Vážená paní předsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, pěkné dopoledne.
        Na téma Českého národního povstání nebo Květnového povstání českého lidu, je jedno, jak si tuto významnou akci každý z nás vyloží, tady bylo řečeno už mnoho. Nechci se zabývat faktickými daty, počty a všemi těmi událostmi. Z celého toho dlouhého projednávání jsem tady nabyl dojmu, že pro některé z vás je nepřekonatelné právě sousloví České národní povstání. Když si vezmete každé slovo jedno o sobě, neumím odpovědět na otázku, jak se říká, v čem je problém.
        Pokud se podíváme na posouzení jednotlivých ústavů, pak mi dovolte ocitovat: Termín Květnové povstání českého lidu se začal používat až v 70. letech minulého století. Byl zaváděn mnohem důsledněji a brzy došlo k jeho zakotvení i v různých slovníkových příručkách, učebnicích a dalších vzdělávacích materiálech, které vydával především tehdejší Český svaz protifašistických bojovníků. V roce 1989 byl již tento název natolik běžný, že se udržel nejenom v kalendáři, ale přešel rovněž do příslušné legislativy týkající se státních svátků a dalších významných dnů. Mimo tuto oblast, zejména v historiografii a publicistice, se současně začaly používat další významové ekvivalenty, jako například Květnové povstání, České povstání nebo České národní povstání. Tato variabilita byla umožněna mimo jiné skutečností, že pojmy lid a národ tvoří synonymickou dvojici. Vedle jazykových hledisek se však v ní někdy rovněž odrážely ideologizující přístupy autorů. Jednalo se například o souběžné vnímání pojmu Slovenské národní povstání, kdy odlišně zvolená terminologie dlouhodobě vytvářela dojem, že se jedná o události dvou rozdílných historických významů.
        Na základě tohoto bych řekl, že sousloví České národní povstání není výplodem mysli současných představitelů Českého svazu bojovníků za svobodu nebo několika senátorů, ale používalo se. A my jsme vyšli jenom vstříc těm, pro něž je tato oblast nejcitlivější, tedy sestrám a bratrům v Českém svazu bojovníků za svobodu. ***
        Dovolte mi ještě jednu citaci, tentokrát od plukovníka Stehlíka, pracovníka Vojenského historického ústavu a v současné době Ústavu pro studium totalitních režimů: Změnou názvu Květnového povstání českého lidu na České národní povstání ve spojení s významným dnem 5. května bude významně oceněn celonárodní charakter českého ozbrojeného vystoupení proti nacistickému režimu na konci druhé světové války a může se tak napomoci i lepšímu docenění jednoho z nejvýznamnějších domácích odbojových aktů naší moderní historie. - Tolik citace.
        Dámy a pánové, já bych byl moc nerad, kdybychom na základě spojení tří slov "České národní povstání" znemožnili ocenění několika desítek lidí, již dosud žijí a jsou pamětníky celé této akce významné pro naši historii. (V sále je hluk.)
        Návrh zákona má vlastně dvě základní části. První mluví o změně jména svátku na České národní povstání, druhá umožňuje předat dosud žijícím účastníkům tohoto povstání pamětní odznak. Jako předkladatel bych byl rád, kdybyste se skutečně vyjádřili k oběma částem. Prakticky podle informací z Ministerstva obrany je odznak již na světě a sousloví České národní povstání je tam už uvedeno. Nechci vás dál zdržovat dalšími fakty a snažně prosím, abyste se překonali přes nějaký konzervatismus, nostalgické vzpomínky a abyste zapomenuli na to, že to vzešlo ze Senátu. Duchovním otcem celého návrhu je skutečně pan Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu. Já bych nerad, abychom ještě dosud žijící účastníky zklamali.
        Děkuji vám za pochopení i pozornost.