novorozenců a u nás bylo zrušeno vyhláškou 537/2006, její úpravou v roce 2010, kdy byla zavedena selektivní BCG vakcinace novorozenců pouze v riziku této infekce, a v reálu ji provádí kalmetizační pracoviště. V praxi to znamená, že BCG vakcinace se již na novorozeneckých odděleních neprovádí, a z tohoto důvodu se jeví jako nadbytečná dikce § 47a zákona 258, která stanoví, že očkování proti TBC provádějí lékaři v novorozeneckých odděleních porodnic, a tudíž se doporučuje, aby zajišťovali toto očkování pouze odborní pneumoftizeologové.
        Tedy k tomu, co tu přednášela paní poslankyně Marková, musím říci, že to byla obhajoba toho, co už bylo zrušeno ve vyhlášce, a nyní se pouze touto vyhláškou slaďuje dikce v zákoně víceméně formálního charakteru. Děkuji.