Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já se hlásím k rozpravě. To, co jsem tady zaznamenal, samozřejmě jsou argumenty, které, kdybych si představil, že chci být populární regionální politik, tak je tady také přednesu, také je tu předložím a určitě tím získám velký ohlas nejen v Libereckém kraji, ale samozřejmě i ve svém mateřském Královéhradeckém kraji, resp. jehož obvodu královéhradeckého krajského soudu byla zřízena v roce 2003, tak jak tady uváděl pan kolega Chvojka, pobočka v Pardubicích.
        Přesto jsem nezaznamenal opodstatněné důvody pro zřízení, teď náhlé probuzení a procitnutí pobočky Krajského soudu v Liberci. Je tady pravda, že ta pobočka tady existuje dlouho - promiňte, samostatného soudu - pobočka tady funguje dlouho, funguje možná bezvadně, asi k tomu není co dodávat, ale v tuhle chvíli je pořád potřeba zmiňovat, že z pobočky uděláme samostatný krajský soud. Ten návrh tam, jak jsem říkal už vlastně v úvodu, se třeba s těmi argumenty, pokud jde o nákladovost takového zřízení, moc dobře nevypořádává. Na jednu stranu tvrdí, když se podíváte do toho návrhu pořádně, že vlastně žádné náklady nezaznamenáme na zřízení samostatného plnohodnotného soudu, a hned o odstavec níže se dozvíme, že s tím, že vznikne samostatný krajský soud, musí vzniknout samostatné krajské státní zastupitelství. A říká se tam přímo v tom návrhu, že to znamená jen minimální náklady, jenom mírné doplnění personálu, jenom mírné další navýšení finančních prostředků. Jak mírné? Jak mírné jsou ty další náklady? Jak málo se přidá personálu, nebo jak hodně se přidá personálu? To ten návrh neřeší. Proto já říkám, že opravdu ho považuji za nekoncepční a v tuto chvíli opravdu zralý na zamítnutí. I když si umím představit, jak jsem tady uvedl, že skutečně regionální zájmy mohou převažovat u každého z nás a určitě by se ta sláva snesla i na mě, kdybych řekl: Ano, zřiďme teď samostatnou pobočku nebo samostatný krajský soud z pobočky třeba v Pardubicích.
        Čili za mě - znovu opakuji - v rozpravě navrhuji návrh zamítnout. Děkuji.