Vážená paní předsedkyně, já budu mluvit jenom velice stručně. Přiznám se, že jsem nečetl důvodovou zprávu, a přiznám se, že v té vřavě, která tady byla, jsem neslyšel ani zdůvodnění paní předkladatelky. Nicméně celá věc je jasná. Je zřejmé, že určité politické síly v této Poslanecké sněmovně budou různě interpretovat různé osobnosti českých dějin. To mě nijak nevzrušuje, na to jsem si zvykl. Jenom jako pamětník té doby chci připomenout, že důvodové zprávy by snad měli příště zpracovávat spíše historici, ale to je podle mě podružná věc. Myslím, že osobnost a síla oběti Jana Palacha je taková, že pro tento materiál samozřejmě hlasovat budu.
        Chtěl bych jenom, zda by autoři tohoto návrhu nezvážili jednu věc. Jan Palach nebyl jediný, kdo v těch dnech, o které se jednalo, podstoupil takovouto ohromnou oběť, které si každý člověk musí vážit, ale byl zde i Jan Zajíc o pár týdnů později. A myslím si, že by stálo za to, aby státní svátek nesl jméno obou. Ale tenhle svůj návrh nevnucuji, myslím, že v příštích týdnech tyto věci můžete zvážit. Myslím, že to byli oba dva naprosto stejně motivovaní lidé, a doufám a věřím, že síla příkladu těchto lidí ukáže i třeba těm mladým lidem, na které jste se obracela, paní poslankyně, že v této zemi byli hrdinové, kterých je možné si vážit. Takže prosím, abyste tuto věc brali ne jako moji conditio sine qua non, budu hlasovat pro tento váš návrh, ale abyste to zvážili, protože se domnívám, že by to byla vůči oběti druhého člověka slušnost.