Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já musím říci, že 20 minut sleduji to, co se tady děje, a nemohu to nechat bez povšimnutí. Ono se to neděje poprvé. Ono se to děje skoro vždy a vždy nám je vysvětlováno, jak má pan premiér právě něco, právě teď něco důležitého. Je nám vysvětlováno, že přece musíme být rádi, když tady sedí jeden ministr, dneska je to ten, jindy to bude jiný. Víte, já jenom jsem chtěl říci, že ono se ani nejedná o nás samotné, i když je to vrchol neúcty k opozici. Ale co je horší, že se jedná o občany jako takové. A to, co se tady odehrává v této Sněmovně, ten vrchol netaktu, neslušnosti, vrchol neúcty, vrchol pohrdání, to je vlastně vzkaz lidem. To je vzkaz lidem, jak bere tato vláda občany této země vážně. Jak bere vážně tato vláda naše občany, jak této vládě leží na srdci osud lidí. Víte, ono od maličkostí se začínají dít velké věci. A podle maličkostí poznáte přítele, podle maličkostí poznáte člověka. A podle maličkostí mají možnost lidi posoudit a poznat nejen tuto vládu, ale způsob, kterým vláda zachází s lidmi i s opozicí.
        Dámy a pánové, nyní konkrétně přejdu k odpovědi na písemnou interpelaci.
        Vážený nepřítomný pane premiére, interpeloval jsem vás s tím, kde vám kladu obyčejnou lidskou otázku, komu slouží vládní výdajové škrty ve státním rozpočtu. Tu otázku jsem si, nepřítomný pane premiére, dovolil položit proto, protože jsem vnitřně přesvědčen, že výdajové škrty ve státním rozpočtu slouží pouze pěti procentům těch nejbohatších, ale té obrovité množině, těm 95 procentům lidí, ty vaše vládní výdajové škrty nejenže neslouží, ale budou snižovat i životní úroveň rodin a budou jim velmi, velmi komplikovat jejich ekonomickou situaci, která v mnohých rodinách už dnes není vůbec jednoduchá.
        Pane premiére, vy v druhém odstavci vaší písemné odpovědi hovoříte o tom, že vláda by byla nezodpovědná, kdyby nereagovala reformní snahou, kdyby nereagovala na současnou ekonomickou situaci celosvětovou právě těmito vládními škrty. Z toho je vidno, že si na jedné straně uvědomujete opravdu závažnou celosvětovou ekonomickou situaci, která je více zcela jistě než vážná, a o tom není spor mezi opozicí a mezi vládní koalicí. To si všichni uvědomujeme, že to je opravdu velmi zásadní záležitost. Ale vy jste, pane premiére, v roli lékaře, který si uvědomuje, že pacient je nemocný. Úspěch je, že si uvědomuje, že má nemocného pacienta. Ale iniciativně toho pacienta, chudáka malého, jdete léčit naprosto neodborně, naprosto amatérsky. Je to asi tak, jako kdybyste neslyšícího vodili na koncerty. Je to asi tak, jako kdybyste nevidomého hnali na okruh ve formuli 1. Je to asi tak, jako kdybyste pacienta po infarktu nutili k vysokohorskému výšlapu. Vy jste v pozici lékaře amatéra.
        Celosvětově panuje obava z návratu recese, z finanční a hospodářské krize, z narušení stability finančních trhů. Mohl bych zde hovořit o výrocích Mezinárodního měnového fondu, o výrocích právě šéfky MMF, o výrocích celosvětových bankéřů, světových ekonomů, kteří obecně nabádají politiky a vlády, aby si tuto nebezpečnou, celosvětově nebezpečnou situaci plně uvědomovali. A varují tito světoví ekonomové před takovými zásahy politiků a vlád, které ještě více v době krize tu ekonomiku budou potápět a budou ji hnát na kolena, budou ji hnát doslova k zemi. A vy přesně toto, vážený nepřítomný pane premiére, s vaší vládou děláte.
        Celosvětově se ukazuje vyčerpanost neregulovaného kapitálu. Celosvětově se ukazuje vyčerpatelnost neregulovaného kapitalismu. To není mé prohlášení. To není ani prohlášení opozice, ale to je, vážená vládní koalice, prostě světový fakt. Celosvětový neregulovaný kapitalismus je vyčerpán. Došlo k naprosté démonizaci bankovního sektoru, vznikla nová finanční bankovní oligarchie, která si činila právo na naprostou regulaci celosvětových ekonomik. A politika tupých výdajových vládních škrtů je cesta, která vede do naprosté ekonomické stagnace.
