Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážený nepřítomný nezodpovědný pane premiére, vážená nezodpovědná vládo, dovolte, abych se alespoň několika slovy vyjádřil k tomu, co tady dnes probíhá.
        My jsme při začátku tohoto volebního období byli doslova zavaleni informacemi o tom, jak bude vypadat nová politická kultura v tomto parlamentu, ale nejen v něm. Nositelé té nové politické kultury velmi často skloňovali slovo morálka. A o morálce jsme slyšeli i dnes poměrně dost. Kdo z vás byl minulý týden na výboru pro bezpečnost, na řádném jednání, které se zabývalo nebo mělo zabývat sporem mezi ministrem Kalouskem a policejním prezidentem Lessym, tak si o morálce a politické kultuře určitě udělal svoji vlastní představu. Když jsem sledoval svoje kolegy, tak jsem si říkal, my už jsme vycvičeni a jsme docela odolní za ta léta a za to, co jsme tady zažili. Co na to ale budou říkat občané? Jak ti se dívají na to, co se odehrávalo před objektivy televizních kamer? Naštěstí jsem se, zatím tedy s těmi, s kterými jsem se stihl setkat, ti tak odolní nejsou, ti byli velmi znechuceni a dávali to docela razantně najevo. K čemu je to přiměje, to je pochopitelně otázka. Pevně věřím, že alespoň jim zůstanou zachovány zbytky zdravého rozumu a že se nepodvolí té nové politické kultuře.
        Dnes, když vystoupil Radek John a hovořil tady o postoji Věcí veřejných, opět jsem si připomněl ty jejich počáteční proklamace o politické kultuře a musím říci, že jsou věci, které mě i po těch dvou letech pravidelného setkání se s těmito lidmi, docela šokují. Dva roky trpěli tuto vládu, dva roky ji drželi nad vodou, dva roky jí umožňovali, aby dělala to, co dělala. Ty další dva roky, které máme ještě téměř před sebou, je bude držet nad vodou zbytek Věcí veřejných. Jak se teď jmenují, je naprosto nepodstatné, ale sem do Sněmovny se dostali jako Věci veřejné a i oni přinesli onu svéráznou politickou kulturu.
        Ta politická kultura byla tak vyhrocená, že mi dokonce včera jeden spoluobčan řekl: Jestli to tak bude pokračovat ještě chvíli a jestli pan Kalousek a premiér půjdou policejnímu prezidentovi po krku dál, je docela možné, že ho zlikvidují. Ale je také docela možné, že pan policejní prezident potom velmi snadno sežene 50 tisíc hlasů a bude moci kandidovat na prezidenta, protože bude patřit mezi nejpopulárnější politiky v této zemi. Koneckonců i politici z vládní koalice se netají tím, že pokud má někdo sympatie, tak to není ministr financí, ale ten, kdo v tuto chvíli stojí proti němu.
        Dovolte mi, abych se několika slovy vrátil ke kauze CASA. Paní exministryně Parkanová kdysi dávno prohlásila, že může být ministryní prakticky kteréhokoliv resortu. Pochopitelně že může. Ministrem může být takřka kdokoliv. V České republice, v české vládě to platí asi téměř absolutně. Problém bude pouze s tím, jak dlouho mu to vydrží a jaké budou důsledky toho jeho ministrování.
        My jsme paní exministryni Parkanovou minulý týden vydávali k trestnímu stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci a porušování povinností při správě cizího majetku. Tak zněl požadavek policejních orgánů.
        Tuším, že to bylo včera večer, kdy jsem asi už popáté viděl velmi kvalitní americký film Wall Street - peníze nikdy nespí, kde hlavní hrdina Gordon Gekko odpovídá na otázku, co je morální riziko, asi těmito slovy: Morální riziko je, že někdo vezme vaše peníze a nechce za ně být zodpovědný. To se dá napasovat pomalu na jakéhokoliv veřejného činitele. Ten, kdo hospodaří s vašimi penězi a přitom se necítí být za to hospodaření zodpovědný, to je člověk, který podle Gordona Gekka má problém s morálním rizikem.
        My jsme předali paní exministryni a naši kolegyni Vlastu Parkanovou orgánům činným v trestním řízení, nezbývá nám než počkat, jak dopadne vyšetřování této trestní kauzy. Ale to, k čemu se můžeme vyjadřovat směle, to jsou ony morální aspekty toho, co paní ministryně dělala a proč to dělala a jak to vypadalo.
