Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jak už tady bylo řečeno, původní návrh doznal pozoruhodných změn, a bohužel pozoruhodných v uvozovkách. Řada navrhovaných změn přitom zazněla i v médiích, kam je jako pokusné balonky v podstatě vysílal zejména pan ministr spravedlnosti, aby si otestoval reakci veřejnosti, takže fakticky jde o pozměňovací návrhy Ministerstva spravedlnosti, kdy takovéto změny prostřednictvím poslaneckých návrhů jsou státními orgány v poslední době činěny až příliš často.
        V podstatě ve druhém čtení máme úplně jiný návrh změny zákona, než byl původně předkládán v prvém čtení, poté co návrh zákona prošel připomínkami ústavněprávního výboru, který přijal změny navržené Ministerstvem spravedlnosti. Pan ministr spravedlnosti se na mě zlobil, když jsem nedávno kritizovala časté změny nového trestního zákoníku, avšak nyní tu máme další změnu prakticky z pera Ministerstva spravedlnosti, která částečně navrací nově přijatý trestní zákoník do původního znění, a jak řekl pan zpravodaj, v podstatě řeší přehmaty způsobené novým trestním zákoníkem.
        Takovou jednou pozoruhodnou změnou, vnitřně velmi rozpornou a nelogickou, je zejména stanovisko a nový přístup k trestnému činu zanedbání povinné výživy. Zatímco na jednu stranu se navrhuje výslovně stanovit, že za tento čin podle odstavců 1 a 2 je možno uložit nepodmíněný trest odnětí svobody pouze tehdy, když uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem, a trestní sazby se u tohoto ustanovení snižují opět na úroveň trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, aokonce v odstavci 3 je potichu opuštěna trestnost zpětnosti, tedy přísnější potrestání v případě opakovaného páchání tohoto trestného činu, a na druhou stranu je navrhováno zvláštní ustanovení o trestání v § 196a, podle nějž by bylo možno uložit jako přiměřené omezení, aby se pachatel tohoto trestného činu zdržel řízení motorových vozidel, kdy toto omezení by měl soud uložit zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.
        Je však nutno uvést, že toto omezení přitom nijak bezprostředně nesouvisí s pácháním tohoto trestného činu zanedbání povinné výživy, přičemž evidentně obchází smysl stanovených omezení podle ustanovení § 48 trestního zákoníku a trestu zákazu činnosti podle § 73 tohoto zákona. Toto ustanovení může ve svých důsledcích vést naopak k tomu, že neplatičů výživného bude přibývat, například pokud by toto omezení bylo uloženo řidičům z povolání, kteří by tak přišli o zaměstnání, a tedy i o možnost získávat prostředky na placení výživného. Bude to však mít dopad i na ostatní, například při dnešní špatné dopravní obslužnosti v řadě míst se lidé bez řidičského oprávnění nebudou mít jak dopravovat do práce, k lékaři, na nákupy, jak zajišťovat péči o děti či další rodinné příslušníky. Toto opatření spíše bude zhoršovat sociální situaci. Myslím, že by se spíše měla udělat opatření, aby tito lidé měli možnost mít zaměstnání, a tudíž příjmy, z nichž by výživné mohli platit.
        Podívejme se však i na druhou stránku, proč dochází k nárůstu odsouzených pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí dvě až tři procenta zaměstnanců berou minimální mzdu. Průměrná hrubá mzda činila měsíčně kolem 20 tis. hrubého, přičemž náklady na bydlení dosahovaly téměř 30 % mzdy. Uděláme-li si rychlé propočty s náklady na bydlení, s náklady na zdravotní péči, s náklady na vzdělání a dalšími nezbytnými výdaji, které se rok od roku zvyšují, včetně inflace, dostáváme se u řady obyvatel, kteří i řádně pracují, do záporných čísel. ***
        Vozidla, která tyto osoby vlastní, jsou zpravidla starší a jen s obtížemi projdou STK. S mnoha pachateli tohoto trestného inu jsem se setkala ve své praxi a vím, jak na tom jsou a s jakými obtížemi získávají prostředky k obživě své vlastní, natož na placení výživného, a to vláda do budoucna počítá i s odebráním příspěvku na bydlení či dalších sociálních příspěvků.
        Chápu pana ministra, že mu chybí několik desítek, stovek milionů na provoz věznic a že lidé odsouzení za tuto trestnou činnost činí jednu desetinu vězňů, kteří by přitom zde být mnohdy nemuseli, čímž by se požadované prostředky ušetřily. Ostatně si myslím, že by zde nemusela být i řada dalších osob za jiné méně závažné trestné činy nebo i některé trestné činy hospodářské povahy. A to vůbec nemluvím o možnosti, že by výkon trestu nastoupili i ti, kteří se mu dosud vyhýbají a jichž je nadále několik tisíc, i přes trestnost nenastoupení do výkonu trestu.
        Proto jsem tedy podávala i pozměňovací návrh, který by mohl snížit počty odsouzených, který však byl odmítnut. Navrhovala jsem především, aby ustanovení § 55 bylo doplněno tak, že skutečnost, že není možno uložit u trestných činů s horní hranicí do pěti let odnětí svobody jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody bez prokazování a řádného odůvodnění toho, proč nelze působit na ně jiným než nepodmíněným trestem odnětí svobody. Něco podobného ostatně po procesní stránce je v návrhu uvedeno v novele § 125 odst. 1 trestního řádu. Dalším návrhem byla možnost umožnit pachatelům právě trestného činu zanedbání povinné výživy, aby mohli být kdykoliv v průběhu trestu podmíněně propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody, pokud svou vyživovací povinnost splní v celém rozsahu dodatečně a jejich čin nezanechal trvale nepříznivé následky. Při tomto podmíněném propuštění by přitom zásadně měla být ukládána povinnost řádně platit běžné výživné a podle možnosti i dluh na výživném, pokud to je na místě, tedy pokud například již vyživovací povinnost nezanikla. Tento návrh sice byl shledán zajímavým, ale byl odmítnut údajně proto, že pachatelům tohoto trestného činu byla prý dána dostatečná možnost, aby dluh na výživném mohli uhradit do vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně, a není tedy na místě tuto možnost dále rozšiřovat.
        Proto se ptám, co je důležitější - aby pachatel vykonal trest, či aby bylo uhrazeno dlužné výživné? Je větší zájem na represi ze strany státu, či na řádném placení výživného? Myslím, že tento návrh je po právní stránce logičtější a přijatelnější než návrh pana ministra obsažený v poslaneckém návrhu ohledně právní konstrukce omezení dle § 196a.
        V souladu s koncepcí nikoliv restriktivní, ale restorativní justice je i můj další návrh týkající se možnosti předčasného propuštění z výkonu trestu i osob, které spáchaly majetkovou trestnou činnost, ale litovaly jí a alespoň dodatečně škodu uhradily v plné výši. Pokud tedy s tímto podmíněným propuštěním poškozený souhlasil. Zlepšilo by to postavení poškozeného, zajistilo by mu to i větší možnost, aby se domohl náhrady škody. I v tomto případě by přitom pachatel byl ve zkušební lhůtě propuštěného na stanovenou dobu, a pokud by se dopustil další trestné činnosti, musel by zbytek trestu vykonat.
        Děkuji.