Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, systém stavebního spoření v současné době nevede plně k podpoře financování bytových potřeb, což bylo hlavním účelem pro jeho zavedení v roce 2003. Je faktem, že účelem systému stavebního spoření byla podpora financování bytových potřeb. Právě proto však Ministerstvo financí v minulosti umožnilo pouhé spoření bez omezení účelu. Smyslem bylo získat do systému co nejvíce peněz od občanů, které pak jsou použity na úvěrování pouze těch aktivit, které s bydlením souvisí. Je tedy nanejvýš pokrytecké, když stejné ministerstvo dnes tvrdí, že stavební spoření nevede k podpoře financování bytových potřeb. Bez peněz občanů, kteří formou stavebního spoření pouze spoří, by nebylo možné poskytování úvěrů ze stavebního spoření. Tento systém čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel. Touto v uvozovkách částí obyvatel se rozumí pět milionů účastníků stavebního spoření, to znamená téměř každá rodina v naší republice. Na této části obyvatel se nyní stát chce hojit za rozhodnutí, která udělal v minulosti. Ohání se veřejným zájmem. Ve jménu všech obyvatel je tedy přinejmenším populistické, když stejné ministerstvo v minulosti existenci stavebního spoření obhajovalo.
        Návrh zákona je v souladu s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky. Nejsem právník, ale považuji za velmi zajímavé a sporné, že důvodová zpráva téhož ministerstva k témuž zákonu v roce 2004 tvrdila - cituji: Navrhuje se také, aby se právní vztahy vzniklé před účinností zákona č. 96/1993 Sb. a práva a povinnosti z nich vyplývající posuzovaly podle dosavadních právních předpisů, což odpovídá současné právní praxi v otázkách retroaktivity. ***
        Navrhovaná opatření ke snížení fiskálních výdajů a na podporu fiskálních příjmů se budou přímo vztahovat na samotné účastníky stavebního spoření, na subjekty stavebních spořitelen dopadnou pouze nepřímo.
        V tomto bodě můžeme s důvodovou zprávou plně souhlasit. Je až s podivem, jak otevřeně Ministerstvo financí přiznává, že postiženi budou především občané, a není tedy důvod obávat se žalob ze strany spořitelen. K čemu jsou poslanci, když ne k ochraně zájmů občanů, v tomto případě 5 mil. občanů? Chce tímto důvodová zpráva naznačit, že od občanů se není čeho obávat, že jsou pouze stádem, kterým je možno takto manipulovat? Rozhodnutí státu o trvání a formě podpory bydlení je zde projevem jeho suverenity a musí být činěno v kontextu hlavního veřejného zájmu - nutnosti snížení deficitu státního rozpočtu. Průměrná úroková míra u spořicích a termínovaných účtů činí 2 až 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř 6 % ročně za předpokladu trvání spoření po vázací dobu, tedy šest let, a ukládání optimální částky, tedy zhruba 20 000 korun ročně.
        Navrhovaná výše státní podpory byla zvolena tak, aby nebyla narušena rovnováha systému a aby produkt stavebního spoření činila výhodnějším, a tím kompenzovala omezení účastníka stavebního spoření nakládat po dobu vázací lhůty s uspořenou částkou na rozdíl od spořicích účtů, kde klient může se svými peněžními prostředky disponovat s výrazně menším omezením. Na dlouhodobé termínované vklady jsou dnes běžně poskytovány úroky ve výši 4 až 6 %, a to jak bankami, tak záložnami. S ohledem na to, že tyto vklady jsou stoprocentně pojištěny a od roku 2011 musejí být v případě krachu vyplaceny do 20 pracovních dnů, nebude pro občany nadále stavební spoření příliš lákavé. Mnoho omezení a značná nejistota, kdy se znovu ministr financí rozhodne zdanit přislíbené státní podpory nebo úroky, a to v podstatě libovolnou sazbou, mu prokážou medvědí službu.
