Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych také navrhl rozšíření pořadu schůze o nový bod, který bych chtěl zařadit pevně za dnes pevně zařazené body. Byla by to Zpráva předsedy vlády z jednání Evropské rady.
        Dovolte mi, abych stručně zdůvodnil, proč jsem přesvědčen, že bychom o tomto bodu měli jednat.
        My máme poměrně kusé informace z médií. Vybavuji si v České televizi výrok ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že to byla velká sranda. Údajně mu tuto informaci poskytl premiér z jednání nejvyšších představitelů států Evropské unie na Evropské radě. Nicméně já se domnívám, že kromě té velké srandy, čímž se pravděpodobně míní především ten spor, který proběhl na Evropské radě za zavřenými dveřmi mezi předsedou Evropské komise a francouzským prezidentem, tak kromě toho bohužel v jiných zahraničních médiích se dočteme, že to jednání Rady bylo přelomové především proto, že došlo k posílení role Evropské rady docela zásadnímu, protože předseda Evropské rady pan Rompuy pod svá křídla si vzal vnější vztahy Evropské unie. Znamená to jednak, jak jsem řekl, posílení Evropské rady, ale samozřejmě také velké zvýznamnění a zvýraznění role premiérů, kteří se těch evropských rad budou v budoucnosti účastnit. ***
        V závěrečné deklaraci Evropské rady se uvádějí summity, které se budou konat - summit s Čínou, Indií, Ruskem a dalším - s tím, že je známo, že Evropská unie je připravena, nebo je odhodlána se daleko důkladněji připravit na jednání těch summitů s tím, že každá země má stanovit své priority na jednáních, která budou probíhat ještě před těmi summity. A pak s připravenou pozicí se mají ty summity stát daleko konkrétnějšími, než tomu bylo v minulosti.
        Je evidentní, že na premiéra bude klást ta budoucí Evropská rada velké nároky. A bude klást velké nároky také na koordinaci české zahraniční politiky.
        Přiznám se, že si dnes nedovedu představit - tady zaznělo třeba, že se dohodlo, že na summity věnované vnějším vztahům bude jezdit prezident. Myslím si, že to je otázka, jak to bude fungovat, pokud premiér, jeho tým bude připravovat pozici České republiky na summity, když potom na ten závěr pojede prezident. Nevím, jestli prezident bude předstupovat před výbory parlamentu, jakým způsobem se to bude koordinovat a jakým způsobem se bude informovat parlament o těchto pozicích. Domnívám se, že na to, abychom splnili ty úkoly, které se v oblasti vnějších vztahů Evropské unie před námi rýsují, tak je třeba, aby existovalo něco jako politika státu v oblasti zahraniční politiky a koncepce zahraniční politiky. Bez toho si nedovedu představit, že bychom dostáli těm úkolům, které z Evropské rady plynou.
        A přiznám se, že mě znepokojuje, když vidím, co se píše v zahraničním tisku, kde vám zkusím jenom kousek ocitovat: Čekali byste, když v České republice se zahraniční služba krátí o deset procent, tak byste čekali, že česká vláda bude hledat nějaké zkušené státní úředníky, kteří by plnili seniorní funkce v zahraniční politice. A nicméně v České republice se vede spor o to, že by se státním tajemníkem pro evropské záležitosti stal dánský občan, jak se uvádí tedy v European Voice, dánský občan, lobbista automobilového průmyslu.
        Ten článek v European Voice je psán viditelně velice ironicky s tím, že je pozoruhodné, že Česká republika nemá vyjasněné kompetence mezi základními představiteli státu vůči Evropské unii. Píše se tady, že schůzka mezi ministrem zahraničí Schwarzenbergem a Nečasem se odkládá a že jak ty kompetence skutečně vypadají, je tajemství.
        Jestli to tedy je takto dnes činěno předmětem veřejné debaty v Evropě, tak si myslím, že tím spíš by zajímalo, mělo zajímat poslance české Poslanecké sněmovny, jak vlastně bude Česká republika reprezentována, jak se vlastně budeme snažit stát se součástí celé její politiky v oblasti vnějších vztahů, o které jsem na začátku řekl, že má být výrazně posílena její role, že se má stát daleko přesnější, konkrétnější, s daleko větším tahem za výsledky. Snad nemusím říkat, že ty země, o které se bude jednat na těch summitech, ty takzvané emerging countries, jako jsou Čína, Indie a podobně, jsou dneska docela významnými partnery Evropy právě z hlediska i hledání cesty z hospodářské krize. Tak to vůbec nejsou nějaké marginální věci, ale jsou to vlastně docela podstatné otázky, které jsou zásadní i pro Českou republiku. To snad není třeba rozvádět.
        Já se domnívám, že je povinností Sněmovny, aby se těmi úkoly, které z Evropské rady vyplývají, zabývala. Já si dokonce myslím, že bychom dokonce měli chtít, aby vláda si v těch kompetencích udělala jasno, abychom se nestávali předmětem ironických poznámek evropského tisku.