Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, předem bych ráda avizovala, že diskuse na téma mého pozměňovacího návrhu, který jste obdrželi do svých lavic dnes, již proběhla na ústavněprávním výboru a bylo také avizováno, že tento návrh bude ještě podán v rámci druhého čtení. Tak to je pouze reakce na vystoupení pana kolegy Bendy, který říkal, že nebude příliš vstřícný k jakýmkoliv dalším pozměňovacím návrhům.
        Dále můj kolega Stanislav Polčák zde hovořil o právech a povinnostech nájemců a pronajímatelů a řekl, že dochází k zásahu do jejich práv. Nový návrh občanského zákoníku, který jsme projednávali a projednáváme, přináší celou řadu pozitivních změn. Nicméně v regulaci vztahu pronajímatele a nájemce nechává ještě jedno, podle mého, sporné místo. Je jím otázka domácích zvířat v pronajatém bytě. V současné době těží z platného občanského zákoníku v tomto směru jednoznačně nájemci. Vlastník bytu nemá možnost jim zvíře jakýmkoliv způsobem zakázat, a tak v pronajatém bydlení mohou chovat prakticky jakéhokoliv mazlíčka od akvarijních rybiček, křečka až po plazy. Právě projednávaná vládní novela občanského zákoníku tuto situaci nijak neupravuje a vlastníkům bytů tak při uzavírání nájemních smluv dál svazuje ruce. Je přitom běžnou praxí, že vlastníci si podmínku zákazu zvířat ve smlouvách kladou, a to i po dohodě s nájemci, i když pro to oficiálně nemají oporu v zákoně a činí tak v podstatě nelegálně. ***
        Domnívám se, že je třeba tuto situaci uvést do pořádku tím, že vlastníci dostanou možnost chov zvířat v bytě v nájemní smlouvě vyloučit, avšak - na to apeluji - po dohodě s nájemcem, která bude předem uzavřena. Cílem je, aby smluvní strany nájemního vztahu mohly po oboustranné dohodě předem ve smlouvě stanovit, zda nájemce v bytě zvíře chovat smí, nebo nikoliv. Široká nabídka bytů k pronájmu, která panuje na českém trhu, je přitom podle mého názoru zárukou, že nájemci se zvířaty nebudou při shánění bydlení omezeni.
        Návrh dát pronajímatelům právo zvíře v bytě po dohodě s nájemcem vyloučit, nemá být v žádném případě nástrojem pro diskriminaci chovatelů domácích zvířat. Jeho snahou je narovnat nyní nevyvážený vztah vlastníků a nájemců a pomoci jim stanovit pravidla pro korektní smluvní vztahy. Věřím, že bude ve vlastním zájmu pronajímatelů, aby každého žadatele o byt se zvířetem posoudili individuálně a zvážili, zda křeček, akvarijní rybička nebo jiné podobně neškodné zvíře může na jejich majetku napáchat stejně škod jako zvíře jiné.
        Pokud norma něco nařizuje, jak je tomu v původně navrhovaném znění, měl by pro toto nařízení existovat nějaký racionální důvod. Toto ustanovení však podle mého názoru důvod racionální postrádá. Za racionální důvod se totiž dá pokládat pouze případ, kdy je zvíře například pokládáno za člena rodiny nebo je z jiných důvodů pro nájemce nezbytné. Tyto případy však řeší § 2215, který říká, že se nepřihlíží mimo jiné k ujednání, které ukládá nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Dle tohoto paragrafu lze tedy dovodit, že taková smlouva, kde pronajímatel zakáže chov zvířat nájemci, který pokládá své zvíře za člena rodiny, nebo ho například nenadále zdědil, bude ve výše zmíněných případech neplatná. Jestliže § 2215 tedy chrání právo slabší strany, tedy nájemce, není žádný legitimní důvod pro existenci § 2234 ve stávajícím znění. Proto bych vás moc žádala o podporu mého pozměňovacího návrhu.
        Závěrem bych ráda poděkovala všem kolegům, všem zástupcům předkladatelů, všem autorům i odborné veřejnosti, kteří se po celé léto účastnili zdlouhavých jednání ohledně občanského kodexu.
        Ještě bych se ráda vyjádřila k panu kolegovi Paroubkovi, který zde říkal, že byl chtěl nějakou jinou komisi. Stejně jako říkal pan ministr, myslím si, že jiní účastníci by se těchto jednání neúčastnili. Jen bych ráda dodala, že i všichni ti z opozice, kteří byli vyslyšeni a kteří se jednání účastnili, tak většinou jejich návrhy byly přijaty a pro pozměňovací návrhy hlasovali téměř jednomyslně.
        Děkuji.