Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já bych rád úvodem podotkl význam a podtrhl význam projednávání stávající problematiky i mé interpelace, a to zejména s ohledem na aktuální situaci v zaměstnanosti, v rozvoji podnikání v regionálním i evropském kontextu.
        Vážený pane ministře, dovolte, abych úvodem poděkoval za odpověď na moji interpelaci k otázce Baťova kanálu a vodního koridoru Dunaj- Odra-Labe. Konstatuji, že s odpovědí k první otázce lze vyslovit určité uspokojení, snad jen politovat, že investiční akce prodloužení splavnosti Baťova kanálu, tedy výstavba plavební komory v Rohatci, trvá již velmi dlouho. Jiná situace ovšem je s odpovědí týkající se vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, dále tedy DOL. Zde jsem s odpovědí krajně nespokojen a ani nemohu být spokojen. České přísloví praví "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody".
        K vašemu dopisu si dovoluji uvést, že porovnáním usnesení vlády č. 49 z 19. ledna 2011 s vaší větou - tedy ministra, podotýkám, že vy jste v té době ministrem nebyl, takže to nepadá přímo na vaši hlavu - "V rámci přípravy revitalizace politiky TEN-T, která proběhla v lednu 2010 až 2011..." se jeví celá situace tak, že tehdejší vedení Ministerstva dopravy České republiky o těchto jednáních a jejích důsledcích vládu České republiky neinformovalo a vláda tak přijala usnesení, které z toho pohledu nebylo realizovatelné. To zvláště vynikne při vědomí, že návrh usnesení předkládalo samo Ministerstvo dopravy. Bylo by jistě zajímavé moci si prostudovat protokoly z příslušných jednání, o což si dovoluji tímto požádat.
        A nyní tedy k jednotlivým uvedeným bodům.
        Neexistence posudku SEA pro DOL je nepochybně velkým dluhem samotného Ministerstva dopravy, které neiniciovalo a nefinancovalo jeho pořízení, ačkoliv implicitně to vyplývá z řady souvisejících usnesení vlády, a jak uvádíte, také z potřeby při projednávání revize TEN-T. Jenom dodávám, že z navrženého textu nařízení o TEN-T není taková povinnost patrná a že byly zřejmě navrhovány i jiné projekty, které tento posudek nemají.
        Dále, neochota zainteresovaných států je jistě vážnou překážkou. Dovoluji si v té souvislosti znovu požádat o protokoly o průběhu a výsledcích jednání s jednotlivými státy, aby bylo možné posoudit, jaké vyjednávací postoje pověření pracovníci zastávali a jakou vyvinuli při jejich projednávání aktivitu. Je patrné, že ochotu Polské republiky bylo možné získat. Jejich zájem na splavnění Odry i na jejím dalším napojení je dostatečně známý. V případě Slovenské republiky by jistě velmi pomohlo, kdyby se během vyjednávání hledalo takové technické řešení, které by naplňovalo zájem Slovenské republiky na alespoň dílčím využití Váhu například propojením Váhu a Moravy. Tím by se současně eliminoval postoj Rakouské republiky, protože takové pojetí DOL by se jí netýkalo. Nelze přehlédnout, že vláda svým usnesením č. 49/2011 předpokládala termín uzavření jednání do konce roku 2013, a nelze proto akceptovat spěch Ministerstva dopravy.
        Text nového návrhu TEN-T nikde nedefinuje, že by se vodní cesty přeřazovaly pouze do hlavní sítě s horizontem do roku 2030. Ostatně i samotná mapa přiložená k návrhu se jmenuje podle toho. Ale i kdyby podobný názor Evropská komise skutečně uplatňovala, zcela jistě by o něm šlo vyjednávat již s ohledem na řadu jejích dokumentů, které preferují vodní dopravu.
        Problém s polskou Odrou a jejím zatříděním do mezinárodní klasifikace je jistě závažný. I tento problém se ale jeví být řešitelný rozumnou etapizací, například rozložením na několik etap. Daleko závažnější je ale skutečnost, že Česká republika tomuto polskému úsilí neposkytla podporu. V souvislosti s Polskem je na pováženou, že se efektivně nejednalo o koordinaci postojů vlád a příslušných ministerstev České republiky a Polské republiky, dokonce ani nebyl využit instrument, který je k dispozici už od roku 1999.