        Důvodem této konstrukce je zejména rovný přístup ke všem účastníkům stavebního spoření a snaha o to, aby zamýšlené účinky nové právní úpravy nastaly co nejdříve i u stávajících smluv. Zároveň se tím eliminuje situace, k níž došlo při poslední velké novele zákona o stavebním spoření v roce 2003. O rovném přístupu ke všem účastníkům stavebního řízení nelze hovořit, poněvadž jednotliví účastníci nemají uzavřeny stejné smlouvy. Navíc např. tehdejší HYPO stavební spořitelna zatížila staré smlouvy dodatečnými poplatky, které snížením státní podpory samozřejmě sníženy nebudou.
        Argumentace hrozbou zvýšeného uzavírání smluv před novelou je dále zcela nadbytečná za stavu, kdy díky medializaci stavebním spořitelnám spíše hrozí, že nebudou schopny pokrýt hromadné vyplácení ukončovaných smluv. Rozhodně není nutné obávat se vysokého přílivu nových smluv. Účastník stavebního spoření nemůže legitimně očekávat, že státem poskytovaná státní podpora ve stávající výši bude trvat neomezeně dlouho, tedy i přes negativní vývoj veřejných rozpočtů. Účastník však zcela jistě může legitimně očekávat, že nebudou měněny podmínky již uzavřené smlouvy, která je omezena časem bez možnosti jejího předčasného ukončení, a to bez ohledu na vývoj veřejných rozpočtů. Ostatně podobně lze argumentovat i v oblasti daní. Nikdy nelze očekávat, že konkrétní daňová sazba bude navždy platná.
        Je třeba zdůraznit, že navrhovanou změnou právní úpravy nedochází k zásahu do soukromoprávního smluvního vztahu mezi stavební spořitelnou a účastníkem stavebního spoření. Přeloženo do češtiny, účastník spoření nemá šanci smlouvu vypovědět, přestože se zcela změní podmínky, za jakých byla smlouva uzavřena. A to má být rovnoprávné postavení občana ve smluvních vztazích. Navržené opatření je rovněž v souladu s dlouhodobou snahou o redukci stávajících četných výjimek v daňovém zákonodárství.
        Vzhledem k navrhované účinnosti zákona od 1. 1. 2011 a připisování úroků na účty účastníků stavebního spoření k 31. 12. daného roku se navržené opatření projeví v příjmech státního rozpočtu až v roce 2012. Účinnost nové právní úpravy je nutné stanovit k 1. 1. 2011, kdy začíná nové zdaňovací období a současně také období, za které jsou posuzovány nároky účastníků stavebního spoření na státní podporu za rok 2011. Svatá pravda, je nutné, aby byl občan co nejvíce okraden, a to pokud možno i zpětně. Občané nás poslance ve volbách zvolili v důvěře, že budeme chránit jejich zájmy. Souhlasím s tím, že stát má právo určovat výši státní podpory.
        Co se ministr financí rozhodne zdanit příště? Mohly by to být např. příspěvky na penzijní pojištění, vždyť ty taky neoprávněně zvýhodňují ty, kteří se chovají odpovědně.
        Případným schválením tohoto návrhu zákona bude voličům jednoznačně vyslán vzkaz, jak dalece lze důvěřovat slibům státu, a to i tehdy, když mají formu zákona. Příznačné je, že případné schválení návrhu poškodí pouze občany. Některé stavební spořitelny se očekávaného nepříznivého vývoje naopak snaží zneužít ve svůj prospěch. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zástupci jedné stavební spořitelny obcházejí hromadně klienty a přesvědčují je, že jim nad rámec smlouvy připíšou úroková zvýhodnění ještě v letošním roce, aby se tak vyhnuli jejich zdanění. Toto však rozhodně nedělají nezištně, ale požadují za to navýšení cílové částky minimálně o 200 000 a dále vzdání se úrokového zvýhodnění do budoucna. Jediný, kdo na tom v každém případě prodělá, je zas a pouze občan, jehož zájmy mají poslanci hájit především. Považoval bych tedy za rozumné, abychom pro daný návrh nehlasovali. Děkuji.