        Vaše vláda, znovu a podruhé, se touto cestou vydává. Dluhovou krizi vaše vláda řeší výdajovými škrty a zvyšováním daní spotřeby. Vláda tím podlamuje koupěschopnou poptávku obyvatel, vláda tím bude tlumit spotřebu lidí. ***
        Vlády ostatních států na rozdíl od vaší vlády, pane premiére, slyší hlasy bouřících se davů z ulic, protože lidé už obecně nechtějí doplácet na bohaté. Obyčejní lidé se bouří. Bouří se a svoji nespokojenost dávají velmi razantně a hlasitě najevo. Levicové síly po celém světě se tak budou formovat. Lidem už dochází obyčejná lidská trpělivost. Lidé po celém světě už nechtějí, aby byli sprostě veřejně okrádáni. A tak i u nás se dočkáme toho, že pokojné demonstrace budou nabírat na razanci, nabírat na síle a mohou tak přerůst v otevřené sociální nepokoje. A je to proto, že lidé už toho mají obyčejně lidsky dost. Mají toho dost lidé v Řecku, mají toho dost lidé ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Německu. Mají toho dost lidé v naší České republice. A tak nepokoje a nespokojenost se budou šířit jako mor, jako lavina. Dočkáme se otevřených nepokojů a generálních stávek. Lidé už odmítají nespravedlivé a sociální škrty a neférové utahování opasků. Navíc ti, kteří kážou, aby davy si opasky utahovaly, tak si sami žijí rozvalečně, blahobytně. Sami žádají, aby se uskromňovaly široké vrstvy občanů. Vždyť ti nejbohatší žijí na úkor té 95procentní většiny. A tak velké majetky mnohých dnes už miliardářů pocházejí v mnohých případech často z loupeživých privatizací, z dob kuponové privatizace či z dob velké privatizace, z dob loupeživě poskytovaných úvěrů, které už nikdo nikdy neuvidí. A to vše je v příkrém rozporu s klesající životní úrovní mas občanů. A tak na jedné straně se naše společnost dělí na 5 % nejbohatších, kde je neustále bez práce kumulován kapitál, a na ten 95procentní zbytek, kde v rodinách padá strmě životní úroveň.
        Vážený nepřítomný pane premiére, rozšířily se řady lidí, kteří balancují v pásmu chudoby, rozšířily se řady dlužníků, rozšířily se řady bezdomovců, řady lidí, kteří žijí v rámci napjatých rodinných rozpočtů, žijí ze dne na den, žijí od výplaty k výplatě. Víte, ono to není vůbec žádná sranda. Zkuste si takto žít. Lidé už odmítají svými penězi sanovat banky, pojišťovny či jiné peněžní ústavy. Lidé už pochopili, že finanční sektor nemá další potenciál růstu. Peněžní ústavy se obávají prohlubujících se ztrát. Omezení koupěschopné poptávky našich občanů, našich rodin - tato vláda si tím vykoleduje další pád ekonomiky, další krachy, další osobní tragédie, další zničené životy mladých, střední generace, ale i seniorů.
        Banky mají strach poskytovat své peníze, přitom praskají ve švech. Ale bojí se půjčovat, protože vědí, jaká je těžká ekonomická situace našich rodin, a oprávněně se obávají, že by své peníze nemusely dostat zpět. A tak se tento stres přenáší na trh s nemovitostmi, kde strmě padá hodnota realit. Lidé už nevěří této vládě, lidé už nevěří v neregulovanou tržní ekonomiku a lidé odmítají nechat si rabovat své vlastní peněženky.
