Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, v posledních několika týdnech vláda učinila v oblasti zahraniční politiky a Evropské unie několik významných kroků, které by stály za diskusi v Poslanecké sněmovně.
        V minulém týdnu se Česká republika stala jediným státem Evropské unie, který se ve Valném shromáždění OSN postavil spolu s nemnoha státy, z velmocí to byly jen Spojené státy, dále z významnějších států, nebo z významných států Kanada a Izrael, proti udělení statutu pozorovatele v OSN Palestině, Palestinské autonomii. Dost dobře nechápu, jaký smysl má bránit Palestině, tedy jejímu umírněnému představiteli Abbásovi, v účasti na jednání Valného shromáždění OSN. Ostatně 158 zemí, které hlasovaly pro to, je výmluvné číslo.
        Byl jsem předsedou vlády v době, kdy naše republika měla vynikající vztahy se Státem Izrael, ale také velmi dobré vztahy s umírněnými režimy v arabských státech, počínaje Egyptem, Tuniskem a Marokem. Určitě jsme si všichni povšimli, že tzv. arabské jaro se tam, kde proběhlo, poněkud vymklo představám Západu o vzniku pluralitních demokracií západoevropského typu v těchto státech. Vznikly vesměs islamisticky zaměřené vlády. Turecko, mimochodem jeden z našich spojenců z NATO, změnilo zásadním způsobem přístup k Izraeli. V Sýrii zuří občanská válka, která velmi pravděpodobně může znamenat konec tamního sekulárního režimu, jenž, ať byl jaký chtěl, byl nábožensky tolerantní. Zatím jsem si nepovšiml v pozici ani České republiky ani Evropské unie, že by se zabývala ochranou křesťanských menšin v Sýrii, která je složena, tato menšina, z křesťanů mnoha denominací a církví. Tvoří však 10 až 12 procent obyvatel Sýrie, možná až 2,5 milionu lidí, abychom si to dovedli představit. (Reakce na ustavičný hluk v sále.) Já chápu, že někteří z toho mají legraci, možná z něčeho jiného, ale myslím, že je to docela vážná věc.
        Zajímala by mě koncepce vztahu vlády ČR k Blízkému a Střednímu východu.
        Zaujalo mě v posledních dnech také jedno zajímavé gesto české výkonné moci. Dozvěděli jsme se, že ani prezident ani premiér nemají čas se zúčastnit aktu přebírání Nobelovy ceny míru 10. prosince v Oslu. Samozřejmě že můžeme mít různé názory na tuto věc. Co je ale zřejmé, je to, že Evropská unie jako mírový projekt v Evropě se osvědčila, a není to tak samozřejmé, jak se dnes zdá. Celé dějiny Evropy jsou dějinami válečných konfliktů, tedy přesněji až do roku 1945. Nebo řekněme do vzniku Evropských společenství, kdy tento systém nabyl řekl bych institucionální podobu. Zajímalo by mě, co oba nejvyšší představitelé výkonné moci naší země mají onoho 10. prosince ve svém programu tak důležitého, že tomu dali přednost.
        Myslím, že to má ale ještě jeden moment, který je velmi praktický. Před dojednáním Evropské finanční perspektivy na léta 2014 až 2020 je dobré být s politickou elitou Evropské unie v osobním kontaktu. To říkám z vlastní zkušenosti z doby před sedmi lety, kdy jsem tyto záležitosti dojednával. Každé osobní jednání tehdy vylepšilo českou pozici v evropské finanční perspektivě na léta 2007 až 2013 a my jsme pak byli první ze všech - někde jsem si dokonce přečetl, že Nečasově vládě bude stačit pátá až desátá pozice, tedy rozuměj v přepočtu získaných finančních prostředků, které získáme z Evropské unie na ta léta z evropské finanční perspektivy na jednoho obyvatele. To bych považoval, tento sesun z první pozice na pátou až desátou pozici, a možná ještě horší, za chybu.
        Chápu, že parlamentní zvyklosti jsou v každé zemi různé. V Německu o této věci informuje kancléřka poslance Spolkového sněmu. My se věci dozvídáme z novin. Abych byl přesný, především z novin zahraničních.
        Chci navrhnout na této schůzi Sněmovny zařazení dvou bodů. Za prvé: Koncepce přístupu české vlády k problematice vztahů Stát Izrael - arabské státy a Turecko, například v pátek ráno jako první bod. A v pátek ráno jako druhý bod Koncepce přístupu české vlády k závěru jednání o Evropské finanční perspektivě let 2014 až 2020.
        Mohu přikročit k té další věci? (Předsedající: Prosím, pane kolego.)
        Dámy a pánové, již několikrát jsem navrhl na schůzi Poslanecké sněmovny zařadit jako mimořádný bod jednání informaci vlády ke kauze metanol. Tomuto projednávání koaliční většina vždy zabránila. Netvrdím, že vládní poslance cynicky nezajímají téměř čtyři desítky lidských osudů zmařených metanolem. Jen zřejmě chtějí dopřát vládě klid na práci.
        Chci také říci, že za prvé opatření, která se objevila v materiálu nedávno zpracovaném pro vládu několika institucemi, které ty věci mají na starosti, nemám za natolik účinná, abych je považoval za adekvátní v nastalé situaci.
        Za druhé: Nejde přece - v uvozovkách - jen o prodej lahví falešných lihovin s metanolem, ale o celý černý trh s alkoholem. Připomínám, že se odhaduje, že až čtvrtina lihovin a destilátů prodávaných v zemi je vyráběna z denaturovaného lihu rafinovaného savem či jinými takzvanými čisticími látkami. Jde samozřejmě o zdravotní rizika při konzumaci takového pochybného alkoholu, ale také o daňové úniky DPH, spotřebních daní i daní z příjmů v souhrnné výši několika miliard korun.
        Za třetí: Zpracovatelé zmíněného materiálu pro vládu, který má věc řešit, byli a jsou sami součástí problému, který pomohli vytvořit. Je vůbec podivné, že se jim celou věc paralelního černého trhu s alkoholem nepodařilo objevit již dříve, nechali ho léta bez velkých překážek bujet.
        Za čtvrté: Co je zajímavé - že se vůbec nemluví o politické odpovědnosti, a to nejen za metanolovou aféru a oběti na životech, ale také za rozsah problému zvaného černý trh s alkoholem a destilátů.
        Navrhuji na jednání Sněmovny například v příštím týdnu v úterý odpoledne v libovolném pořadí zařadit nový bod pod názvem Informace předsedy vlády o konkrétních krocích k odstranění černého trhu s alkoholem.
        Děkuji za pozornost.