Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2013_15_00073

        
Děkuji. Obávám se ale, že nejenom mě, ale i ostatní těmi svými výroky nepřesvědčil a že stále nechápe podstatu celého problému, o kterém je zde řeč. Když se zde chlubil tím, že vlastně zachránil český export a že to je hlavní výsledek jednání Rady Evropské unie, tak jsem si vybavil jednoho britského premiéra z minulosti, který když se vracel z Bavorska letadlem nazpět do Londýna, tak na letišti mával takovým papírem a tvrdil, že přináší Velké Británii mír. Šeredně se zmýlil.
        Je zřejmé, že celá situace na východní Ukrajině je výsledkem agrese jedné země a neochoty Evropanů, resp. jejich vlád, v našem případě vlády Bohuslava Sobotky, zaujmout k situaci mnohem razantnější postoj, a jsem přesvědčen, že tento postoj měl být hlavně definován ihned po anexi Krymu, na který se jaksi velice v tichosti již zapomnělo. A jestli to nechápete, pak jste skutečně onou pátou kolonou, o které zde byla řeč.
        K vyřešení celé té situace natrvalo by pochopitelně bohatě stačilo, kdyby Putin vrátil Krym, kdyby se omluvil, kdyby hlídal hranice tak, jak má, aby nebyly v některých místech děravé jako cedník, a aby neposílal své vojáky na dovolenou na Ukrajinu a ještě jim na cestu přibaloval tanky. To se však nestane, tomu nevěří tady naprosto nikdo. Takže nám zbývá jen jedno a to jsou ony zmiňované sankce. Ale aby tomu alespoň na chvíli prezident Putin uvěřil, že ty sankce myslíme naprosto vážně a že mu to nemusí projít tak snadno, a zastavil se, tak musí Evropa zastávat jednotný a razantní postoj a musí Putina přesvědčit, že to myslí naprosto vážně. Obávám se, že právě naše vláda přispívá k tomu svým postojem, že pan prezident Putin tento postoj nebere vůbec vážně.
        Asi se shodneme, že je obrovský rozdíl, a pevně věřím, že se s tím bude souhlasit i pan premiér, mezi tím, když tomu, koho chci o něčem přesvědčit či přinutit ho, vyšlu signál, že případná záchrana části českého exportu není přiměřenou cenou za to, abychom upustili od tvrdšího či razantnějšího postoje, a pak tím, když ihned po skončení summitu křičím na všechny strany, že sankce ano, ale nesmí poškodit část českého exportu a že se vlastně strašně bojíme, aniž bychom věděli, jaké sankce vlastně budou.
        Klasické diplomatické řešení zatím nic nepřineslo a Putin se mu svými kroky spíše doposud vysmíval. Ten ozbrojený konflikt Evropy a Ruska si také nikdo nepřeje. Zbývají nám tedy pouze sankce. Pokud někdo zná lepší řešení, sem s ním. Nedělat ale nic za řešení nepovažuji a na tom se snad shodneme.
        Premiér Sobotka nadále vítězoslavně vystupuje pouze s tím, že se mu podařilo ochránit český strojírenský export. Tento postoj pokládám za velmi nešťastný, a dokonce za zbabělý, a protože podle mne bychom měli demonstrovat jednotu a rozhodnost, a ne vykřikovat do světa, že se nám něco povedlo vlastně překazit. Neměli bychom hledět pouze na naše vlastní hranice, ale také bychom měli přispět naší troškou k ochraně mezinárodního práva i daleko za hranicemi naší republiky, a jsem přesvědčen, že v tomto případě se to očekává právě od nás, od České republiky, s tou zkušeností sovětské okupace, se zkušeností začlenění do sovětské sféry vlivu než například od Portugalska, Irska nebo Nizozemí, které takovou zkušenost na rozdíl od nás nemají. Rozdíl mezi námi a vládou Vladimíra Putina je totiž v tom, že on dokáže přesvědčit veřejnost, či dokonce jeho oligarchy o tom, že sankce stojí za to vydržet. Ale pokud sankce budou stále více zasahovat do životních nadstandardů jeho oligarchů, jsem přesvědčen, že bude pro něho stále těžší je přesvědčit o správnosti věci. Proto je naprosto důležité, aby se Evropa nenechala ukolébat příměřím, a proto nesouhlasím se zastavením dalšího kola sankcí, tak jak snad tady pan premiér naznačoval, a velmi mě znepokojuje právě postoj pana premiéra, kdy prohlašuje, že by bylo vhodné ukázat Rusku dobrou vůli, pokud příměří vydrží. Copak nám už nevadí přítomnost ruských vojáků na Ukrajině, byť oficiálně jsou na dovolené? Nám už tedy nevadí, pane premiére, že Rusko porušuje mezinárodní právo? Nám už vůbec nevadí, že si Putin ukrojil část ukrajinského území, mám na mysli Krym, aniž by za to nesl nějaké následky? Pravděpodobně asi ne.
