Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přiznám se k jedné neřesti. Komentátorskou stránku listu Právo čtu jen velmi výjimečně, a to v případech, kdy tam píše pan Jiří Hanák, který svou jízlivost a mistrné pero obrací často, ano, i proti mně, ale vyplatí se to, protože jsou to opravdu mistrné novinářské kousky. Jinak to prakticky nečtu, takže jsem nečetl článek pana Mirka Topolánka v Právu, a tudíž ho mohu jenom velmi těžko komentovat.
        Na druhou stranu mi dovolte několik poznámek. Za prvé, pan Mirek Topolánek je soukromou osobou. Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi a jako svobodný člověk v rámci zákonů může vyjádřit jakýkoli svůj názor na kohokoli včetně mě. A mě to nijak nepobuřuje, i kdyby to bylo na mou adresu. Já ctím svobodu slova. Za druhé, je zvykem, že politici, kteří odejdou ze svých funkcí, mají ze své minulosti a v podobě uveřejněných pamětí, ať již v podobě celé knihy, či jednotlivého kousku v podobě novinového článku, na někoho názor pozitivní, na někoho názor negativní. O tom politikovi to někdy něco vypovídá, někdy ne, někdy to vypovídá něco o politické straně, někdy ne. Ale koneckonců já si také nedělám obrázek o České straně sociálně demokratické na základě memoárů jejího bývalého předsedy pana Jiřího Paroubka a jeho paní.