        Dovolím si připomenout, že v kauze CASA je dnes už odborníkem skoro každý, protože díky sdělovacím prostředkům toho víme o těch letadlech strašně moc. Není pochyb, že Armáda České republiky potřebuje transportní letouny, to bezesporu uzná každý, kdo alespoň tuší, k čemu by armáda měla sloužit. A ujišťuji vás, že to není jen otázka převozu koní do Mongolska. Paní exministryně Parkanová ale při svém rozhodování učinila několik kroků, které pro mne zůstávají nezdůvodnitelné, nedovedu si je vysvětlit.
        První věc je, že věděla, že armáda v tu dobu, kdy ona rozhodovala o pořízení těch letounů, transportní letouny měla a podle svého vlastního plánu nijak nespěchala, tedy nespěchala rozhodně v řádu takovém, jak potom rozhodovala vláda. Proč byl tento spěch, komu to sloužilo, k čemu to bylo dobré, to mi zatím nikdo nevysvětlil.
        Nikdo mi také nevysvětlil, proč paní ministryně, která sice může šéfovat každému resortu, ale která evidentně ve věcech obrany, alespoň zpočátku, příliš zběhlá nebyla, alespoň to neprojevovala například svou účastí na výboru pro obranu, tak proč paní ministryně alespoň trochu nenaslouchala vojenským odborníkům, kterými je obklopena ve svém resortu a kteří jí všichni radili, když už tedy chce mermomocí řešit transportní letouny, aby se orientovala jinam, že existují jiné typy, které by mohly mít pro armádu větší užitnou hodnotu. Původně vojáci počítali s tím, že bude klasické výběrové řízení, dokonce na něm začali pracovat, připravovali podklady, vytipovali několik společností, které byly schopny dodat transportní letouny, o jakých měli nějakou představu. Nakonec výběrové řízení nebylo.
        Hlavním důvodem, proč nebylo, byl tehdy argument, že se snad zbavíme nepotřebných L-159. Už tady o nich dnes také byla řeč. Suma, kterou jsme za ně vydali, byla opravdu velmi, velmi vysoká, přes 40 miliard korun, to není žádná maličkost, a k použití je jich sotva třetina. Co s těmi ostatními, jejichž hodnota je již dnes v záporných číslech? Nejenže neslouží, ale už spotřebovávají peníze, jejich zakonzervování stojí mnoho milionů. Zbavit se alespoň jednoho nebo dvou takových letounů, to by bylo pochopitelně politické krédo. Nicméně s odstupem času je naprosto evidentní, že letouny L-159 měly být jen jakousi zástěrkou pro to, aby se nemuselo konat výběrové řízení. V tom výběrovém řízení by pravděpodobně casy nezvítězily. Španělská vláda určitě L-159 nepotřebovala. Pokud vím, tak nelétají, a pokud vůbec je tam někde mají, tak je dnes konzervují Španělé, na rozdíl od nás. My jsme do nich museli vrazit dodatečně peníze, protože jsme je předělávali na dvoumístné, a tím jsme údajně snížili celkový náklad té operace, který i tak zůstal obrovsky vysoký a pro tu částku se tím zabývá policie.
        Vrátím se ke Gordonu Gekkovi. Morální riziko je, že někdo vezme vaše peníze, tedy peníze daňových poplatníků, a nechce za ně být zodpovědný. Nakládá s nimi tedy tak, jako kdyby ho nezajímaly, jako kdyby nebyl dobrým hospodářem, rozhodně by se svými nakládala paní exministryně jinak. ***
        Naše země má, nebo alespoň měla, rozhodně v minulém čase to platí, smůlu na ministry obrany. Neříkám, že na všechny, ale většina ministrů obrany se českému státu, českým daňovým poplatníkům příliš nevydařila.
        Asi bych mohl něco podobného tvrdit například i o ministrech vnitra, ale to si můžeme probrat někdy jindy. To, co předvedl ale pan Kubice poslední dny, kdy se nedokázal absolutně zastat svých policistů - nemám teď na mysli pana Lessyho - svých policistů, svých vlastních vyšetřovacích orgánů, to je prostě do nebe volající tupost. Jinak se to nazvat nedá. Nedostatek elementárního citu pro zodpovědnost.
        Vzpomeňte si, jaké problémy měl pan bývalý ministr vnitra John. Jak si policisté pomalu dělali ankety, komu ještě vyhovuje, komu nevyhovuje. Jak byli naštvaní na to, že je připravil o celou řadu věcí, podle jejich názoru by ustupovat nemusel. Už o tom taky dnes byla řeč. Ale vraťme se k ministrům obrany.