        V dalším textu se odvoláváte na příští revizi dopravní politiky TEN-T, při které se, bude-li výsledek studie proveditelnosti pozitivní, mohl projevit a opět zařadit. Z tohoto pohledu je ovšem politováníhodné, že si Česká republika nezajistila, a ani se o to nepokusila, otevřít cestu k tomuto zařazení v jakémkoliv dohledném termínu. Článek č. 57 nového návrhu TEN-T totiž avizuje přezkum až nejpozději do 31. prosince 2023, tedy deset let. Nepochybně by bylo správné a zodpovědné usilovat o doplnění textu tak, aby bylo možné na návrh členské země nebo případně dvou členských zemí provést dílčí přezkum v případě bližšího období, dřívějšího období. Vždyť studie proveditelnosti pro DOL má být podle usnesení vlády číslo 155/2012 hotova do konce roku 2013. Do roku 2023 ovšem bude taková studie nepochybně zastaralá a zastarají také ekonomické potřeby významných českých podniků. Pasivita v tomto směru tedy poněkud zavání alibismem nebo lhostejností. ***
        Samostatně se ještě vyjádřím k dopisu prvního náměstka Lukáše Hampla, který oznamuje panu řediteli DG Mobility and Transport vyřazení DOL z TEN-T. Jsem přesvědčen, že z jeho strany bylo porušeno usnesení vlády České republiky číslo 49/2011 tím, že poslal již dne 11. května 2011 zmíněný dopis, aniž vyčkal stanoviska vlády na informaci požadovanou usnesením vlády číslo 49/2011 do 31. 12. 2013.
        V souvislosti s tímto si dovolím navrhnout okamžité, případně následné kroky, které jsou nezbytné pro napravení tohoto kroku. Bezodkladně navázat konstruktivní spolupráci s polskými představiteli s cílem napomoci prosazení oderské vodní cesty jako přeshraničního projektu. Za druhé. K tomuto účelu neprodleně oslovit europoslance za ČR a požádat je i o účinnou koordinaci s polskými, slovenskými a dalšími kolegy. V této věci spolupracovat i s dalšími kompetentními spolupracovníky, například s pracovníky Stálého zastoupení České republiky při EU. Dále, se stejnou aktivitou navrhnout a prosadit takové znění článku 57 TEN-T, které by České republice zajišťovalo možnost otevřít jednání o zařazení DOL do TEN-T dříve než v roce 2023.
        V následných krocích uvádím: aktivizovat práci česko-polské pracovní skupiny pro vodní koridor DOL. Zintenzivnit spolupráci se Slovenskou republikou, věnovat se i možnému technickému řešení DOL bez Rakouské republiky. I přes toto úsilí nadále jednat s Rakouskem, aktivizovat činnost České republiky v rámci Dunajské komise a také Dunajské strategie, urychlit práce na zpřesnění technického řešení DOL tak, aby splňovalo všechny požadavky technické, dopravní i environmentální, jakož i potřeby energetické, protipovodňové, vodohospodářské a rekreační. Při jednání s orgány EU nastolovat nutnost přípravy a realizace DOL.
        K tomuto navrhuji následující usnesení. Usnesení je v návrhu v pěti bodech.
        1. Nesouhlasím s odpovědí ministra a žádám o dopracování této odpovědi.
        2. Poslanecká sněmovna žádá ministra dopravy České republiky o přepracování odpovědi na interpelaci, ale souběžně s tím doplnění o věci vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe a jeho udržení, respektive znovuzařazení do systému transevropských dopravních sítí TEN-T s ohledem na aktuální postoj vlády k této věci.
        3. Poslanecká sněmovna České republiky konstatuje, že dopis prvního náměstka ministra dopravy Lukáše Hampla ze dne 11. 5. 2011 navrhující EU vymazání vodního koridoru DOL z transevropské dopravní sítě TEN-T je v rozporu s usnesením vlády České republiky číslo 49/2011.
        4. Poslanecká sněmovna žádá ministra dopravy, aby učinil vše pro zastavení procesu vyřazení vodního koridoru DOL z TEN-T.
        5. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky doporučuje vládě obnovit mezinárodní jednání se zeměmi Visegrádské čtyřky a dalšími zeměmi ve věci vodního koridoru DOL.
        Děkuji.