Vážená paní předsedající, jestliže kolegyně Suchá byla pro podporu návrhu zákona, pan kolega Chlad byl proti, tak bavíme-li se o střídavé péči, v rovince tohoto postupu já musím být samozřejmě pro. Bavíme se o střídavé péči a já bych chtěl navázat na debatu, která je myslím velmi plodná, a jsem rád, že mohu slyšet argumenty. Dovolím si tedy dát do pléna další argumenty, které tady ještě možná nezazněly.
        Já myslím, že ta debata je o citu, o zkušenostech, jaké kdo má. Z tohoto důvodu bych já asi neměl příliš hovořit, protože s tímto problémem nemám žádné zkušenosti. Takže bych se spíše zaměřil na to, co je skutečně v té normě vtěleno, aby se o ní nešířily nedůvodné pochybnosti, které já skutečně nesdílím.
        Za prvé je třeba říci, že zájem dítěte, který předloha stanovuje, je prioritní. Prostě soud bude vycházet po posouzení důkazního stavu z toho, zdali tento konkrétní důkazní stav ještě osvědčuje právě zájem dítěte a není-li to přijaté řešení, které by soud měl přijmout ve svém rozhodnutí, není-li v rozporu s tímto zájmem dítěte. Já tudíž považuji zájem dítěte za prvořadý, není do žádná druhotná záležitost. Je ovšem třeba dát za pravdu i trochu panu kolegovi poslanci Filipovi, protože je skutečností, že ta norma je poněkud instruktivní, že soudní rozhodování poněkud směřuje i do jiných úvah, než je dnes. Dnes ty úvahy jsou nastaveny tak, že to kyvadélko je výrazně vychýleno ve prospěch matek a žen. Já nechci říkat, že to je ryze, a priori špatně, ale na druhou stranu to považuji za určitý exces.
        Chtěl bych rovněž poukázat na důležitý aspekt, který zde možná ještě nezazněl. Nový občanský zákoník, který zde již projednáváme po prvním čtení, v rámci druhého čtení, v rámci § 902 obsahuje velmi podobnou úpravu, jak ji navrhuje předkladatel. Obsahuje úpravu, která říká v § 902, že soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče. A v odst. 2 obsahuje pouze jediné vodítko - při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Je to velmi obdobné. To znamená, pokud se s tou normou, nebo s tou předlohou, jak je dneska předkládána, vypořádáme jakýmkoliv způsobem, stejně nás, zdá se, ta debata bude čekat při schvalování občanského zákoníku v rámci druhého a třetího čtení. Takže já pouze upozorňuji na to, že to, co navrhuje předkladatel, není vůbec vzdáleno novému občanskému zákoníku a ten zájem dítěte bude asi vždycky v tom soudním rozhodování převažovat. Soud bude nést odpovědnost za vynesení stavu, který bude nejvíc odpovídat zájmu dítěte a samozřejmě i zájmu rodičů, kteří oba dva požadují dítě do svěření do své výchovy, ale nedohodli se na společné výchově, protože společná výchova vyžaduje souhlas obou rodičů. To jenom na odlišení od střídavé péče. Děkuji. (Potlesk zprava.)