- ze kterého již bylo poskytnuto 1,9 milionu úvěrů na bydlení v objemu 560 miliard korun. Stavební spoření využívá téměř polovina české populace s celkovým počtem 4,9 milionu aktivních smluv, objem vkladu ze stavebního spoření na konci roku 2010 dosáhl 430 miliard korun, což představovalo 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Pokud jde o účelové použití státní podpory výhradně na bydlení, tak toto opatření by zvýšilo administrativní zátěž stavebních spořitelen i státní správy, ale zejména účastníků stavebního spoření, klientů, míní pan Trávníček zase z jiné spořitelny.
        A fakt, že by stavební spoření měly v budoucnu poskytovat i běžné banky, vyvolává zlost nejen mezi stavebními spořitelnami, ale pochybnosti mají i právníci. Nad porušováním ústavních principů se zamýšlí advokát Jan Tryzna. My chceme Ministerstvu financí pomoci umožnit, aby současné banky získaly oprávnění nabízet stavební spoření, avšak nevyžadovalo by se, aby byly splněny takové podmínky, které musí splnit stavební spořitelny. Ty mají totiž ve srovnání s jinými finančními institucemi mnohá omezení. Na trhu stavebního spoření by tak vedle sebe působily dvě skupiny subjektů - stavební spořitelny, pro něž budou platit přísná pravidla týkající se nakládání s uloženými prostředky spořících klientů, a banky, pro které takováto pravidla platit nebudou. Takové řešení se zdá z pohledu ústavního práva problematické, protože je evidentně porušován jeden ze základních ústavních principů, a to princip rovnosti. Banky nebudou tak omezovány ve svých investičních aktivitách, tím pádem budou schopné nabízet svým klientům do určité míry výhodnější podmínky než stavební spořitelny, jejichž činnost zůstane přísně regulovaná, a to bude stavební spořitelny diskriminovat. Dalším negativním prvkem bude větší riziko ohrožení vkladů spořících klientů u bank. Ty se totiž budou moci pouštět do sice výnosnějších, ale zároveň rizikovějších investic. Žádná stavební spořitelna u nás dosud nezkrachovala, zatímco bank již několik. Problém je v tom, že prostředky na stavební spoření jsou vázány po dobu šesti let. Před uplynutím této doby nemá klient možnost získat své úspory zpět bez sankcí. Nebude proto moci v případě, že se banka dostane do finančních potíží, své úspory rychle vybrat, jako je to možné třeba u spořicích a běžných účtů, a bude v takovém případě odkázán na plnění z fondu pojištění vkladů, jehož výše je však stanovena zákonem a limitovaná. V praxi pak mnohdy klienti nebudou schopni rozlišit mezi výhodami stavebního spoření u stavebních spořitelen a bank, takže lze očekávat, že budou preferovat výhodnější podmínky u bank, aniž by si uvědomili větší riziko. To může vést skutečně k odlivu klientů od stavebních spořitelen směrem k bankám, a tedy k potížím stavebních spořitelen. Může být dosaženo přesně toho, čemu chce zřejmě Ministerstvo financí zabránit, totiž destabilizace celého sektoru stavebního spoření.
        Otázkou také zůstává, zda je navrhovaná úprava slučitelná s mezinárodními závazky plynoucími ze smluv o ochraně investic a s evropskými regulemi. Stávající stavební spořitelny totiž musely splnit přísné podmínky pro vstup do odvětví, takže jejich vlastníci mohou považovat legislativní zásah za zmaření své investice. Narušena může být také rovnost v pravidlech hospodářské soutěže podle evropského práva. Pokud by skutečně od roku 2015 měla nová právní úprava umožnit bankám nabízet stavební spoření, pak by měly pro banky v této oblasti platit stejná pravidla, která platí pro spořitelny.
        Konkrétně cílem zákona je změnit oblast zdanění úrokových příjmů z vkladů ve stavebním spoření, jež by nově měly být sjednoceny s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Vedle zdanění úrokového příjmu návrh snižuje výši státní podpory stavebního spoření z 15 na 10 % při zachování maximálního limitu základu ve výši 20 tisíc korun. Dále je doplněna technická změna, která se týká nastavení limitu pro další činnost stavebních spořitelen, kdy dochází k úpravě konstrukce těchto limitů.
        Je škoda, že stát se u stavebního spoření nevydal trochu jinou cestou. Lehce se někdy zapomíná na ekonomickou skutečnost, že jedna koruna investovaná do stavebnictví vygeneruje v ekonomice šest dalších korun. Děkuji.