Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám tady před sebou tak trošku dinosaura, protože jsem tuto interpelaci posílala na Ministerstvo školství v listopadu, odpověď mi přišla v listopadu a od té doby se snažím, aby byla projednána během odpovědí na písemné interpelace. Jsem velice ráda, že dneska nemá pan ministr žádné povinnosti a že tady může být.
        O co se jedná? Jedná se o známý rozsudek z listopadu 2010 týkající se romského žáka, který byl neoprávněně zařazen do tehdy zvláštní školy, které byly postupně převedeny do škol praktických. Do dnešního dne, musím říci, nebylo nic uděláno pro to, nebo téměř nic uděláno pro to, abychom se mohli takovýmto případným rozsudkům vyhnout. V tomto smyslu jsem interpelovala pana ministra vzhledem k tomu, že je potřeba komplexního řešení k nediskriminaci a integraci romských dětí vyplývající ze zmíněného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z listopadu 2007, tak i z dalších dostupných šetření. Dokonce tematická šetření školní inspekce z loňského roku ukázala, že romské děti tvoří na bývalých zvláštních, dnes základních školách praktických, asi 35 % žáků s diagnózou lehkého mentálního postižení. V některých krajích v těchto třídách mají dokonce většinu. Dokonce i pan veřejný ochránce práv Otakar Motejl konstatoval, že neexistuje oprávnění rozlišující důvod, kterým by bylo možno odůvodnit nepřiměřené vysoké procento romských dětí doporučených do základních škol praktických. To jenom pro ilustraci, o čem byla moje písemná interpelace.
        Pan ministr mi odpověděl, že Ministerstvo školství v této době intenzivně pracuje na předložení nových vyhlášek, které zamezí protiprávnímu umísťování zejména romských dětí a žáků do praktických základních škol, a bohužel v tomto směru se zatím nic moc nestalo. Potom jsem byla ujištěna, že Ministerstvo školství má připraven návrh novely ustanovení § 16 školského zákona, jehož záměrem je, aby děti a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami nebyli zařazováni do jednotlivých kategorií podle diagnózy, ale podle skutečných vzdělávacích potřeb. Taky mám pocit, že v tomto ještě nebylo uděláno vůbec nic.
        Žádám proto, aby mi pan ministr tady vysvětlil, kolika pracovníky budou tato opatření zajištěna, když v současné době vím, že z Ministerstva školství a z příslušných pracovišť i z vysokých škol na vlastní žádost odešlo 50 lidí, kteří se touto problematikou zabývali. ***
        Nová vyhláška č. 73 říká, že v platnosti například zůstalo ustanovení 10 odst. 2 vyhlášky umožňující zařazovat do programu postižené děti, i žáky bez zdravotního postižení pouze na základě žádosti zákonného zástupce, bez doporučení kompetentních odborníků. Já si myslím, že to je jeden z těch bodů, které nám v tom dělají veliký problém. Můžeme mít na tuto problematiku názor různý, ale faktem je, že kdyby jedno jediné dítě, jakékoliv a z jakékoli skupiny, bylo zařazeno neoprávněně ke vzdělávání do základní školy praktické, tak si myslím, že je to velmi velký, troufám si říct, no, zločin ne, ale i když možná ano, protože tím to dítě stavíme na celý život do velmi špatné role.
        Takže protože uplynulo strašně moc času, tak bych se pana ministra chtěla zeptat, jak byly tyto věci odstraněny nebo co v těchto krocích bylo uděláno od té odpovědi, kterou já považuji za nedostatečnou. Děkuji.