Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, chci se vyjádřit k návrhu zákona, kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, a především ke dvěma oblastem či otázkám, a to jsou za prvé slevy na mýtném a podruhé k regulaci reklamy.
        Chci jenom k tomu prvému - slevy na mýtném - říci, že jsem, už když kolegové Cempírek a Vysloužil předložili návrh na slevy na mýtném ve sněmovním tisku 485, upozorňoval na ne zrovna šťastné zařazení tohoto bodu, resp. otázek slev na mýtném i v návaznosti na Státní fond dopravní infrastruktury. Chci říci, že samotná novela zákona slevy mýtného prakticky negarantuje a nestanovuje jednoznačné nediskriminační podmínky pro její dosažení. Novelizační bod číslo 5 je svým obsahem pouhou proklamací možné - zdůrazňuji možné - slevy a myslím si, že proklamace do zákona nepatří. Sleva mýtného je v návrhu zákona postavena na předem nepředvídatelných předpokladech pro její naplnění. Jedná se např. o tyto zákonem stanovené předpoklady: Existence vládního nařízení, už tady bylo o tom hovořeno, je výlučně na rozhodnutí vlády, zda nařízení přijme, či ne. Dále časové období, ve kterém se bude zaplacené mýto sledovat. Časové období není zákonem stanoveno, a to ani jako minimální či maximální doba, která bude pro poskytnutí slevy mýtného relevantní. Dále stanovení výše mýtného za sledované období, po jehož zaplacení vznikne nárok na slevu mýtného, není v návrhu zákonem stanoveno. Ustanovení novelizačního bodu 5 tak nemá žádnou vypovídací hodnotu o podmínkách slevy a v této podobě do zákona nepatří a je nutné, aby je předkladatel dopracoval. V zákonu, domnívám se, musí být stanovena povinnost vydat vládní nařízení pro poskytování slevy, nikoliv jako pouhá možnost. Dále doba, ve které je zaplacené mýto sledováno, a výše zaplaceného mýta, kterou když za dané období řidič, provozovatel vozidla, zaplacením dosáhne, vznikne mu nárok na slevu mýtného.
        Chci jenom upozornit, že se slevy dotknou Státního fondu dopravní infrastruktury.
        Ke druhé záležitosti - regulace reklamy týkající se novelizačních bodů 12, 14, 17 a přechodná ustanovení. Legální reklamní zařízení, ale i nelegální reklamní zařízení podřizuje novela zákona stejnému právnímu režimu. Všechna dnes existující reklamní zařízení, která byla povolena, lze podle novely zákona provozovat pět let po účinnosti zákona. Po uplynutí této doby novela zákona ruší řádně povolená reklamní zařízení. Všechna rozhodnutí o povolení reklamních zařízení skončí ze zákona nejpozději posledním dnem pětileté lhůty, která začíná běžet od účinnosti zákona. Tím dochází ke zrušení rozhodnutí, která byla vydána na dobu neurčitou i na dobu určitou, která je například delší než doba pěti let od účinnosti zákona. Chci upozornit, respektive se domnívám, že takto uvedenou právní úpravou bude, či může Česká republika za pět let od účinnosti novely zákona čelit mezinárodním arbitrážím o náhradu vložených investic podle smluv o ochraně investic. A nebude-li se jednat o zařízení chráněné smlouvou o ochraně investic, bude Česká republika čelit sporům o náhradu škody, která vznikla zrušením platných a účinných rozhodnutí o povolení reklamních zařízení.
        Pokud tato úprava v uvozovkách je úmyslem předkladatele, tak si Česká republika musí vyčlenit v rozpočtu finanční prostředky pro úhradu škod, které předloženou právní úpravou mohou vzniknout. Proto před přijetím této právní úpravy musí být k dispozici informace, podklady, kolik platných a účinných rozhodnutí o povolení reklamních zařízení je vydáno, které z nich jsou chráněny smlouvami o ochraně investic a jaká bude předpokládaná výše škody při jejich zrušení. Rovněž je nezbytné podat informaci, kolik nepovolených reklamních zařízení je v České republice provozováno a jak plní svou povinnost příslušný silniční správní úřad při jejich odstraňování. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že již podle stávající právní úpravy lze povolit reklamní zařízení nejdéle na dobu pěti let a v rozhodnutí o povolení reklamního zařízení lze stanovit podmínky pro jejich provozování. Pokud nejsou ze strany provozovatele plněny, lze rozhodnutí o povolení reklamního zařízení zrušit. Současně podle stávající právní úpravy nelze povolit reklamní zařízení z tak obecného důvodu, jakým je "jiné narušení provozu na pozemních komunikacích".
        Pokud tato ustanovení zákona nejsou v současnosti respektována, ptám se, jaká je garance pro snížení počtu reklamních zařízení cestou plošného zrušení povolených reklamních zařízení s dopadem na státní rozpočet a místo toho otevření cesty pro povolení propagovat každou provozovnu přes reklamní zařízení umístěné, jak se v zákoně hovoří, ve vzdálenosti 50 metrů, resp. 200 metrů od tohoto reklamního zařízení. Novela zákona reguluje obsah šířených reklam prostřednictvím reklamních zařízení, což je v rozporu s předmětem úpravy zákona o pozemních komunikacích. Právní konstrukce regulace počtu reklamních zařízení přes regulaci obsahu šířených reklam je v rozporu se zákonem o regulaci reklamy a je diskriminační ve vztahu k reklamě jiných podnikatelských subjektů, resp. aktivit. Novela povoluje šíření reklam výlučně pro reklamy provozoven, které se nacházejí v blízkosti reklamních zařízení, jak jsem uvedl 50 metrů v zastavěném území a 200 metrů v ochranném pásmu.
        Pokud je snahou předkladatele omezit počty reklamních zařízení, pak jediným legitimním řešením je regulace obsahu - zdůrazňuji obsahu - šířených reklam souvisejících s provozem na pozemních komunikacích. Šíření jiných reklam lze zákonem o pozemních komunikacích zakázat. V tomto směru si myslím, že bude potřeba novelu dopracovat.