Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se trošku domnívám, že v interpelaci pana poslance Sobotky byla smíchána jablka s hruškami, protože samozřejmě jedna věc je státní správa a druhá věc jsou firmy, které jsou ve vlastnictví státu, nicméně jsou to firmy, které mají obchodní charakter, mají charakter podnikatelského subjektu. Takže házet tyto věci dohromady samozřejmě není úplně možné. Ale o tom jsme se bavili mimochodem již v dopolední části interpelací, které byly písemné, že například otázka ombudsmana Českých drah pana Fejka je samozřejmě věcí, která je hodná přezkoumání. Já jsem již mluvil s panem ministrem dopravy na toto téma. Ten jednoznačně má stejný názor jako já a bude tuto záležitost řešit.
        Na druhé straně i vy víte, protože máte ve svém okruhu blízkých spolupracovníků některé vysoce postavené manažery Českých drah, jako je například bývalý šéf SFDI pan Švagr, personální to ředitel Českých drah a člověk stojící mimo představenstvo Českých drah. Nicméně určitě se ho můžete zeptat na to, jaký plat má, a zjistíte, že například tento plat je, přestože není člen představenstva, výrazně vyšší než plat, který probíráme v tuto chvíli. Takže určitě ty informace budete mít poměrně podrobné i ze svého okolí blízkých spolupracovníků.
        Co se týče státní správy, vláda České republiky je skutečně přesvědčena, že i veřejný sektor musí projít zefektivněním úplně stejně, jako jím prochází soukromý sektor. Koneckonců kdo se podívá na údaje z let 2009 a částečně i za rok 2010, zjistí, že v podnikatelském sektoru došlo k velmi výraznému poklesu zaměstnanosti, že během roku 2009 odešlo více než sto tisíc osob. Došlo k poklesu mezd s tím, že u veřejného sektoru i v tomto krizovém roce, kdy bylo dosaženo čtyřprocentního poklesu hrubého domácího produktu, došlo k nárůstu počtu zaměstnaných osob a došlo také k nárůstu průměrného platu, což šlo přímo proti logice ekonomiky.
        Vláda České republiky neříká nic jiného, než že i veřejný sektor musí dýchat s vývojem ekonomiky, s vývojem ekonomického cyklu. Vláda České republiky neříká nic jiného, než že i veřejný sektor musí být podroben pravidlům efektivity a snižování počtu osob, které jsou tam zaměstnány. To, že vlastně ve veřejném sektoru prakticky nepřetržitě za posledních dvacet let dochází k nárůstu počtu zaměstnaných osob, je určitě něco, co by nás mělo minimálně zaujmout, ne-li varovat. Co by nás ale mělo varovat v každém případě, je dlouhodobý stav, kdy průměrná mzda ve veřejném sektoru je vyšší než průměrná mzda v podnikatelském sektoru.
        Ano, je tady relevantní námitka, že ve veřejném sektoru je jiná vzdělanostní a kvalifikační struktura s jiným počtem středoškolsky a vysokoškolsky placených osob. Na druhé straně jsem hluboce přesvědčen o tom, že má-li trh práce fungovat zdravě, musí být průměrná mzda v podnikatelském sektoru konkurenceschopná veřejnému sektoru. Protože mimochodem když se podíváme do některých zemí, které právě v těchto měsících, týdnech a dnech bojují s dluhovou krizí, která je ale důsledkem především jejich dlouhodobé nekonkurenceschopnosti, nejenom nezodpovědného hospodaření, ať už v oblasti veřejných, nebo soukromých dluhů, zjistíme, že jeden z důvodů, proč tyto země jsou nekonkurenceschopné, a jeden z markantních znaků těchto zemí, který je společný pro ně, je mimo jiné to, že jsou tam výrazně vyšší platy ve veřejném sektoru než v sektoru soukromém. Jinými slovy, motivace na trhu práce, motivace k tomu, být v podnikatelském sektoru, prosazovat se, procházet hospodářskou soutěží, je zde výrazně nižší. Naopak motivace získat trvale dobře placené místo s celou řadou dalších benefitů apod. ve veřejném sektoru v podstatě umrtvuje konkurenceschopnost těchto zemí. A tomu bychom se měli vyhnout. A vláda se této pasti vyhnout chce.