Vážená paní místopředsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi opět krátce vyjádření k vládnímu návrhu zákona, jehož úkolem bylo doplnění legislativní mezery, k legislativě, která se měla stát významným protikorupčním nástrojem, tedy k insolvenčnímu zákonu.
        O tom, že je nutné, aby byl součástí našeho práva, není naprosto nejmenších pochyb. Zároveň musím s povzdechem konstatovat, že pokud by vznikl už v 90. letech, nemuselo dojít k řadě konkurzních krádeží doslova za bílého dne a nedocházelo by ani k častému využívání insolvenčního řízení k nekalému konkurenčnímu boji, k ničení firem a desítkám osobních tragédií. Nemuselo dojít k řadě konkurzních krádeží na majetku a budoucnosti firem. Konkrétně mohu vzpomenout příklad. Například pan Excel, ukradená zbrojovka Slavičín v hodnotě jedné miliardy korun, která nakonec byla prodána za 35 milionů korun. Pan Hlaváč, ukradený hotel Macocha v Blansku v hodnotě 20 milionů korun, který pan Hlaváč musel podruhé koupit. Pan Weber, ukradené pozemky na Liberecku v hodnotě 100 milionů korun. A podobných desítek, možná i stovek případů, co evidujeme, bych mohl tady jmenovat, nicméně není toho času.
        Vzhledem k tomu, že některé úpravy v tomto zákoně přicházejí až nyní a navíc do prostředí propleteného sítí konkurzní mafií, čelíme hrozbě, že efekt této dlouho očekávané normy bude opačný, než by měl být. Obávám se, že návrh zákona nepřináší do insolvenčního práva takovou požadovanou změnu, která by zpřetrhala vazby skupin dlouhodobě parazitujících na stávajícím insolvenčním systému a které se díky velmi úzkým vazbám na policisty, státní zástupce, ale i politiky často cítí nepostižitelní a beztrestní. Na tento fakt ostatně již dlouhou dobu upozorňuje i Bezpečnostní informační služba.
        Považujeme za velkou chybu, že vládní návrh zákona nepočítá s možností dobrat se nápravy případných chyb v insolvenčním řízení pomocí tzv. civilních soudů. Poškození mají škody nově vymáhat na státu a to v praxi znamená, že v konečném důsledku padne náprava chyby nikoliv na toho, kdo tuto škodu způsobil, ale na stát, a tedy v konečném důsledku na daňového poplatníka.
        Dalším významným nedostatkem je nadřazenost rychlosti insolvenčního řízení nad spravedlností. Budeme-li upřednostňovat rychlost před spravedlivým procesem, stěží vybudujeme skutečně právní stát.
        Problém vidíme také v novém pojmu tzv. hrozící úpadek, který by měl tento zákon zavést. Navrhovaný pojem je právně i ekonomicky zcela neuchopitelný a obávám se, že pouze poskytuje základ pro šikanu dlužníků.
        Rozhodně nesdílíme předpoklad, že vládní návrh zákona odstraní mafiánské konkurzní vazby tím, že předsedové insolvenčních soudů budou mít pravomoci jmenovat insolvenčního správce. Ve skutečnosti to otevírá další prostor pro lepší zamaskování právě problematických insolvenčních správců.
        Věci veřejné proto navrhly k insolvenčnímu zákonu několik změn v následném pozměňovacím návrhu, a to například: Pokud bude dlužníkem v insolvenci pachatel trestné činnosti a jeho majetek je zajištěn v trestním řízení, požadujeme, aby z tohoto majetku byla přednostně vyřízena náhrada škody oběti páchaného trestného činu. Dále požadujeme příslušnost soudu v insolvenčním řízení přesunout na okresní soudy. Pro prvoinstanční soud jsou věřitelé i dlužníci jednak čitelnější a méně anonymní a zároveň se sníží i náklady na soudní jednání. Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon řeší nejen bankroty firem, ale i fyzických osob, je lepší, aby soudce byl co nejblíže bydlišti dlužníka. Dále navrhujeme, aby oproti nově zavedenému pojmu "předpokládaný úpadek" to byl soud, kdo konstatuje, že firma nebo fyzická osoba v úpadku je stoprocentně a nenávratně. Pojem "předpokládaný úpadek" by se totiž dal vykládat i tak, že například všichni ti, kteří mají hypotéku, jsou vlivem okolností v předpokládaném úpadku. Stačí, aby nezaplatili pouze jednu splátku.
        Pro tyto i další konkrétní pozměňovací návrhy jsme se inspirovali v prověřených a fungujících zahraničních úpravách. Jsou prvním krokem na cestě, která by nás mohla přiblížit k osvědčené praxi a k potřebnému cíli. Představují účinné řešení, které posílí vymahatelnost nároků poškozených a přitom nepředstavuje zásadní zásah do dosavadního právního předpisu a nezatíží ani státní rozpočet.
        Děkuji za pozornost.