Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych si dovolil nejprve se vyjádřit k tomuto návrhu z hlediska své pedagogické zkušenosti. Byl jsem dvacet let učitelem na gymnáziu a pak jsem byl osm let ředitelem také dvojjazyčného gymnázia a vím, že škola, to je velmi různorodé prostředí, inspirující, což je jeho hlavním posláním. V tomto prostředí mají místo školy zřizované obcemi, samozřejmě školy zřizované kraji, školy zřizované státem, mají v něm místo také školy soukromé, školy církevní.
        Samozřejmě že vím, že odedávna hlavním požadavkem na to, stát se učitelem, byla kvalifikace, tedy vzdělání. A to tedy vzdělání učitelské. Musím říct, že ve školách, v kterých jsem byl, tento požadavek byl vždycky stoprocentně zohledňován. Přesto vím také, že v tomto různorodém prostředí se mohou vyskytnout učitelé, kteří mají výbornou kvalifikaci oborovou, ale schází jim kvalifikace učitelská, pedagogická. Proto určité procento výjimek ze svých zkušeností podporuji.
        Chtěl bych se ale zaměřit na jinou část zákona a ta část se týká pracovního zařazení vychovatel. Konkrétně tedy § 16 tohoto zákona, kde v jeho odstavci 2, který se zabývá právě požadovaným vzděláním vychovatelů, kteří vykonávají přímo pedagogickou činnost, mj. také ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, což je segment výchovné péče, který upravuje zákon 109, a v tomto zákoně 109 jsou popsány jednotlivé typy této péče, diagnostický ústav, výchovný ústav, dětský domov, případně dětský domov se školou. Konkrétně tedy bych se rád zabýval dětským domovem, tedy tím typem tohoto zařízení, které upravuje § 12 zákona 109. ***
        Tento paragraf říká, že dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb, ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Do dětského domova mohou být umísťovány děti zpravidla od tří do nejvýše 18 let. Do dětského domova se rovněž umisťují nezletilé matky spolu se svými dětmi. Což je tedy typ, který je zařazen v onom školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. Na tyto vychovatele jsou kladeny nároky buďto získat vysokoškolské vzdělání v akreditovaném studijním programu, to je za a), a za b) projít vyšším odborným vzděláním, nebo tedy za c) absolvovat střední vzdělání pedagogické a doplnit si vzdělání formou celoživotního vzdělávání na vysoké škole. A já bych se chtěl věnovat tomu, že bych chtěl podat pozměňovací návrh, který by tuto přísnost malinko omezil. Tento návrh jsem konzultoval s Asociací náhradní výchovy, což je instituce, která sdružuje 100 zástupců zařízení pro výkon ústavní výchovy - je to podle nového občanského zákoníku spolek. Tato asociace spolupracuje se všemi subjekty v daném odvětví školství fungujícími, mimo jiné také s Ministerstvem školství.
        Cílem mého návrhu je to, aby pro vychovatele v dětském domově bylo postačující pouze středoškolské vzdělání pedagogického typu, tedy vzdělání, které může získat na střední pedagogické škole takového typu, který my Jihočeši dobře známe např. jako Střední pedagogickou školu v Prachaticích. Proč to dělám? Proč se nemohu spokojit s tím, že takto vzdělaný pedagog si může doplnit celoživotním vzděláváním svoji kvalifikaci? Představme si paní vychovatelku ve věku mezi 50-60 lety, která vychovala v dětském domově, kde působí převážnou část života, celou řadu lidí, kteří od dětství prošli jejíma rukama, v 18 letech odešli do života, chodili do školy, a ona spolu se svými spolupracovníky nahrazovala jejich rodinu, kterou z nějakého důvodu neměli. Tato paní by tedy měla ještě nyní pokračovat ve své práci, absolvovat ono celoživotní vzdělávání na pedagogické fakultě. Myslím si, že není třeba takto na ni tlačit a umožnit jí, aby její vzdělání bylo postačující.
        Tento návrh jsem vnesl do systému jako sněmovní dokument 1092, a až bude otevřena podrobná rozprava, tak si dovolím k tomuto návrhu přihlásit. Myslím, že se nejedná o tak významnou změnu. Není to nic systémového, nic, co by narušovalo strukturu zákona, a proto jsem si dovolil takto ve druhém čtení svůj návrh přednést. Děkuji za pozornost.