Děkuji, paní předsedkyně. Dovolte, abych řekl ještě jednou, že ta zakázka, ve které se nakonec v celé té takzvané soutěži ukázalo, že má jenom jednoho uchazeče, anonymní společnost Prague Military Hospital Concessions, že tato anonymní společnost se stala nakonec jediným, který zůstal v soutěži. Přesto byla schválena. Opakuji: ta zakázka se zvýšila z úrovně 1 mld. na 6,4 mld. v průběhu let od roku 2006. Ta zakázka se zvýšila pětkrát.
        Zpráva NKÚ mluví o tom, že autoři projektu záměrně používali zkreslené informace, aby údajnou výhodnost miliardové investice zdůvodnili. Zdůvodnění by bylo groteskní, kdyby se nejednalo o takové finanční prostředky a kdyby se nejednalo o veřejné finanční prostředky. Zdůvodnění je třeba takové, že se mluví o přesněji nepojmenovaném riziku na úrovni 470 milionů, které nikdy nebylo objasněno.
        Těch podivuhodností je tam celá řada, ale já se domnívám, že to, co tady NKÚ dokládá, je obraz tak hrůzný, že to mohu shrnout jediným konstatováním, že celá ta akce nese znaky zločinného spiknutí! Jediná možná reakce na to je podání trestního oznámení. Mě by zajímalo, kdo ho podá, jakým způsobem bude podáno.
        Připomínám ještě jednu věc, že celá ta historie ubytovny personálu Ústřední vojenské nemocnice končí za působení ministra Alexandra Vondry, který této anonymní firmě daroval 143 milionů, což se událo tak, že nejdříve ministr Vondra vnutil vládě schválení dodatku, který upřesňoval, že je možné od té smlouvy odstoupit, pokud bude firmě vyplacena částka až 175 milionů. Alexandr Vondra argumentoval svým vládním kolegům tím, že bez dodatku není možné smlouvu zrušit, pokud se stát chce vyhnout arbitráži.
        Nejvyšší kontrolní úřad upozorňuje, že stát podepsáním tohoto dodatku se zbavil nástroje, kterým se dalo čelit případným stížnostem dodavatelské firmy. Navíc NKÚ uvádí, že prověřením neshledal žádné relevantní důvody pro zavázání se k úhradě uvedených nákladů. Prostě, v té zprávě se konstatuje, že k vyplácení 143 milionů anonymní firmě nebyl žádný relevantní důvod. A uvádí, jakým způsobem se dala smlouva ukončit bez jakéhokoliv rizika.
        To znamená, že my jsme v této Sněmovně ještě ani nedokončili kauzu ProMoPro, my jsme ještě ani nevyřešili problém těch stamilionů, které zmizely - a dosud to nebylo vysvětleno - v kauze, která se týkala českého předsednictví, a máme tady novou kauzu, ve které se dozvídáme, že Alexandr Vondra vyplatil 143 milionů anonymní firmě Prague Military Hospital Concessions jako vyvrcholení naprosto ostudné záležitosti, která - opakuji - nese znaky zločinného spiknutí!
        Jestli tato Sněmovna chce ještě být k něčemu v této zemi, tak si nedovedu představit, že se touto věcí nebude zabývat. Pokud vládní koalici nezajímá, co se odehrálo na Ministerstvu obrany kolem této údajné stavby hotelu pro Ministerstvo obrany - mimochodem, říkám, z NKÚ plyne, že se v průběhu té akce zjistilo, že vedle toho místa stojí jeden velký hotel české armády a že je to celé zbytečné - prostě ty absurdity a ta grotesknost v této zprávě nabyla podoby, s jakou jsem se - opakuji - nikdy ani u zpráv NKÚ v minulosti nesetkal. Je to čtení, jaké jsem od NKÚ ještě nečetl.
        A opakuji: Skončit tuto podvodnou akci tím, že se někomu - nevíme komu - vyplatí 143 milionů za nic, a jak říká NKÚ, úplně bez důvodu, s tím, že se předtím prosadí vládě dodatek, že se musí nějaké peníze vyplatit, a tímto dodatkem se vlastně zabrání možnosti se do budoucna bránit, to je naprosto neuvěřitelná situace.
        Proto mi dovolte, abych dnes žádal, abychom na jednání této Sněmovny zařadili jako první bod jednání informaci ministra obrany Alexandra Vondry ke zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu k akci č. 10/27. Já vás prosím, abyste tuto žádost podpořili. (Potlesk z levé a střední části sálu.)