        Celá věc si stojí asi tak, že buď chceme tedy pomoci Ukrajině, pak ale musíme konat a neohlížet se na to, kolik to bude stát, nebo nám to jedno zkrátka není, nechceme být s Ukrajinou solidární. Buď uznáváme ruské nároky na jeho sféru vlivu, pak rozumím i těm argumentům, že Putin má vlastně na Krym právo i na celou Ukrajinu má právo, anebo neuznáváme, pak je ale nutné konat.
        Evropa, a je mi líto, že to musím říct, s přispěním právě českého premiéra se snaží vydat nějakou třetí cestou, která vlastně ani neexistuje, protože nejsme schopni definovat to, čeho chceme dosáhnout. Politika pana předsedy Sobotky směřuje pouze k voličům sociální demokracie, možná k voličům KSČM. Postoj vládní koalice by ale neměl mít čistě stranické hranice, ale měl by především odpovídat postoji České republiky. Pokud ale vláda bude opravdu zastávat dále ten zdrženlivý postoj, tak i já se za ni velmi stydím. ***
        Pan premiér sice se sankcemi souhlasí, ale hned běží k prvnímu mikrofonu, aby svoje voliče ujistil, že ne úplně se všemi. Když už je nakonec shoda, opět při první příležitosti jako jeden z prvních ohlašuje, že by sankce nemusely platit hned. Je to stejné jako s tím, když pan premiér moc dobře věděl a ví, že jsme členy NATO, ale aniž by se ho na to kdokoliv ptal a uvažoval o tom, ujišťuje ihned svoji členskou základnu v médiích, že u nás rozhodně žádné jednotky NATO rozmístěny nebudou. Nebo pokud mám použít nejnovější výrok pana premiéra o tom, že NATO rozhodně nemůže Ukrajině poskytnout žádnou vojenskou pomoc, neb by to vedlo ke třetí světové válce. Myslím, že po tomto výroku si pan prezident Putin udělal jen spokojeně u České republiky jakýsi červený puntík a ujistil se, že žádnou hrozbu čekat nemůže.
        Obávám se, že vaše strana, pane premiére, na půdě Evropské unie selhala již podruhé, a to velmi silně. Nejprve to bylo před pěti lety, kdy jste nadřadili právě své stranické zájmy nad ty státní, když jste shodili vládu během probíhajícího předsednictví. A teď podruhé, když nejste schopni zaujmout k ruské agresi nekompromisní postoj a prosazovat jej na půdě Evropské unie.
        Bylo to tady řečeno již mnohokrát, i já s tím souhlasím. Ano, sankce jsou pomalou zbraní, a i kdyby sankce nezměnily hned viditelně přístup Kremlu k Ukrajině, mají dopad na ruskou ekonomiku, což je cesta, kterou jsme si zvolili k politickému nátlaku a se kterou jste souhlasil i vy jakožto předseda vlády.
        Ochrana části českého exportu nám může být za pár let úplně k ničemu, pokud si někdo v Moskvě například usmyslí, že by mohl po propojení Ruské federace s Krymem přes Ukrajinu propojit například Kaliningradskou oblast s Ruskou federací přes Bělorusko a Polsko. Nebo že dokonce malé pobaltské republiky lze připojit zpět ke svému impériu. Ty náklady pak budou mnohem vyšší než ony zmiňované ztráty českého exportu. Tady přece po celou dobu jde jen o to, abychom všichni společně - a já jsem to očekával od své vlády - vyslali do Moskvy jasný signál, že takhle zkrátka ne. Místo toho slyšíme z úst pana premiéra, že se vlastně bojíme ruské odvety, a že by dokonce bylo lepší, kdybychom nové sankce hned nezaváděli, a od některých představitelů dokonce slyšíme i to, že sankce jsou vlastně blbost a že je důležité, abychom nebyli za blbce my. No jde o to, před kým, pane ministře Mládku, který nejste přítomný.
        Pane premiére, podle vás jste v Bruselu uspěl, podle mě nikoliv. Chci proto v podrobné rozpravě navrhnout usnesení Poslanecké sněmovny, které by uspokojilo nás všechny, kteří věříme méně Ruské federaci nežli NATO. Kteří mají zkrátka raději ruské tanky v Ruské federaci nežli na území Ukrajiny. A nás všechny, kteří jsme si vědomi hrozby, které pro nás Vladimir Putin a nerozhodné vlády v Evropě představují.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic TOP 09).