Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená vládo, dámy a pánové, nepřekvapím vás, když řeknu, že tento zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi nepodpořím. Nicméně je mi to velmi líto, že ho podpořit nemohu. Protože majetkové vyrovnání s církvemi je nutné a je nutné ho dosáhnout velmi rychle. Já bych pouze připomenul, že v této zemi vládly různé pravicové kabinety po většinu samostatné existence České republiky. Není tedy chybou sociální demokracie, že to s tímto zákonem tak dlouho trvalo. Ale to je nyní vedlejší.
        Dámy a pánové, já jsem věřící člověk a jsem pro odluku církví od státu. Jsem pro vracení majetku církvím, který jim patřil. Ale opravdu nemohu podpořit tento vládní návrh zákona, který nyní projednáváme ve třetím čtení.
        Vážená vládo, vážené ministryně a ministři, děláte mi ten život opravdu těžký. Podepíši hned věty, které vy omíláte pořád dokola jako politickou mantru, ale které přes vaši strašnou snahu znechutit je celému národu mají stále svoji platnost. Takže také říkám: co bylo ukradeno, musí být vráceno. Samozřejmě také tvrdím: církev musí být nezávislá na státu. Jistě, o tom není sporu. Můj problém se současným zákonem je jediný: je to předpis bezbřehý a v dané době nerealistický.
        Nejdříve několik poznámek k tomu, co mi vadí na diskusi o tomto zákonu ze strany jeho militantních odpůrců. Někteří odmítají jakékoli vyrovnání státu a církví. Na to odpovídám: To by byla hloupost a nespravedlnost, jaká by se s námi táhla další desetiletí. Podobný názor je projevem nedospělé nenávisti ateistů k víře. Další mluví o tom, že církve si svoje majetky nakradly ve středověku, takže nyní nemají na nic právo, a vytahují inkvizici a já nevím, co ještě. Podle této logiky bychom měli vyhlásit válku Švédsku a silou našich gripenů a pandurů bychom si měli vymoci navrácení rudolfínských sbírek. Snad by se vešly do těch skvělých letadel, co nám je tak výhodně nakoupili naši - paní Parkanová, pan Nečas, Kalousek a další experti. (Smích z řad opozice.) Podle stejné logiky dávných krádeží by po nás Německo mohlo chtít miliardy za vypálené kláštery lemující spanilé jízdy husitských vojsk. A to nemluvím o znásilněných jeptiškách. (Ohlas v sále.)
        Podobných argumentů zaznívá v této diskusi příliš mnoho a bohužel dostávají značný prostor v novinách, dokonce se objevují i zde v Parlamentu.
        Dámy a pánové, v čem ale vidím podstatu sporu? Jde o dvě roviny. První je zde nedokončená pozemková reforma z roku 1947, která některé majetky církvím zákonným způsobem odebrala, avšak do komunistického převratu nebyla zúřadovaná. Tedy jsou zde značné majetky, které byly v pozemkových knihách ještě v minulé době zapsány jako majetek církví, nebo církevní, ale podle platné legislativy církevními majetky nikdy nebyly. Tyto pozemky a nemovitosti podle vládního zákona bude ale stát vracet. Pouze podotýkám, že v případě fyzických osob a restitučních zákonů z 90. let jsme takto vstřícní nebyli. Časová hranice byla jasná a daná. Po pravdě, já bych ty nemovitosti církvím přál. Naopak od mnoha lidí v této Sněmovně jsem přesvědčen, že například katolická církev užije těchto majetků a peněz k účelům celospolečensky prospěšným a především způsobem nepoměrně prospěšnějším, než jak naložil zde pan ministr Vondra se stovkami milionů v kauze ProMoPro nebo paní místopředsedkyně Parkanová při předraženém nákupu letadel, která povětšinou nelétají, a když létají, tak ne tam, kam potřebujeme.