        Obecně ve světě, obecně ve světě, vládní koalice, nejen u nás, obecně ve světě dochází k naprostému narušení rovnováhy, zvětšuje se sociální napětí, rozevírají se nůžky mezi bohatými a chudými a bohužel chudých raketově přibývá a ta malá skupinka bohatých si prostopášně bohatne a bohatne. Dochází k naprosté likvidaci střední třídy. Střední třída je postupně posílána do pásma chudoby, a tak lidé po celém světě už odmítají být loutkami. Lidé už nechtějí být pouhou hračkou v rukách mocných, lidé už nechtějí být řadovými pěšáky na šachovnici privilegovaných. Tyto celosvětové proudy a trendy se pochopitelně objevují i v naší veřejnosti, u nás v České republice. A tak v České republice podle Armády spásy chudoba neustále roste a nabývá na síle. Ze statistik je patrno, že na hranici chudoby žije 936 000 lidí. Neustále přibývá lidí, kteří už dnes nejsou schopni uspokojit sami sobě a svým nejbližším základní lidské potřeby a žijí v absolutní bídě.
        Vážený nepřítomný pane premiére, 300 000 Čechů nedosáhne příjmu 6219 korun měsíčně. Vážení kolegové na pravici, 300 000 Čechů nedosáhne na příjem 6219 korun měsíčně a vidím, že vás to zjevně baví. Vás to zjevně baví, mně je to líto. Nejvíce chudobou jsou dlouhodobě postiženi a zasaženi nezaměstnaní. Každý druhý nezaměstnaný žije v pásmu chudoby. Často ovšem do skupiny nezaměstnaných a mnohdy i do skupiny lidí bez domova se dostanou lidi, kteří se dostali do tíživé životní situace, a u nich se kombinuje nízký příjem se zadlužením. V mnohých případech to nejsou podvodníci, flákači a lemplové, ale jsou to mnohdy nešťastní lidé, kteří si svými vlastními prostředky nedokážou sami sobě pomoci. Tisíce Čechů už prošly osobním bankrotem, a tak počet zbankrotovaných vzrostl o plných 93 %. Počet bankrotů vzrostl o plných 93 %. ***
        Tato vláda odmítá řešit příjmovou stránku státního rozpočtu a to je to, co opozice této vládní koalici vyčítá. Tato vláda odmítá zapojit vyšší míru zdanění bohatých. Tato vláda odmítá zapojit ty nejbohatší fyzické osoby, ty nejvíce vydělávající právnické osoby do procesu vyšší míry solidarity! Tato vláda odmítá zapojit je do systému progresivního zdanění. Tato vláda odmítá to, co v civilním světě je slušné. Slušné je, když silný pomáhá slabému. Slušné je, když bohatý pomáhá chudému. Tato vláda odmítá to, co je slušné.
        Současná vládní koalice ODS 1 a ODS 2, to jest TOP 09, a Věci veřejné porušuje slib daný touto vládou občanům. Všechny tyto strany, které jsem uvedl, ODS 1, ODS 2 a Věci veřejné, slibovaly lidem, že stabilizují veřejné finance bez navyšování daní. A dnes - pravý opak je pravdou. Vláda novým zákonem o dani z přidané hodnoty zvyšuje nepřímé daně. Šije bič na občany. Z jejich kapes tahá chybějící peníze. A tak vláda s českou veřejností experimentuje. Vláda si bere občany za rukojmí.
        Vláda experimentuje i v rámci ekonomik Evropské unie. Jednotnou sazbu daně z přidané hodnoty kromě České republiky bude mít pouze Dánsko. Ale Dánsko na rozdíl od nás kompenzuje jednu svoji daňovou sazbu daňovou progresí, a to až do výše 50 %. V Dánsku ti nejbohatší mají 50procentní daň. To je ten projev solidarity. V Dánsku to, co lidé potřebují k životu každým dnem - potraviny, jídlo, oblečení - tak mají v nulové daňové sazbě. To je ten projev solidarity. Žádná jiná země nevymejšlí takovou pitomost jako Česká republika! Žádná jiná země není tak krutá na svůj lid jako Česká republika! Snížená sazba daně z přidané hodnoty je uplatňována všude ve světě ze sociálního hlediska. A proto hazardní vládní experiment se u nás v České republice stane něčím, co krutě krvavě zatne sekeru do rodinných rozpočtů. Vyrabuje peněženky občanů.
