Nejprve k poslednímu předřečníkovi prostřednictvím paní předsedající. Nemluvili jsme tady o veřejně prospěšné práci, ale o veřejných službách.
        Prostřednictvím paní předsedající k ostatním předřečníkům bych ráda řekla. Hovoříme tady o restrikcích. Ano, o nich hovoříme, ale my hovoříme o restrikcích pro ty lidi, kteří se vyhýbají práci, pro ty lidi, kteří neplatí své dluhy, kteří se s nimi nechtějí vyrovnat. A jestliže někdo nechce pracovat a může, tak pak samozřejmě tento člověk asi nemá mít to, co ten člověk, který je sice třeba zdravotně postižený, pracuje nebo jakýmsi způsobem mu cosi dorovnáváme. My se tady bavíme o lidech, kteří se sami vyřazují ze společnosti, protože nechtějí. Oni cosi nechtějí.
        Dál bych tady řekla jednu věc. Dotýkáme se tady bezdomovců. Prostřednictvím paní předsedající vážení kolegové, kdo jste kdy mezi bezdomovcema byl? Řekněte mi, kdo mezi ně chodíte? Řekněte mi, kdo znáte jejich práci? Já jo! Já mezi ně chodím každý měsíc na brigádu. Chodím mezi ně a dělám tam jednak sociální službu, dělám tam zadarmo proto, protože chci tento systém poznat. Chci těm lidem umět pomáhat. A můžu vám říct, že polovina těch lidí skutečně chce se sebou něco dělat, chce z toho systému vybřednout. A my tady mluvíme o tom, že chceme dělat prevenci bezdomovectví, my tady říkáme, že musíme diskutovat a prohloubit ten systém tak, abychom ty lidi do bezdomovectví nedostávali! Proto jsem tady hovořila například o zákonu o sociálních službách. Tak nejdřív, než kdokoliv z vás tady začnete házet špínu na Lenku Kohoutovou, tak vám doporučuji: jděte mezi zdravotně postižené, jděte pro ně něco udělat, jděte mezi bezdomovce a koukněte se na to, co pro ně můžeme udělat, co chtějí a co skutečně potřebují!
        Děkuji za pozornost. (Potlesk.)