Dobrý večer, dámy a pánové, paní předsedající, vládo. Dovolte, abych jménem klubu České strany sociálně demokratické vystoupila k návrhům zákonů v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, které zamítl Senát a nám jsou nyní předloženy ke schválení.
        Tyto zákony jsou součástí takzvané sociální reformy. Pokud se na tyto zákony podíváme v jejich komplexnosti, jedná se v podstatě o největší změnu sociálního systému za dobu existence České republiky. Zatímco dosud zde existovala sociální politika založená na decentralizaci státní správy, současná sociální reforma mění celý tento systém budovaný několik let a v podstatě ho centralizuje.
        Základním kamenem sociální reformy současné vlády je bezesporu již schválená novela zákona o Úřadu práce České republiky. Připravované převedení výplat sociálních dávek z obcí na úřady práce představuje obrovskou změnu v životě statisíců lidí. Námi projednávané zákony na tuto změnu dále navazují. Abychom lépe pochopili, jak je schvalována sociální reforma, chtěla bych se vrátit k projednání této již schválené novely zákona o Úřadu práce.
        Tento tak důležitý zákon nebyl navržen vládou, ale skupinou poslanců, to znamená, že neprošel obvyklou procedurou vládního návrhu. Tento návrh zákona byl prohlasován ve Sněmovně. Dále byl zamítnut Senátem, následně Sněmovna přehlasovala stanovisko Senátu. Tento zákon byl však vrácen zpět Sněmovně i prezidentem České republiky.
        Dovolte mi citovat odůvodnění prezidenta České republiky: "Zákon považuji za nesystémový a nedomyšlený. Změna institucionálního uspořádání úřadů práce by měla avizovanou či připravovanou transformaci v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti ukončit, a nikoliv být na jejím počátku. Bez změny politiky, a tím i kompetencí není k organizačním úpravám žádný zřetelný důvod, obzvláště za situace, kdy ke struktuře úřadů práce nebyly v uplynulých letech vznášeny žádné výraznější výhrady. Problém, a to dlouhodobý, je v efektivnosti těchto úřadů a v jejich skutečném, nikoliv deklarovaném přínosu.
        Zákon vytváří další, nový centrální úřad, a tím posiluje byrokracii, s čímž se nemohu ztotožnit. Vícestupňový systém, který má vzniknout, bude složitější, nikoliv účelnější a pružnější. Zvolené krajské členění postrádá jiný věcný důvod než jen formalistický. Bezúčelové kopírování krajského uspořádání dokonce ani mezi hejtmany nenalézá zřetelnou podporu, spíše naopak. Obávám se proto, že důvody přijetí zákona jsou spíše zájmové než věcné.
        Jedním z hlavních proklamovaných důvodů k přijetí zákona jsou údajné úspory finančních prostředků ve výši jedné desetiny ročních nákladů. Takovou úsporu považuji za naprostou fikci. Zkušenosti s vytvářením nových úřadů nás již mnohokrát přesvědčily o opaku. Značná část slibovaných úspor může být navíc realizována i v rámci stávající struktury úřadů práce, ať už lepším metodickým řízením, či sloučením některých činností.
        Nemohu opomenout ani nestandardní způsob předložení zákona. Zákon byl připraven narychlo. Původně šlo o ministerský návrh, který byl na podzim loňského roku zaslán do připomínkového řízení. Ještě předtím, než se dostal do Legislativní rady vlády, byl paralelně v téměř stejné době a podobě předložen formou poslanecké iniciativy. Zákon tudíž není vládním materiálem a neprošel standardním legislativním procesem, což by zejména u zákona tohoto typu mělo být pravidlem.
        Zákon obsahuje i řadu právních chyb, nehledě na množství chyb technických a jazykových. Poslanecká sněmovna jich v rámci pozměňovacích návrhů nalezla více než čtyři desítky. U zákona, navíc měnícího dalších 32 souvisejících zákonů, může mít každá další chyba nemalé důsledky. Zákon byl jednoznačně odmítnut v Senátu a byl vrácen Poslanecké sněmovně, která poté Senát přehlasovala.
        Zákon je věcně sporný, není dobře připraven, není dostatečně prodiskutován a přichází v nevhodnou chvíli. I proto jej vracím Poslanecké sněmovně k opětovnému projednání."
        A co udělala vláda s těmito připomínkami? Jednoduše nic! Prostě v Poslanecké sněmovně přehlasovala stanovisko prezidenta České republiky. To je důkaz, že vláda prostě odmítá seriózně jednat se společností a brát v potaz názor široké veřejnosti. Jedná se přitom o změny, které ovlivní životy tisíců lidí na dlouhé období. Z informací, které máme z našich volebních obvodů, dobře víme, že tato reforma a zejména výplata sociálních dávek není připravena a hrozí možný chaos a sociální nepokoje.
        Jelikož vláda s námi odmítá jednat, jsme nuceni přistupovat k nestandardním parlamentním krokům.