        Důchodová reforma vůbec neřeší situaci u 80 % budoucích důchodců. Naopak, je to opatření, které pomůže pouze deseti procentům těch nejbohatších. Je směšné, že vláda se zabývá pouze touto úzkou skupinkou zbohatlíků, úzkou skupinkou elit. Vláda řeší ty, kteří mají už dnes víc než 40 tisíc za měsíc. A na to doplatíme my všichni, protože vláda z kapes lidí vytáhne zvýšenou nepřímou daní, zvýšenou sazbou daně z přidané hodnoty plných 48 mld. korun. Ano, vláda vyrabuje peněženky lidí a tím získá 48 mld.! Tyto kroky vlády jsou nezodpovědné, necitlivé a nespravedlivé. Vyšší důchody těch nejbohatších, pane nepřítomný premiére, zaplatíme my všichni občané. Lidé se ocitají ve velmi složitých sociálních a ekonomických vztazích.
        A to vše je navíc ještě umocněno stavem, ve kterém se nachází naše soudnictví, které bychom mohli označit za bratrstvo kočičí pracky. I dnes jsme svědky probíhajících manipulací s insolvenčními řízeními, kde korupce čouhá jako sláma z bot. V mnohých případech se po odchodu Jiřího Berky bohužel nic nezměnilo. A tak jsme mnohdy svědky zcela zbytečných průtahů při soudních řízeních. Jsme mnohdy svědky dvou zcela rozlišných rozsudků v principálně jedné a téže věci. A už máme i za sebou takové skutečnosti a takové prožitky, kdy soudce při cestě do práce porazí kandelábry veřejného osvětlení! Kdy soudce, soudkyně na pracovní večeři se opije pod obraz boží! To je přece něco, co by se v normální lidské společnosti stát nemohlo a nemělo.
        Do toho se ze zpráv o finanční situaci v České národní bance dozvídáme, že stále více a více lidí nezvládá zkrátka splácet své dluhy. A tak lidé dluží bankám po lhůtě splatnosti, podotýkám po lhůtě splatnosti, 56 mld. Guvernér České národní banky sám v této zprávě upozorňuje na radikální útlum dynamiky příjmů domácností, což výrazně sníží schopnost občanů splácet dluhy. Domácnosti nemají na to, aby splácely své dluhy, a dluh domácností je ve výši jednoho bilionu korun. A tak vládní výdajové škrty odskáčou zejména střední vrstvy občanů a nízkopříjmové skupiny.
        Důchodci, pane nepřítomný premiére, už dnes doslova třou bídu. A tak tato vláda ODS 1, ODS 2 TOP 09 a Věci veřejné vyždímá pracující jako citron. Lidé, kteří mají odcházet do důchodu v 67 letech, se toho důchodu nikdy nedočkají. Vláda zhoršuje výdajovými vládními škrty státního rozpočtu sociální postavení občanů. Při každém nárůstu cen se důchodcům výrazně propadne jejich životní úroveň. Už dnes má platit důchodce 100 korun za den pobytu v nemocnici, už dnes si má důchodce platit za nadstandardní lékařskou péči. A tak se lidé a důchodci ocitají v roli štvané zvěře. A tak lidé středního věku jsou ohroženi velkou sociální nejistotou. V důsledku svého přibývajícího věku se u těchto lidí snižuje perspektivnost a atraktivita při jejich pracovním uplatnění. A tak pohledem obzvláště dnešního kindermanagementu - vysoce zkušených 25, 28letých šéfů firem - se 40letý čiperný pracovník stává pouhým starcem.
        Navíc se snižují podpory v nezaměstnanosti, a tak se lidé propadají do ekonomické i sociální nejistoty a jsou vtahováni do propasti depresí, velkých psychických zátěží a hnáni do temnoty nejistoty. Škrty ve výdajích státního rozpočtu tento strach a stres jenom prohloubí. Sedm z deseti Čechů má strach ze ztráty zaměstnání. Sedm z deseti Čechů si myslí, že stát by měl více pomáhat lidem právě při ztrátě zaměstnání. Bez práce je 570 tis. občanů. Bez práce je 40 000 vysokoškoláků. Bez práce jsou i lidé pracovití a ochotní pracovat, vzdělaní. Lidé, kteří mají chuť se zapojit, ale není o ně zájem. Z průzkumu se ukázalo, že tito lidé, když přijdou o ztrátu zaměstnání a přestanou býti schopni uživit svoji rodinu, své malé děti, tak procházejí těžkým stresem, těžkou depresí. ***
        Mnohdy ty stresy dospělých, právě že už nejsou schopni uživit rodinu, přenášejí na své děti, a tak tím děti trpí. Děti pak mají narušenu svoji psychózu, svoji sociální pohodu a často děti končí na klinikách psychoterapeutů a psychiatrů. Rodiče se mnohdy utápějí v konzumaci alkoholu, mnohdy používají omamné prostředky či jiné léky, protože svými vlastními silami padají pod tíhou svých krizových životních situací. Děti z takových rodin jsou povětšinou psychicky hendikepovány a odnáší si tato traumata do celého svého dospěláckého života. V takových rodinách mají děti velmi blízko k různým formám delikvence. Výsledkem tupých výdajových škrtů této vlády se tento strach lidí jenom zvyšuje.
