Pane předsedající, zbytky vlády, dámy a pánové, já vím, že už jsme všichni unaveni, zbývá pár minut a já bych vás poprosil přece jenom o pár posledních zbytků sil si vyslechnout jednoho z mladých poslanců. (Veselost v sále.)
        Já bych si vzal na úvod jedno takové poučení. Víte, asi všichni se ztotožníte s poučkou, že kultura národa nebo společenství lidí se v historických souvislostech posuzuje podle toho, jak se daná kultura chová ke svým postiženým potřebným. Určitě se shodneme na tom, že mezi ty potřebné patří malé děti, měli bychom se shodnout na tom, že k potřebným patří senioři, staří, a určitě bychom se měli shodnout na tom, že k těm potřebným také patří postižení, různě postižení, tělesně, sociálně, a to buď časově, nebo i nikoliv. A já bych si troufl definovat sociální systém, který platí v České republice, že je velmi sociální, že je velmi příjemný, přívětivý, ten polštář je ohromně jemný a postará se o každého. O každého ať chce, nebo nechce, dokonce o každého, ať to potřebuje, nebo to nepotřebuje.
        A tady souhlasím s panem kolegou Křečkem, který říkal, že to je jeden z nejzávažnějších problémů. Je, souhlasím s ním, podepisuji se pod to a zavíráme před ním oči už několik let, desetiletí, jak říkal Werich: "staletí, to to letí, to to letí". Ale problém se může násobit tím časem, který promrháme zbytečně.
        Já bych vás chtěl všechny poprosit, abychom se vrátili k opravdu nějaké racionální záležitosti a řešili sociální systém tak, abychom z něj vychytali ty mouchy, které prokazatelně má, a zatím většina z vás tady definovala, že ten sociální systém mouchy má, a to závažné. Já nepovažuji nic za sociálního, co tady bylo navrženo. Teď nevím, kdo z kolegů předřečníků to říkal, ale bylo to ve smyslu musíme dát lidem peníze, aby nekradli, neloupili a nezabíjeli. To je naprosto scestná myšlenka, která snad patří do nějakého totalitního režimu. (V sále je trvale velký hluk.)
        Já si myslím, že my máme v první řadě povinnost se postarat o ty, kteří to opravdu potřebují. Hovořili tady přede mnou kolegové starostové, primátoři, paní primátorka byla primátorkou Chomutova dvě volební období, kolega Kubata - stotisícové město Ústí nad Labem, moje mladost a drobnost sedm let primátorem v Mostě, kde máme krásné chánovské sídliště a potýkali jsme se s tím léta a problémy se v poslední době znásobují a vedou k nepříznivým negativním jevům, a to je situace, kdy se sociálně vyostřuje postavení lidí na jednotlivých sídlištích. Škoda, že už tady není kolega Milan Šťovíček z Věcí veřejných. On je starostou Litvínova a tam je jedno nechvalně známé sídliště, které má podobné jméno jako Chánov, jmenuje se Janov. Není to Janov v Itálii, nejsou to Benátky, je to Janov - a na tomto sídlišti se kumulují obrovským způsobem problémy a to sídliště je o to horší než chánovské, kde opravdu vlastně v chánovském sídlišti bydlí už jenom lidi sociálně vyloučení. Tady je to namixováno. A běžte se těch lidí zeptat, jak tam trpí. Kdo nevěří, já vyzývám všechny kolegy poslance a poslankyně, já jim rád zprostředkuji exkurzi třeba do tohoto sídliště a uvidíte místo, kde je nejvyšší počet nezaměstnaných a pobíratelů sociálních dávek v České republice. Je to místo, kde je nejvíc heren, je to místo, kde běží hospody od rána do večera, je to místo, kde se distribuují drogy, zeptejte se Policie České republiky, kde se dokonce střílí, a takto vypadá situace v tomto místě. A my tady zavíráme oči a nechceme tuto věc řešit.
        Já vás všechny prosím, abyste vnímali, že opravdu v severních Čechách, ale i jinde v republice, v Ostravě a podobně, je tato situace velmi vážná, že je přímo někdy tragická, a já bych byl rád, abychom to racionálně řešili. ***
        Ještě navážu jednou na kolegu Šťovíčka, s kterým jsem před třemi lety jako hejtman Ústeckého kraje spustil za účasti a spolupráce úřadu práce, byla to trojstranná dohoda, pilotní projekt, kdy se část sociálních dávek v hmotné nouzi vyplácela pomocí stravenek. Obrovská bouře nevole následovala. Úřad práce se sociálním úřadem vytipoval zhruba sto rodin. Samozřejmě že nejdřív byly stížnosti až u ombudsmana, který samozřejmě nemohl nic najít, protože vyplácení dávek hmotné nouze pomocí stravenek je běžnou záležitostí. A zkuste se zeptat po dvou letech, jak tento projekt dopadl! Z těch sto rodin, nebo sta vytipovaných drtivá většina až na jedince dospěla k tomu, že přece jenom ty sociální dávky v podobě stravenek se špatně mění v Lidlu za alkohol, špatně se házejí do výherních automatů a špatně se za to kupují drogy. Takže ten systém opustili a našli si jiný způsob obživy.
        A na závěr, protože už je devatenáctá, si dovolím jenom jednu závěrečnou větu. Myslím, nejen za sebe, ale za celý poslanecký klub ODS. My nemáme žádný zájem snižovat transfer sociálních dávek do této oblasti. Máme eminentní zájem, aby se peníze dostaly k těm, co je skutečně potřebují. A zde nabízím druhou pomoc. Až půjdeme do toho janovského sídliště, tak vám vytipujeme rodiny a návštěvu v rodinách opravdu postižených. A to lidí, kteří přišli o končetinu, nohu, ruku nebo oslepli. A to jsou lidi, kteří pracují, shánějí práci, nestěžují si, nestávkují a nezneužívají sociální dávky. A těm bychom chtěli určitě pomoci. Těm ostatním, kteří se na sociálním systému vezou jako černí pasažéři, tak bychom společně, prosím pěkně, měli říct: určitě ne! A proto tento návrh podporuji a měli bychom všichni o něm v následujících dnech či týdnech diskutovat. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)