Budu tedy pokračovat. Dávám plnou důvěru, že vy silou své osobnosti někoho sem přivedete.
        Tak jak jsem zde uvedl ty výhrady, tak k tomu všemu dodávám, že je nutné vzít v úvahu i některé propočty, které ukazují, že dnešní neutěšenou situaci v penzijním systému, odhlížejíc od jejích příčin, respektive dřívějších nesprávných vládních rozhodnutí, lze řešit poměrně dlouhou dobu, snad i 20 a 30 let, parametrickými úpravami stávajícího průběžného systému, a případný pokračující negativní demografický vývoj nebere ve svých dopadech v úvahu vývoj produktivity práce, a tedy i mezd a firemních výnosů. Mimochodem, v tomto ohledu by naopak bylo na výsost vhodné, aby stát svou hospodářskou politikou podporoval právě ekonomické procesy vedoucí k výrazně rychlejšímu růstu produktivity práce, k výraznému snížení nezaměstnanosti a k pozitivnímu demografickému vývoji propopulačními opatřeními. Kromě toho například v oblasti využití pracovního potenciálu celé populace jsou u nás obrovské rezervy. Skandinávské země mají podstatně vyšší účast obyvatelstva na trhu práce než Česká republika. Dánsko má podle Eurostatu 76 % aktivní populace, Česká republika 67 %. To je další zdroj pro významné posílení financování našeho důchodového systému, který ovšem vyžaduje skutečně aktivní státní prorůstovou ekonomickou politiku.
        Aktuální česká politická debata o financovatelnosti důchodového systému je v každém případě velice krátkozraká. Například číselné údaje, které jsou k dispozici, jasně ukazují, že průběžný systém financovatelný je. Pokud vložíme do našich úvah možnost poskytnout na důchodový systém postupně až 13 % HDP namísto dosavadních 8,5 %, jsme schopni stabilizovat a rozvíjet systém v dlouhodobé perspektivě. To není nerealistická možnost. Současné Polsko dává na svůj systém aktuálně 12,4 % HDP, Itálie něco více jak 14 % z HDP. Pro radikální reformu penzijního systému tedy není dnes dostatečný důvod a pro její pojetí aktuálně navrhované naší vládou potom již vůbec ne. Ostatně vycházet z demografických prognóz s horizontem 40 let a více je z hlediska demografie i prognostiky neobyčejně problematické a nepravděpodobné i politicky zavádějící.
        Kritické výhrady proti vládou aktuálně předloženým legislativním návrhům takzvané reformy důchodového systému tedy sahají od politické levice až po politickou pravici a svědčí o neexistenci většinového společenského konsenzu. Významným nedostatkem je také to, že před jakoukoli změnou v jakémkoli systému musí být provedena komplexní analýza jeho současného stavu zahrnující i rozbor předchozího vývoje, ale k tomu vláda vůbec nepřistoupila. Chybí také stále většinová konsenzuální odpověď na základní otázku, proč není dnes dostatek peněz na financování penzí.
        Postup KSČM k problematice důchodového systému je dlouhodobě konzistentní a byl mnohokrát deklarovaný a je i v našem volebním programu a klub KSČM se ho snaží vždy naplnit a k tomu i nabádá dnes koaliční většinu. Jenom pro připomenutí některým, kteří třeba ještě to nezaregistrovali, náš základní postup je zastavit další zvyšování hranice odchodu důchodu, při odchodu do předčasného důchodu nekrátit jeho výši, odmítnout pokusy o privatizaci důchodových fondů, ponechat formu průběžného státem garantovaného důchodu a umožnit připojištění i nadále pouze na dobrovolném základě s možným příspěvkem zaměstnavatele. Zdůrazňujeme, že je nutné pro důstojné stáří všech seniorů udržení solidárního důchodového systému.
        Jsme pro takovéto parametrické optimalizace stávajícího důchodového systému: za prvé důchodový systém povinný pro všechny občany, za druhé průběžně financovaný, za třetí dávkově definovaný, za čtvrté solidární příjmově, ale i generačně, za páté regulovatelný a za šesté státem garantovaný. Z toho vychází náš přístup k aktuálním vládním pravicovým reformním návrhům našeho důchodového systému, pro které je příznačné - vládě nejde o sociální cíle, ale pouze a jenom o podporu určitého segmentu finančního sektoru. Proto nesouhlasíme s vytvořením takzvaného třetího - pardon druhého pilíře, který je právě nástrojem tohoto záměru. Vládní návrhy by přispěly k oslabování státního solidárního pilíře důchodového systému, neboť vyvedení peněz z něj by přispělo k růstu deficitu v tomto pilíři. Důsledkem by bylo snižování náhradového poměru průměrného důchodu z tohoto státního prvního pilíře průměrně k hrubé mzdě z nynějších přibližně 40 % - jsou odhady, že by se to snížení blížilo 20 %.***
        Co říct ještě závěrem? Z toho materiálu jsem se pídil po tom, jaký mají vztah oba zákony ke státnímu rozpočtu a jaké to nese s sebou náklady, a zjistil jsem, že vláda nekvantifikovala výši takzvaných transformačních nákladů potřebných pro realizaci jejího návrhu důchodové reformy. Ty by byly spojeny se vznikem zejména druhého pilíře a je evidentní, že by tyto náklady bylo nutné vydávat po několik desítek let, než by ten pilíř plně naběhl. Některé odhady založené na zahraničních zkušenostech ovšem hovoří o tom, že by se mohly pohybovat v rozměru 1 až 2 % HDP ročně. Tedy tyto transformační náklady by mohly činit 40 až 80 miliard ročně, a to již v nejbližších letech, kdy Česká republika má velké rozpočtové problémy a ekonomika je v mnoha oblastech ze strany státu podfinancovaná. Není vůbec zřejmé, jak by vláda zajistila každoroční profinancování těchto transformačních nákladů, neboť ani vládní program v oblasti sjednocení sazeb DPH by na to nestačil.
        Z výše uvedených důvodů navrhuji proto zamítnout návrhy zákona o důchodovém spoření, doplňkovém a penzijním spoření a doprovodný související zákon v prvém čtení. Tolik mé vystoupení. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)