        112 tisíc vícepočetných rodin je ve stavu chudoby, ve stavu nouze. Dvě třetiny důchodců se pohybují se svým důchodem pod hranicí 10 tisíc korun. Minimální mzda u nás v ČR je 280 eur, to je 8 tisíc korun, to je méně jak v Turecku. Já si pamatuji, jak před revolucí se malé děti smály, když se někomu něco nepovedlo, a říkaly: ha, ha, ha, to je turecké hospodářství! A dneska Turci říkají: ha, ha, ha, to jsou ty minimální mzdy v Česku! A my si můžeme akorát zatlačit slzu v oku, protože Turci mají minimální mzdy větší jak my Češi.
        A tak podstatným způsobem se snižuje životní úroveň invalidů či zdravotně postižených našich spoluobčanů, kteří tvoří armádu 600 tisíc občanů. Vláda tupými výdajovými škrty krátí příjmy této skupiny lidí právě na jednu polovinu, česky řečeno o 50 %. Jedna třetina našich domácností má vážné ekonomické problémy. Čtyřicet procent domácností přežívá v režimu od výplaty k výplatě a nejsou schopné tyto domácnosti jednorázově položit investici v částce převyšující 7 tisíc korun. Tito lidé, když se jim rozbije pračka, televize, když se jim rozbije lednička, tak mají smůlu - neperou, nemrazí, nejedí a nevaří. (Výbuchy smíchu.) A nemají z toho srandu jako vy! 132 tisíc rodin, které pečují o dlouhodobě nemocné, o zdravotně postižené, o těžce invalidní děti, tak těm jako vánoční dárek jste poslali, že jste jim sebrali sociální příspěvek. Pěkný vánoční dárek! Dvě třetiny pracujících nedosáhnou na průměrnou mzdu. Čtyřicet procent lidí má strach z chudoby, má strach z nemoci, má strach ze stáří, má strach ze ztráty zaměstnání, lidé mají strach z poklesu životní úrovně. Lidé se zkrátka bojí, že už své děti neuživí. Dříve vláda ODS cpala do kapes těm nejbohatším a dnes vláda loví v kapsách a peněženkách všech našich občanů. Ve skutečnosti současná vláda žádnou reformu nedělá! Jde přece cestou nejmenšího odporu, cestou zbídačení běžných lidí. Pro vládu je typické, že střídá své názory, jak se říká, jako ponožky. Každým dnem má jiný názor. A proto 90 % lidí je nespokojených se současnou vládou, se současnou prací této vlády, 90 % lidí, kolegyně a kolegové, je už tak otrávených, že nemají vůbec chuť sledovat politiku, takže my si vykoledujeme to, že budeme sledovat sami sebe. Téměř 90 % lidí viní vládu z toho, že nehájí jejich zájmy a že hájí zájmy pouze těch nejbohatších.
        Dámy a pánové, vážený nepřítomný pane premiére, mne mrzí to, že lidé ztrácejí zájem o politiku, ztrácejí víru v politický systém, a to proto, že vláda v jejich očích propadá. Školskou terminologií - má za pět. Vláda nebrání a nehájí oprávněné zájmy pracujících. Mne, vážený pane premiére, na vašich vládních výdajových škrtech mrzí to, že vláda nehájí právo pracujících na důstojnou odměnu za jejich práci, že vláda nehájí právo lidí na důstojný život, ale že vláda jenom řeší, jak se budou mít ti nejbohatší, a proto navrhuji nesouhlas s vaší odpovědí. (Potlesk zleva.)