        Pokud se nepodaření ministři obrany sejdou s nepodařenými náměstky, tedy s těmi, kteří když už ne ministr, tak alespoň oni by měli být odborně zdatní a kompetentní, anebo pokud jsou naopak zdatní daleko víc, než je normální - a já jen připomenu, že když byla ministryní paní Parkanová a po ní potom třeba Barták, pan Barták byl její náměstek, ale jejím náměstkem byl i pan Kopřiva, mezi nejvyšší představitele ministerstva, kteří spolurozhodovali a kteří údajně ovlivňovali i tento výběr, byl například pan Perutka, taky už tam není. Pan Staněk, v tuto chvíli taky stíhaný. V takové konstelaci se pak člověk nemůže divit, že dochází k tomu, co Gordon Gekko nazval morálním rizikem. Morální riziko je potom možná dokonce i slabé slovo a budeme muset počkat opravdu, jak to budou klasifikovat orgány činné v trestním řízení, protože jejich pojmenování těch skutků bude možná daleko výstižnější.
        Mě znepokojuje ještě jedna věc. V průběhu uplynulých let jsme byli podrobováni různým kauzám, byly nám předkládány a odváděly naši pozornost od normální standardní práce tak často, že jsme si mnohdy ani nevšimli, co se kolem nás děje. Mí kolegové stínoví ministři, kteří sledují své resorty, už tady dali jasně najevo, jak jsou zděšeni z některých kroků, které tato vláda, která naši důvěru nikdy neměla a dnes už ji nemá absolutně, protože ji ztratila i u zbytku občanů, tak tito kolegové vědí většinou velmi dobře, co se děje v jejich vlastním resortu.
        Já jenom připomenu, že my se tady zabýváme tu a tam, nebo chtěli jsme se zabývat kauzou ProMoPro, nakonec na to nedošlo. Z těch vojenských zakázek bych mohl jmenovat téměř všechny. Dnes tady pan premiér hovořil o 40 miliardách, které byly v uplynulých letech bez veřejných soutěží probrány, protekly Ministerstvem obrany. My víme, že těch miliard za dobu existence v samostatné české armádě bylo daleko víc. A když připustíme, že část z nich mohla být opravdu předmětem korupce, tak mě z toho jímá děs a hrůza, protože se ta suma velmi blíží k tomu, co dnes Česká republika má nebo bere jako svůj roční deficit. Tenhle, řekl bych, druhotný problém, že se nevěnujeme každodenním problémům resortu, jak bychom měli, ten potom způsobuje, že když teď nastoupil nový náčelník Generálního štábu, tak musel zcela bez skrupulí přiznat, že Armáda České republiky už je úplně jinde, než bychom chtěli. Za ta léta, kdy jsme se věnovali casám, pandurům, ivekám a já nevím jaké technice, minometům, tak za tu dobu armáda ztratila schopnost bránit vlastní zemi. Tento prvotní úkol, který jí vyplývá z Ústavy, na ten už rezignovala úplně, a dnes už to dokonce i nejvyšší vládní představitelé přiznávají.
        Odvolávat se na alianční závazky a na to, že nás Aliance ochrání, se nám může velmi vymstít. Není žádným tajemstvím, že po rozhodnutí americké administrativy přemístit svoje jednotky z Evropy do oblasti Asie, protože tam se bude rozhodovat o osudu světa v příštích desetiletích, tak toto rozhodnutí Američanů v tuto chvíli velmi ohrožuje Alianci jako celek. A podle některých odborníků, například německého ministra obrany, může také Aliance během několika let skončit. Na co se budeme odvolávat poté, až k tomu dojde? Obnovit bojeschopnost armády, dosáhnout takového stavu, aby armáda byla schopna alespoň v té minimální výši, v minimálním rozsahu zajistit obranyschopnost státu, to je běh na velmi dlouhou trať. To nelze v žádném případě udělat z roku na rok, ale dokonce ani z jednoho na druhé volební období Poslanecké sněmovny.
        Vzhledem k tomu, že jsme ztratili všechno, co jsme měli, že jsme ztratili postupem času i důvěru, a s důvěrou je to v podstatě stejně, ztratit ji můžete velice snadno, velice rychle, ale obnovovat ji je velmi těžký a zdlouhavý proces, by se dalo dnes s trochou nadsázky říct, že není o čem hlasovat. Tato vláda už dnes důvěru téměř nikoho nemá. Téměř nikoho kromě těch, kteří jsou na její existenci sami existenčně závislí. Připustit konání předčasných voleb by pro mnohé kolegy, kteří dnes zvednou pro tuto vládu ruku, nebo lépe řečeno budou hlasovat proti vyslovení nedůvěry, tak tito lidé by asi měli problém.
        Mně nezbývá, než vás ujistit, že my jsme si toho plně vědomi, a nejenom dnes, ale kdykoli v budoucnu budeme dělat, co bude v našich silách, abychom utrpení českého lidu pod touto vládou zkrátili na minimum. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)