Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení přítomní, rád bych vám velmi stručně představil Zprávu o finanční stabilitě 2011/2012 a seznámil vás s jejími hlavními závěry.
        Obsah této zprávy je výrazně ovlivněn tím, že se vztahuje k období, v němž je eurozóna vystavena systémové finanční krizi, obsah proto není příliš optimistický, jakkoli český finanční sektor je stabilní. Z hlediska časového zpráva analyzuje fungování českého finančního systému v roce 2011 a v prvních pěti měsících roku 2012. Obsahově se ale zaměřuje především na rizika, která se mohou projevit v následujících dvou až třech letech.
        Dovolím si současně podotknout, že v souvislosti s dopady finanční krize došlo ve vyspělých zemích nejen k posílení významu cíle finanční stability, ale i k zavedení nové kategorie hospodářské politiky, tzv. makroobezřetnosti politiky, která by k tomu měla přispívat. Na úrovni Evropské unie vznikla za tímto účelem na počátku roku 2011 Evropská rada pro systémová rizika, ESRB, jejíž činnosti se ČNB účastní, jsem jejím hlasujícím členem. Na úrovni ČNB jsme zřídili pravidelná jednání bankovní rady o finanční stabilitě, přičemž na prvním jednání tohoto typu byla projednána právě tato zpráva, o níž dnes informuji.
        Hodnocení rizik pro finanční stabilitu je takové, že v Evropě jako celku zůstávají rizika velice vysoká, jejich intenzita se dále zvýšila v důsledku nepříznivého vývoje a rostoucí nejistoty ohledně dalšího vývoje eurozóny. Naopak český finanční sektor zůstává proti externím rizikům vysoce odolný, v některých parametrech svou robustnost posílil. Přesto však vývoj v eurozóně přináší řadu silných rizik pro udržení finanční stability i u nás. Zhoršila se v eurozóně výrazně situace v bankovním sektoru, investoři a věřitelé mají pochybnosti o reportované kvalitě bankovních bilancí, banky si nevěří navzájem, neobchodují spolu na mezibankovním trhu, zvyšuje se rozsah špatných úvěrů a úvěrových ztrát, v některých zemích se zhoršuje a dramaticky zdražuje dostupnost úvěrů pro privátní sektor, což se promítá v prudkém poklesu úvěrové dynamiky a těchto ekonomik. Obávám se, že je možné, že spory kolem projektu bankovní unie můžou nejistotu znovu zvýšit, byť v tuto chvíli, to je třeba říct, trošku poklesla.
        U nás z toho hlediska je situace odlišná. Dynamika bankovních úvěrů je pozitivní, stabilní, úvěry rostou meziročně mezi 5 až 6 %. Podobný vývoj je v sektoru podniků i domácností. Dalším pozitivním prvkem je, že úvěrové podmínky se stabilizovaly, úvěrová složka se zlevnila jak v úvěrech na bydlení, tak v úvěrech pro podniky. Úrokové marže se dostaly na historická minima, což je samozřejmě skvělé pro klienty, ale v některých segmentech si my klademe otázku, zda banky nepodceňují riziko. Nicméně v tuto chvíli takové známky nemáme. Růst celkového objemu problémových úvěrů se nejen zastavil, ale dokonce mírně poklesl.
        My jsme v návaznosti na identifikovaná rizika, o kterých jsem mluvil, hodnotili odolnost domácího finančního systému pomocí zátěžových testů bank, pojišťoven a penzijních fondů. Jsme už dnes schopni ty tři sektory navzájem propojit, jsme schopni testovat a prodloužili jsme horizont na tři roky. Výsledky nadále potvrzují vysokou odolnost všech těchto sektorů.***
        Z toho hlediska lze tedy hodnotit vývoj v českém finančním sektoru jako úspěšný. Český finanční sektor je na případné zátěžové situace dobře připraven, ČNB však po bankách požaduje, aby udržovaly vysokou kapacitu pro absorpci případných úvěrových a tržních ztrát. V souvislosti s tím došlo k dalšímu navýšení kapitálové přiměřenosti. Bankovní sektor tak dnes disponuje více než dvojnásobkem kapitálu proti regulatornímu minimu.
        Z hlediska obezřetnostní politiky naše činnost spočívá v pravidelném monitoringu kapitálové přiměřenosti bank na individuální konsolidované bázi. Budeme věnovat zvýšenou pozornost kvalitě úvěrových portfolií bank a družstevních záložen. Důraz bude kladen především na kategorizaci pohledávek, dostatečnou tvorbu bankovních opravných položen a správné hodnocení zajištění. Zvýšenou pozornost budeme také věnovat vazbám domácích bank na mateřské skupiny.
        Na základě analýzy úvěrových rizik jsme přistoupili i k opatřením regulatorní povahy. Novelizovali jsme vyhlášku ČNB o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrových družstev a obchodníků s cennými papíry, která zpřísňuje požadavky na úvěrovou činnost bank a družstevních záložen z hlediska kvality. Novelizovaná vyhláška ovšem také snížila limit pro angažovanost bank v České republice vůči jejím zahraničním skupinám, a to na polovinu. Nově byla rovněž stanovena informační povinnost o převzetí úvěrového rizika ze skupiny v hodnotě nad 1 % bilanční sumy, jinými slovy transakce, kde by banka přebírala pohledávky ze skupiny. Kromě toho jsme vydali úřední sdělení, které popisuje postup, který používáme při hodnocení dostatečnosti opravných položek proti úvěrům selhání.
        Tímto si dovolím skončit a současně vás ujistit, že z těch tří bodů toto byla určitě nejdelší řeč, kterou ode mě uslyšíte. Děkuji.