Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážená paní senátorko, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi uvést návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
        Jak už jsem zmínil při předchozím projednávání tohoto tisku v Poslanecké sněmovně, návrh se předkládá v souladu s programovým prohlášením vlády, kterým bylo uloženo Ministerstvu zdravotnictví dokončit transformaci zdravotních ústavů a krajských hygienických stanic. Krajské hygienické stanice jsou správními úřady a předmětem jejich činnosti je zejména prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění a výkon státního dozoru. Laboratorní a další služby související s výkonem této veřejné správy poskytují zákonem zřízené zdravotní ústavy.
        Cílem návrhu novely je sloučit stávajících 14 zdravotních ústavů, zřízených zákonem o ochraně veřejného zdraví, do dvou ústavů, a to do Zdravotního ústavu se sídlem v Praze a Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. V souvislosti s tím přechodná ustanovení upravují podmínky přechodu práv a závazků včetně povinností plynoucích z pracovněprávních vztahů zaniklých zdravotních ústavů.
        Další součástí novely, další změnou je vypuštění výčtu územních pracovišť krajských hygienických stanic ze zákona o ochraně veřejného zdraví a doplnění oprávnění krajské hygienické stanice rušit, popřípadě zřídit územní pracoviště po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. Zakotvení územních pracovišť v zákoně nemá ani legislativně právní opodstatnění a díky této změně bude možné lépe a pružněji reagovat na potřeby konkrétní lokality. Samo zrušení uvedené přílohy však nemá žádný vliv na faktickou existenci těchto pracovišť, což plyne i z přechodných ustanovení návrhu.
        Základním úkolem, pro který jsou zdravotní ústavy zákonem zřízeny, je laboratorní zajištění, a jenom připomínám, že poskytování služeb pro úkoly vládní správy vyčerpává jenom asi 15 až 20 % kapacit zdravotních ústavů. Zbývající, tedy větší část kapacity je nabízena na trhu služeb, kde působí další státní a nestátní subjekty. Navrhuje se proto redukce počtu ústavů tak, aby mohly efektivně plnit úkoly, ke kterým byly zákonem jako příspěvkové organizace zřízeny a kde mají nezastupitelná práva a potřeby společnosti.
        Senát vrátil návrh Sněmovně s pozměňovacími návrhy, jejichž předmětem se stala otázka sídel. Navrhuje změnit sídlo zdravotního ústavu z Prahy na sídlo v Ústí nad Labem. Dále senátní návrh obsahuje jedno technické upřesnění a navrhuje nahradit pojem zánik ústavu pojmem zrušení zdravotních ústavů.
        Jakožto zastupitel Ministerstva zdravotnictví a předkladatel vládního návrhu se senátním návrhem nesouhlasím. Sídla zdravotních ústavů v Praze a Ostravě byla navržena nikoliv s ohledem na zájmy jednotlivých regionů, jak zdůvodňuje Senát, ale s ohledem na potřeby výkonu veřejné správy, dále s ohledem na vybavenost zdravotních ústavů, výsledky jejich činnosti a dopravní dostupnost. K výsledkům činnosti na základě výsledku hospodaření zdravotních ústavů za rok 2011 podotýkám, že zatímco Zdravotní ústav se sídlem v Praze hospodařil vyváženě, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem skončil se ztrátou 2,5 milionu korun.
        Pokud jde o nahrazení pojmu zánik pojmem zrušení, považuji za nutné zmínit, že rušení organizace je v právním řádu pojímáno jako rozhodnutí zřizovatele, zakladatele, soudu či jiné osoby, které předchází zániku organizace. Zatímco zrušením je podstatně dotčena činnost, teprve zánikem dochází k zrušení právní subjektivity organizace. Tu subjektivitu ztrácí až v okamžiku zániku. Z tohoto pohledu je v případě dvanácti zdravotních ústavů potřeba ponechat slovo zánik, neboť mají zaniknout jako subjekty, funkce zůstává, přechází zákonem na jiné subjekty se sídlem v Praze a Ostravě.
        S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby pozměňovací návrhy Senátu byly zamítnuty a aby Sněmovna setrvala na textu návrhu zákona, který schválila ve třetím čtení.
        Děkuji vám za pozornost.***