Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, koaliční partner mi jistě dovolí, abych se ho zastal a řekl panu místopředsedovi Zaorálkovi, že se nejmenuje Věc veřejná, ale Věci veřejné. (Potlesk z řad Věcí veřejných.)
        Já jsem chtěl ale vystoupit k něčemu jinému. Chtěl jsem odpovědět panu místopředsedovi Sobotkovi na to, jaký je rozdíl mezi koncem roku 2008 a současnou chvílí a kde hrozí ty skutečné škody a úniky.
        Na konci roku 2008 jsme samozřejmě všichni včetně předkladatele, který to opakovaně říkal z tohoto místa, věděli, že hospodářský růst nemůže být oněch jarně predikovaných 4,8, že bude neskonale nižší, protože jsme se dostali do hospodářské krize, jejíhož dna v té chvíli nebyl schopen nikdo dohlédnout. Opozice tenkrát poměrně legitimně požadovala, abych přepracoval indikátory a z nich plynoucí příjmovou stranu rozpočtu na tehdy aktuální - a opět lze dohledat, co požadovali - tehdy aktuální indikátor nikoliv plus 4,8, ale plus 3. Já jsem oponoval, že kdybych přepracoval návrh rozpočtu na plus 3, což bylo číslo, které prosazovala sociální demokracie, nevyřešili bychom vůbec nic, protože skutečnost bude pravděpodobně ještě úplně jiná, a pokládám za rozumné, správné a efektivní reformulovat státní rozpočet jednou a definitivně než salámovou metodou jednou na plus 3 a podruhé na číslo, které v tu chvíli nikdo nevěděl. Další vývoj mně bohužel - opakuji bohužel - dal za pravdu. Kdyby tenkrát měla pravdu sociální demokracie, bylo to mnohem veselejší, protože těch plus 3 by bylo krásné. Skutečnost, jak si jistě vzpomenete, byla minus 4,1. Takže opravdu by nemělo smysl dělat to salámovou metodou na několikrát.
        Zatímco predikci makroekonomických indikátorů, což je odhad vývoje ekonomiky, nelze nařídit zákonem, tam se skutečně předpokládá nějaká odchylka od reality buď malá, nebo větší, v dobách jasné oblohy se dá predikovat celkem přesně, v dobách velkých turbulencí se dá predikovat jenom s velkou mírou rizika a s velkými pravděpodobnými odchylkami, tak rozpočet musí být postaven na platné legislativě. Jedna věc jsou predikce, druhá věc je platná legislativa na příjmové i výdajové straně rozpočtu. Tam se hauzírovat nedá. To znamená státní rozpočet nelze schválit, pokud by také neodpovídal a nebyl opřen o platnou legislativu ať na příjmové nebo výdajové straně. Takže stranou zůstává, že dokud by nebyly schváleny ony příslušné zákony, nemohl by být schválen ani státní rozpočet a hrozilo by rozpočtové provizorium. To je jeden problém.
        A další problém samozřejmě spočívá v nejednoznačném výkladu celé řady odvodových norem a z nich plynoucích daňových úniků, které si tady snad nikdo nepřeje. Opět dám příklad: Podle platného právního řádu k 1. 1. 2011 klesnou stropy ze sociálního a zdravotního pojištění na čtyřnásobek průměrné mzdy. Novela zákona o dani z příjmu, kterou vám vláda předložila a kterou navrhujeme projednat v režimu legislativní nouze, navrhuje ponechat šestinásobek ještě pro rok 2011. Pokud bychom riskovali schválení tohoto zákona s účinností nikoliv 1. 1., ale třeba 15. 1. nebo 20. 1., prostě pokud bychom umožnili jakoukoli dobu účinnosti...
        Já se z toho Vidíma zblázním. Opravdu se z něj zblázním ...