        Tedy první problém z mého pohledu je nerespektování pozemkové reformy z roku 1947. Druhá rovina je výpočet finanční náhrady. Řídí se jinými pravidly než výpočet použitý vůči fyzickým osobám v případě restitucí z 90. let. V tom spatřuji nerovnost, nespravedlnost a velkou chybu. A znovu říkám, z mé strany nejde o žádnou zášť k církvím, o nějakou závist. Jsem naprosto pevně přesvědčen, že nemůžeme postupovat jinak, než jsme postupovali v minulosti. Ale zde se to dnes děje.
        Dámy a pánové, to jsou, myslím, dva racionální důvody, proč je vládní návrh nedobrý. Nejen nedobrý, horší je, že výsledkem jeho prosazení bude situace, kdy církvím vznikne reputační škoda, se kterou se budou muset potýkat po dlouhé roky. Proč se to stane?
        Vládní koalice měla hledat kompromis s demokratickou opozicí. A říkám, že ten kompromis by se našel. Církvím bychom museli vracet dostatečné majetky a vyplatili bychom jim dostatečné náhrady za majetky. Ale nikoli nadstandardní vůči těm, kteří se mohli jako oprávněné fyzické osoby hlásit o restituční nároky. ***
        Například Josef Novák a církve by si měli být opravdu rovni a zákon by prošel drtivou většinou hlasů, což by přinejmenším zklidnilo řvouny a jejich výkřiky by rázem nebyly relevantní. Protože však taková dohoda není, i když mohla být, zrodil se ještě větší problém, než byl ten původní.
        Mně není příjemné být v jedné linii s lidmi, kteří vytahují jako vážně myšlené argumenty upálené čarodějnice, neskýtá mi to pražádné potěšení, ale nemohu zvednout ruku pro zákon, který jde nad rámce, o nichž jsme v této zemi kdysi jasně a pokud možno jednoznačně se dohodli. Podobně bych nikdy nechtěl zdržovat vyrovnání státu s církvemi jak kvůli obcím, jak kvůli často citovaným rozhodnutím Ústavního soudu, která ctím, tak i kvůli prosté a jasné spravedlnosti. Je totiž spravedlivé a nutné vrátit církvím majetky a vyplatit jim náhradu za ty, které vrátit nelze, ale musíme, prostě musíme postupovat stejně, jako jsme postupovali v jiných, v principu obdobných případech. Pokud církve zvýhodníme, pak sice dostanou více peněz, ale také nálepku hamižníků a protekčních vyvolených, pro které platí lepší spravedlnost. Nehledě na fakt, že jsme v časech zlých a nevede se zemi příliš dobře, neboť dokud bude v křesle premiéra pan předseda Nečas, tak to asi ani lepší nebude, protože jeho hospodářská politika, dámy a pánové, je zoufalá. Nicméně krize je objektivní fakt a tento stát nemá prostředky navíc a nebude je mít ještě několik let.
        Dámy a pánové, v této zemi je přibližně 65 tisíc důchodců, kteří jsou na tom tak špatně, že kvůli nezaplaceným službám nebo drobným půjčkám nebo kvůli tomu, že naletěli hamižným prodejcům tzv. šuntů, tak tito lidé čelí exekucím. Počet lidí v chudobě roste. Invalidům pan ministr Drábek odepírá pomoc, jeho škrty ničí sociální síť. Propouštíme policisty, kvalita života se zhoršuje. A v této chvíli máme rozhodovat o tak masivním a zásadním transferu prostředků církvím? Navíc o transferu vypočítaném podle jiných pravidel, než jak jsme rozhodli v případě obyčejných občanů České republiky. To prostě, dámy a pánové, nejde.
        Já myslím, že můžeme, pokud vláda, církve, opozice zasednou k jednomu stolu, připravit během krátké doby zákon nový a střízlivější. Nepochybuji o tom, že nalezneme řešení, které v této Sněmovně nezíská jen 101 hlasů, ale dejme tomu 160.
        Dámy a pánové, děkuji. (Potlesk vlevo.)