Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, mně se to líbí, tahle debata. Mně se líbí, že se úplně smazalo, kdo je ze které strany, a bavíme se o tom odborně, a to je dobře. Já s Walterem Bartošem v něčem nesouhlasím, v něčem souhlasím, a to je na tom krásné.
        Jestli máme úřednicko-byrokratický aparát stát, nebo máme přirozený stav trh, nebo jak to nazveme, ale bylo by to dobré, ale ono je to strašně deformované. To souhlasím. Je to dneska deformované kompetencemi. Ministerstvo školství má minimum kompetencí a můžeme se bavit, je to dobře, není to dobře, jsme někde na půli cesty. Máme tady zřizovatele kraj, obec, ministerstvo.
        Já si nemyslím, že model na hlavu, já vím, že jsou tam ty parametry, ale jsou nedostatečné, je dobrý. To spíše motivuje školy přijmout co nejvíce žáků, a to se děje, a držet je tam co nejdéle bez ohledu na kvalitu. Protože do tohoto jara jsme kvalitu neměřili centrálně a nebyl jakoby bič nad těmi školami. Ony si ty jejich profily u státní maturity udělaly. Výsledky byly takové, že nepřipustily 2 % dětí, pak 12 % to neudělalo. A dneska docházíme k číslu 10 % nepřipustí, když najednou nasadíme laťku, a 19,5 % to neudělají.
        A tady je ještě jedna zajímavá informace. Státním nárokům se vyrovnala jedině elitní gymnázia. Všechny ostatní školy byly výrazně neúspěšnější ve státní části proti profilové. Jediná víceletá gymnázia měla o 0,2 % větší nároky na profily než na státní část. To z těch čísel leze.
        Jinými slovy, byl bych rád pro přirozený průběh, ale za ta léta se to tak zdeformovalo, že nechat to v tomto stavu a říci nechme to přirozenému průběhu, nechme to trhu, tak situaci ještě zhoršujeme. Měřme kvalitu, nastavme parametry pro kvalitu, nastavme parametry, abychom správně motivovali ředitele škol, a možná to pak nechme takhle pustit.