Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, kolegové ministři, dámy a pánové, já myslím, že je pro mě ctí vystoupit po této silné trojce z ODS, vyjádřit se k tomu a říci, že oni vědí, o čem mluví, protože v tom pracují nějakou dobu.
        První věc, ke které se chci vyjádřit - zákony definitivně schvaluje Poslanecká sněmovna, a proto je tady šance ve výborech, jak školském, nebo pokud někdo navrhne v sociálním - protože tam je podobný zákon pana ministra Drábka a skoro cítím, že by bylo dobré i tam se o tom bavit -, si o tom povídat a schválit tady něco, co bude mít většinovou podporu.
        Přesto si dovolím přijít s malou troškou do mlýna. Já jsem také takové živé dítě jako Pavel Bém a neměl jsem nálepku ADHD/LND, hyperkinetické nesoustředěné dítě, ale zlobili jsme a byli jsme živí. Tak mám také střet zájmů.
        Mám druhý střet zájmů. A tady prosím, já jsem šest let řídil středisko výchovné péče na Jižním Městě, proto ta diagnostika třináctiletý chlapec, tráva, čtyřikrát vykradené auto, tak jsem si říkal, co bych s ním dělal. Ale tam je potřeba říci jednu věc. Ta esvépéčka původně vznikala v roce 1996 jako samostatná zařízení vedle pedagogických poraden a espécéček. Ona nebyla pod diagnostickými ústavy. Já jsem šest let řídil zařízení, které bylo samostatné, a odcházel jsem proto, že nařízením spadlo pod diagnostický ústav Hodkovičky. Původně preventivní zařízení ztratilo svůj nádech a přišlo pod zařízení represivní, kde bylo dodnes. Jenom je potřeba říci, že přímo řízené organizace opět vracíme do preventivní podoby.
        S Pavlem Bémem naprosto souhlasím, že je potřeba ten systém mít vyvážený, systém ústavní s preventivním. Tam se shoduji. Já znovu říkám - tady vracíme něco na začátek.
        Dobrovolné pobyty. No, tak jestli mají být v diagnostickém ústavu, nebo v těch preventivních centrech - já si myslím, že by měly být tam. Tam je ambulantní péče, jakákoliv skupinová, školní terapie, ale měly by tam být dobrovolné pobyty. Tam možná je ta destigmatizace. A souhlasím s tím, že když si to dítě - já ještě, v té době esvépéčko bylo v úzké spolupráci s diagnosťákem kolegy Stárka v Dobřichovicích, tak jsme také to dítě, toho třináctiletého hocha, mu říkali - tak si vyber, máš poslední pokus a půjdeš na ten dobrovolný pobyt, nebo to dostaneš bohužel nařízením, půjde to s tebou z kopce. On si vždycky dobrovolně nedobrovolně skutečně vybral ten dobrovolný pobyt, a musím uznat, že ve většině případů to zabralo. Byla to ta poslední pojistka zažít si těch 6 až 8 týdnů tady tohoto. To bylo náročné.
        Já se těším na odbornou diskusi ve výborech. Věřím, že ten zákon dáme do podoby, aby byl nadále vyvážený, protože je potřeba říci, že kolem tohoto zákonu je hodně lobbistických silných skupin a naším cílem je vytvořit vyvážený návrh. Věřím, že se k němu dostaneme.
        Děkuji za pozornost.