        Co se týká dnes projednávaných zákonů, tak v podstatě navazují na tento nepřipravený zákon o Úřadu práce a ukazují skutečnou podstatu reformy. Nejde totiž jenom o úspory, ale v podstatě o přerozdělení prostředků v sociální oblasti. Jedná se o postupnou privatizaci úkolů státu. Navrhovaná novela zákona o zaměstnanosti například zavádí princip takzvaného sdíleného zprostředkování zaměstnání. Dle tohoto návrhu se zavádí možnost převést zprostředkování zaměstnání z Úřadu práce na pracovní agentury. Zatímco ve škrtání sociálních dávek je ministerstvo velmi přísné, tak vůči těmto agenturám a stejně tak budoucímu bankovnímu provozovateli sociální karty je velmi přátelské. ***
        Podle tohoto návrhu Úřad práce uzavře s agenturou práce písemnou dohodu o sdíleném zprostředkování zaměstnání. Na jejím základě, může agentuře práce poskytnout příspěvek ve výši 5 tisíc korun na každého uchazeče o zaměstnání, kterému bude tato agentura zprostředkovávat zaměstnání. Za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou dostane příspěvek ve výši 1 250 korun. Pokud tento uchazeč setrvá v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně šesti měsíců, dostane dalších 500 korun. Jedná se tedy v podstatě, jak jsem zde již několikrát upozornila, o plíživou privatizaci funkcí úřadů práce, která zatíží ve svém důsledku státní rozpočet.
        A to nemluvím o systému sociálních karet. Prostřednictvím této karty mají být vypláceny sociální dávky. Veřejnou obchodní soutěž na provozování karty vyhlásilo Ministerstvo práce a sociálních věcí již 30. června. Přitom jsme stále nepřijali zákon, který kartu sociálních systémů zavádí. Vítěz soutěže, banka, bude moci prostřednictvím provozování karty disponovat obrovským finančním kapitálem a za používání karty klientem si bude moci rovněž účtovat poplatky. Na základě smlouvy uzavřené s Ministerstvem práce a sociálních věcí bude mít tedy banka právo na platby od klientů využívajících tento systém administrace sociálních dávek, to znamená, že za každý případ zprostředkování výplaty dávek či platebních funkcí karty klientovi získá banka provizi v závislosti na rozsahu využitých služeb. Stát tak zprostředkuje takové bance zisk, který by bez oprávnění provozovat tuto kartu nenabyla. Veškerý majetkový prospěchy si tedy připíše banka, zatímco stát žádný prospěch z provozování karty bankou mít nebude.
        O konkrétních úsporách sociálních dávek zde již bylo hovořeno v mém vystoupení i v mnoha vystoupeních mých kolegů. Tyto škrty jsou naprosto nespravedlivé, jelikož postihují střední vrstvy, a nejbohatší část společnosti tyto reformy nepocítí, spíše se jí naopak zvýší příjem díky nízkým daním. Vládní koalici jde totiž o víc - výrazně omezit poslední zbytky českého sociálního státu. Sociální stát se totiž zavazuje zabezpečit každému jednotlivci důstojný život a individuální práva, a to podle principu, který spočívá nejen v rozhodnutí celé společnosti, ale také na účasti co nejvíce lidí na dosaženém a prací získaném blahobytu. Díky tomuto modelu se podařilo vytvořit efektivní kombinaci volných trhů a masové sociální ochrany. Úspěch tohoto evropského modelu překonal i ta největší očekávání a po desetiletí se stal hrdostí Evropy. Jinými slovy, tento systém vytvářel z většiny obyvatel střední vrstvu.
        Po schválení reforem - škrtů - nemusí už platit, že pokud je člověk nemocný, díky zdravotnímu pojištění dostane zdravotní péči, která by byla vyhrazena jenom pro bohaté. Pokud má děti, díky bezplatnému školství je možno zajistit jejich vzdělání v kvalitě, kterou by si mohly dovolit jenom bohatší vrstvy obyvatel. A co je nejdůležitější, že má možnost dosáhnout i na výši důchodu, který by si nemohl dovolit bez velkých úspor. Dosud existovala současně řada sociálních podpor - na bydlení, porodné a dalších, které udržují existenci jednotlivce ve střední třídě, i když na to nemá faktické příjmy. Nyní jsme zde svědky pokusu o zásadní omezení již tak skromného českého sociálního státu.
        V těchto návrzích česká pravicová vláda zavrhuje v podstatě koncept všeobecné dávky, tedy politiky, že sociální ochraně by se neměli těšit pouze chudí lidé. Cílem sociální reformy současné pravicové vlády je nejenom sociálně necitlivé řešení problémů státního rozpočtu, ale obávám se, že také snaha radikálně změnit českou společnost ve svůj prospěch. Je to však krátkozraká politika, která ohrožuje českou demokracii. Její politika přispěje k vzrůstu zmaru a zoufalosti u části našich obyvatel a nebezpečí šluknovizace české společnosti.
        Česká strana sociálně demokratická jako státotvorná demokratická strana tento směr politiky současné vlády odmítá a měla zájem na tom, aby vláda vedla dialog v Parlamentu, aby přestala myslet jenom na své úzkoprsé zájmy a zahájila dialog o podobě spravedlivé sociální politiky nejen se sociální demokracií, ale i s celou společností. To se však bohužel ani po apelech odborné a občanské veřejnosti nestalo.
        Dámy a pánové, každý člověk je zodpovědný sám za sebe, ale my zde jsme zodpovědní za chod této společnosti. Občané České republiky od nás očekávají, že vytvoříme a schválíme zákony, které budou vytvářet bezpečný a stabilní rámec pro jejich každodenní život. Tyto zákony, které se dnes chystáte schválit bez konsenzu s opozicí, občanskou veřejností a odbornou veřejností, pouze silou parlamentní koaliční většiny, tímto bezpečným a stabilním rámcem nejsou. Proto je poslanci sociální demokracie, která chce hájit zájmy všech občanů České republiky, nepodpoří.
        Děkuji za pozornost (Potlesk poslanců ČSSD.)